Věděli jste, že z vesmíru můžete vidět obrovskou kupu oblečení, která je výsledkem vyhazování neprodaného oblečení fast fashion značek? Nachází se v Jižní Americe v poušti Atacama a každým rokem roste o 39 000 tun nelegálně vyhozeného oblečení.
Toto nejsušší místo na světě je jen dalším hrůzným obrazem dopadů tzv. rychlé módy – doménou dnešní uspěchané doby.
A proč se ji říká „rychlá“? Pojďme si to vysvětlit na jednoduchém porovnání.
Dávno před trendem rychlé módy existovaly v módním průmyslu většinou dvě kolekce – jarní/letní a podzimní/zimní. Návrháři měli před sebou nelehký úkol. V horizontu přibližně devíti měsíců museli vytvořit návrh designu, vybrat kvalitní látky, zjistit proporce pro různé velikosti a následně zadat zakázku firmě, která design vytvoří. A potom všem se mohli jenom modlit, aby měl jejich design mezi lidmi úspěch.
To byl také důvod, proč se tak moc dbalo na kvalitní materiály a precizní práci, která zajišťovala dlouhou životnost oděvu. Lidé si tedy nemuseli kupovat tak často nové oblečení, protože jim vydrželo dalších několik let.
O něco později přichází na scénu dnes již velice známý řetězec Zara, který odstartoval trend fast fashion, a to tím, že tvrdil, že zdlouhavou práci návrhářů dokáže zkrátit až na 15 dní! Později se k tomuto „trendu“ přidali i značky jako je Forever 21 a H&M. Ty přinášely nejnovější módní trendy přímo z mola módních přehlídek, a to skrze spolupráci s návrháři luxusních značek (např. Versage, Balmain,…) v rychlosti asi 6–8 týdnů.1
Výsledkem byly finančně dostupné módní trendy. Potřeba obměňovat je častěji však měla za následek vytváření hromady neprodaných kusů oblečení, které se musely nějakým způsobem likvidovat.
A tak se stalo, že v současné době máme místo dvou módních kolekcí, klidně i 50 kolekcí ročně, protože z fenoménu fast fashion se stala ultra fast fashion, která je schopná vytvářet každý týden nové trendy.
Možná se ale ptáte, jak je možné, že to dokážou vyrábět tak rychle?
Odpověď je jednoduchá, ale ne etická – levná pracovní síla.
Možnost přesunout celý proces výroby do Asie či zemí třetího světa urychlil nejen celý proces výroby oblečení, ale také započal vykořisťování lidí žijících na pokraji chudoby. Těm bohužel nezbývá nic jiného než se nechat v takových továrnách zaměstnat za směšnou mzdu, která často nepokryje ani jejich základní životní potřeby.
I když nechci, musím to udělat, abych přežil. Nic nevlastním, proto jsme nuceni pracovat. Mám rodinu, kterou musím živit…Kde bych mohl vydělat peníze, když ne odtud.
Pracovník koželužny, Bangladeš, zdroj: Made In Bangladesh
Ekologická stránka fast fashion není o nic příznivější. Známé číslo 10 % představuje to, jak moc velkou zátěží módní průmysl je pro naši planetu – z hlediska emisí se jedná o třetího největšího znečišťovatele životního prostředí. V přepočtu je to víc než letecká a lodní doprava dohromady!
V Evropské unii se pak konkrétně jedná o pátého největšího producenta skleníkových plynů (hned po bydlení, stravování, dopravě a rekreaci), a třetího největšího znečišťovatele vody a půdy. Podle Evropské agentury pro životní prostředí bylo v roce 2020 díky produkci a následného zpracování oblečení do ovzduší vypuštěno až 121 miliónů tun CO2 (což odpovídá asi 270 kg CO2 na jednoho člověka).2
Pro představu, k neutralizaci takového množství emisí by bylo zapotřebí 3,5 miliardy stromů, které by rostly po dobu 10 let.
Pokud jste dočetli až sem, možná vám začalo vrtat hlavou, že tady něco nehraje. Že něco s tou rychlou módou není v pořádku…Není! A my vám dnes přinášíme 5 důvodu, proč byste se příště měli vyhnout nakupování levného oblečení!
Důvod č. 1 Životní prostředí
Věděli jste, že na výrobu jednoho trička se použije až 2700 litrů vody? To je zásoba pitné vody pro jednoho člověka na 2,5 roku! Celosvětově pak módní průmysl spotřebuje ročně dokonce tolik vody, která by vystačila 5 milionům lidí.3
Pamatujete si na tu obří hromadu oblečení v poušti Atacama? Je tvořena především oblečením ze syntetických materiálů, které se budou rozkládat dalších několik století nebo se nerozloží vůbec. A protože i poušť má své limity, místní lidé jednou za čas zapalují vyhozené oblečení. Jednou za rok tak vznikne rozsáhlý požár, který i po hašení doutná dalších několik dní a uvolňuje do atmosféry i půdy nebezpečné látky.
Syntetické materiály nemají vliv pouze na ovzduší a půdu, ale také i na vodní zdroje. Z celkového počtu vyprodukovaného oblečení tvoří syntetické materiály 70 %! Ty během praní uvolňují syntetická vlákna, které v oceánu tvoří 35 % všech vyprodukovaných mikroplastů.4 V Evropské unii se jedná o 8 % mikroplastů, které pocházejí ze syntetických vláken.5
Důvod č. 2. Neetické podmínky pracovníků
Celosvětově zaměstnává módní průmysl až 430 milionů lidí! Většina těchto pracovníků pochází z Asie, kde dochází nejčastěji k porušování práva na minimální mzdu a placení přesčasů. Americké Ministerstvo práce zjistilo, že toto právo porušuje až 80 % zaměstnavatelů.
Mnoho firem využívá totiž toho, že lidé, kteří potřebují uživit sebe i svou rodinu nemají moc na výběr a jsou proto ochotní podstoupit vysoká bezpečnostní rizika plynoucí z tohoto zaměstnání. Kromě toho obětovat svůj volný čas a hlavně kvalitu svého života.
Spousta těchto zaměstnanců pracuje 11, 12 až 13 hodin denně, 7 dní v týdnu bez nároku na proplacení přesčasů, příspěvek na sociální pojištění, nebo co víc, spousta z nich nikdy nepodepsala pracovní smlouvu. Mimo to, není garantovaná žádná minimální mzda, ale pracovníci jsou placeni od kusu oblečení.
Na základě několika vyšetření prováděná skupinou Public Eye bylo dokonce zjištěno, že pracovníci známé značky Shein pracují v továrnách se zatarasenými okny a často blokovanými nouzovými východy.6
Nejvíce alarmující by však pro nás měla být skutečnost, že jsou v těchto firmách zaměstnávány děti!
Dětská práce je nelegální! Často jsou děti nuceny odejít ze školy a jít pracovat do těchto továren či sweatshopů, kde vydělávají na živobytí celé své rodiny. Kolikrát i za směšnou částku 0,20 eur na hodinu. Musí se vzdát svých cílů na dobré vzdělání ve prospěch přežití.
Nehledě na to, že tyto děti pracují v nehumánních podmínkách těžkých i pro dospělého člověka. Kolikrát se kvůli chudobě dostanou i do problémů s návykovými látkami. K lepení bot se většinou v těchto továrnách používá tmel. Děti ho později používají jako drogu, která bohužel může nenávratně poškodit jejich mozek.
Důvod č. 3 Hazard se zdravím
Pokud jsme vás do této chvíle nepřesvědčili, věřím, že otázka zdraví je pro každého z nás dostatečnou motivací zastavit se a zamyslet se, zda mi to či ono nějakým způsobem neubližuje.
A mám pro vás špatnou zprávu, i móda může ubližovat našemu zdraví.
Značky jako Shein, Temu či Aliexpress představují jednu z novodobých hrozeb, a to jako ekologickou, tak i etickou a v současnosti i zdravotní!
Hlavními konzumenty těchto značek jsou Evropa, Amerika, Austrálie i Blízký východ a další. Prezentují se přibližně ve 150 zemích po celém světě. A se svou silnou marketingovou strategií mají ještě větší dosah…
To, že se jedná o ultra fast fashion značky není nutné nijak zmiňovat. Nekvalitní materiály a produkty za nízké ceny a s tím spojené neetické pracovní podmínky jsou jejich hlavní doménou. K tomu se však přidává i skutečnost, že se jedná o produkty ohrožující zdraví.
V loňském roce proběhlo několik testování produktů z Temu, Sheinu i Alieexpresu. Výsledky byly alarmující! Testování, které proběhlo v loňském listopadu, bylo podrobeno 26 produktů dětského zimního oblečení. Zkoumáním se zjistilo, že až 7 z nich obsahovalo látky jako ftalátová změkčovadla, olovo i kadmium.7
Dětská bunda z Temu obsahovala až 622 krát větší množství ftalátového změkčovadla a o 3,6 krát více množství olova než je stanoven limit!
Tato změkčovadla, která se používají na to, aby byl plast ohebnější, jsou pro člověka velice nebezpečná – u mužů snižují reproduktivní funkci spermií a u žen mohou vyvolat předčasný porod. Olovo a kadmium jsou vysoce karcinogenními látkami.
Studie dále zjistila, že jeden pár dětský bot z Alieexpresu obsahoval 5 krát více množství olova než je v Jižní Koreji povoleno.
Není to však poprvé, co jihokorejská vláda na základě svých studií našla vysoké množství nebezpečných látek v produktech těchto značek. O pár měsíců dříve vyšlo najevo, že v jednom páru bot bylo nalezeno o 229 krát více množství ftalátu než je akceptovatelné.
V tom samém testování se později v sandálech, které nabízela značka Temu, našlo o 11 krát více množství olova než je stanovený limit.
A takto bychom mohli pokračovat dále.
Jak je však možné, že něco takového, jako je dětské oblečení, může obsahovat tak vysoké množství nebezpečných látek a je i přesto vpuštěno na trh?
Po zveřejnění studií byly zmíněné produkty těmito značkami (především Sheinem a Temu) staženy z nabídky. Nikdo z nich však nedal jasnou odpověď na to, proč byly v první řadě tyto produkty nabízeny…odpověď je však více než jasná: zisk! Dokud prodej generuje zisk, etika, zdraví a ekologie tyto značky nezajímá.
Důvod č. 4 Nekvalitní materiály
Pamatujete, že v 80. a 90. letech existovaly pouze dvě módní kolekce ročně? Bylo to dané tím, že vymyslet, vyrobit a distribuovat nový design zabralo spoustu času.
Zároveň však byla zaručena i kvalita daného kousku, protože návrhář si dal práci s tím, aby pro daný produkt vybral co nejkvalitnější látku. Tehdy se ještě nevytvářely žádné textilní směsí z polyesteru či akrylu nebo nylonu. 100% bavlna nebo vlna – to bylo to, co zaručovala kvalitní materiál.
Ale s příchodem fast fashion bylo nutné vymyslet něco levnějšího, a tak se do oblečení začal přidávat plast (polyester, elastan, nylon, akryl a další).
Logicky se tím však snížila kvalita materiálu, což vedlo k tomu, že lidé byli nuceni nakupovat častěji, protože takhle zpracované oblečení dlouho nevydrželo.
Tak například věděli jste, že v džínech nemá elastan co dělat? Možná se na nějakou dobu přizpůsobí vašemu tělu, ale protože se s každým praním elastická vlákna lámou, jste nuceni džíny přát častěji a tudíž se vám i dříve opotřebují. A tak jdete a koupíte si další a další a další. Až se motáte v džínových kruzích.
Schválně. Zkuste prohledat v šatníku vašich rodičů nebo prarodičů nějaký kousek, který už mají fakt dlouho a porovnejte jeho komponenty s kouskem z obchodu s fast fashion módou. Zjistíte, že ubyly i kvalitní doplňky na oděvech. Levné zipy, které se zničí po pár zapnutích, plastové knoflíky, které postupně odpadávají, nebo minimum kapes či druků, které je zdobí. To vše souvisí s degradací materiálu i snahou dané značky co nejvíce ušetřit.
Koukněte tady, jak se vyrábí oblečeni levněji.
Důvod č. 5 Módní greenwashing
Kolikrát jste měli dobrý pocit z toho, že jste si vytřídili šatník a dali o tom vědět s hrdostí svému okolí: „Dal jsem pryč tolik věcí, které už jsem na sobě neměl milión let.“ V rámci minimalismu super pocit, ale co znamená „dát pryč“ nebo „vyhodit“ nebo „recyklovat“?
Bohužel, věci jen tak o sobě nezmizí. Samozřejmě, to že staré tričko nepatří do směsného odpadu víme (snad) všichni. Ale je recyklace textilu tak efektivní, jak si myslíme?
Celosvětově je vytvořeno každý rok 92 milionů tun textilního odpadu. Pouze 1 % se zrecykluje a až 80 % skončí na skládkách nebo ve spalovnách.8
Proč? Protože proces recyklace textilu je v současnosti velice nákladný a složitý proces. Protože je jednodušší vyrobit nový (levnější) kousek oblečení než ho recyklovat.
Falešná představa, že můžeme nošené věci recyklovat donekonečna (a třeba je i darovat na charitu), v nás však posiluje dobrý pocit ze sebe samých a že jsme udělali něco dobrého pro přírodu i ostatní. Zároveň ale toto ospravedlňování vytváří potřebu kupovat neustále nové věci a vytvářet další a další textilní odpad, který jen tak nezmizí.
Taky již zmíněná snížená kvalita materiálu, vás nevědomě nutí k tomu kupovat další a další levné kousky, které dopadnou stejně jako ty předchozí.
Budoucnost fast fashion
Na planetě už je teď dostatek oblečení pro všechny. Ale stále se vyrábí další a další.
Zatímco některé značky se snaží razit cestu k udržitelnosti (např. Patagonia nebo Reformation), některé právě naopak tlačí na výrobu většího množství produktů, aby předehnali své konkurenty (např. právě Shein nebo Temu).
Jedním z řešení by mohly být nově zavedené povinné kontejnery na textilní odpad v každé obci. Ta bude také povinna zajistit separaci jednotlivých kusů textilu (podobně jako to funguje u papíru či plastu). Řeší to však otázku následné recyklace textilu…?9
Od poloviny roku 2026 začne v EU platit zákaz ničení neprodaného oblečení, což je krok k omezení plýtvání v módním průmyslu. Firmy budou muset hledat alternativy, jako je recyklace či darování. Zavádí se také digitální pasy výrobků, které mají zlepšit sledovatelnost materiálů a informovat spotřebitele o ekologickém dopadu daného kusu oblečení. Cílem je zvýšit odpovědnost značek a podpořit oběhovou ekonomiku.10
Jednou z možností, jak snížit textilní odpad v blízké budoucnosti jsou i technologické inovace. Jedná se například o virtuální zkoušení oblečení, návrhy řízené umělou inteligencí nebo digitalizace výroby. Ty mění způsob fungování módního průmyslu. Některé značky experimentují s 3D tiskem nebo zakázkovou výrobou na míru, což by mohlo pomoci snížit nadprodukci a odpad.11
Alternativy k rychlé módě
Nadčasovost a kvalitní materiály
Alternativou k fast fashion je především zaměření se na nadčasové a kvalitní kousky, které vydrží roky a nepodléhají rychle se měnícím trendům. Investice do dobře ušitého oblečení z přírodních materiálů, jako je bavlna, len nebo vlna, nejen šetří peníze v dlouhodobém horizontu, ale také snižuje množství odpadu. Minimalistický šatník založený na univerzálních a snadno kombinovatelných kouscích umožňuje vytvořit mnoho outfitů bez nutnosti neustálých nákupů.
Sekáče nebo upcyklace
Další možností jsou swapy, second handy a upcyklace oblečení. Výměny oblečení (swapy) umožňují získat nové kousky výměnou za ty, které už nenosíme, a přitom nezatěžovat planetu. Second handy (například náš oblíbeny online Vinted) nabízejí unikátní a často kvalitnější oblečení za zlomek ceny nového. Pokud už oblečení doslouží, lze ho recyklovat nebo využít na opravy a upcyklaci – například ze staré košile vytvořit tašku nebo utěrky.
Věděli jste, že kdybyste nakupovali 75 % svého šatníku v secondhandu po celý jeden rok, ušetřili byste vodu pro 6 domácností na 6 měsíců, snížili emise skleníkových plynů, které odpovídají vysazení 10–12 stromů a zachránili byste přibližně 39 kg textilního odpadu ze skládek?
Zdroj: Instagram @backroad_bundles
Udržitelné značky
Pokud byste chtěli zvolit možnost podpořit některou z udržitelných značek, v současné době již existuje široký výběr. Mezi naše oblíbence patří například:
- LaKlara
- Minile
- With Hope Clothing
- Green Butik
- Love & Milk
- Thought
- Unuo (pro děti)
- Little Angel (pro děti)
- Buga
- Reparáda
- BeLenka
- Kulišárny (pro děti)
…a mnohé další.
K zamyšlení…
Fast fashion nám nabízí na první pohled zdánlivě nekonečné možnosti – každý týden nové kolekce, nízké ceny a rychlé uspokojení z nákupu. Ale jakou cenu za to ve skutečnosti platíme? Levné oblečení znamená obrovskou ekologickou stopu, neetické pracovní podmínky a často i zdravotní rizika kvůli přítomnosti toxických látek v materiálech. Oblečení, které si koupíme za pár korun, může být vyrobeno za cenu lidského vykořisťování a devastace přírody.
Je důležité se zamyslet nad tím, zda opravdu potřebujeme neustále nakupovat nové věci, nebo zda bychom se mohli vrátit k myšlence kvality místo kvantity. Každý kousek oblečení, který si vybíráme, je hlasem pro způsob výroby, který podporujeme. Můžeme dát přednost udržitelným značkám, second handům nebo si prostě více vážit toho, co už máme.
Nakonec se nejedná jen o planetu, ale i o nás samotné. Žijeme v době, kdy máme přístup k informacím a můžeme si vybírat, co podpoříme. Možná je čas přehodnotit své návyky a začít vnímat módu jinak – ne jako rychlou spotřebu, ale jako investici do budoucnosti.
Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji! Vytvořit tento článek mi dalo obrovskou práci. S další novou informací ohledně současné podoby fast fashion, jsem se nořila hlouběji do její propasti a zjišťovala informace, které mě opravdu šokovaly! Zároveň mě však utvrdily v tom, že musím změnit svůj postoj vůči nakupování oblečení. Protože jak už víme, i malé změny mají obrovskou sílu.
A jaký je váš postoj k fast fashion? Nakupujete u fast fashion značek nebo volíte jiné alternativy? Myslíte, že je slow fashion řešením?
U dalšího článku na viděnou,
Lucie
Zdroje:
- It’s Not Just Shein: Why Are ALL Your Clothes Worse Now? – More Perfect Union ↩︎
- Greenhouse gas emissions in the upstream supply chain of EU-27 household consumption domains, million tonnes CO₂ equivalent, 2020 – European Environment Agency ↩︎
- Rychlá móda a textilní výroba – jaký mají dopad na životní prostředí (infografika) – Evropský parlament ↩︎
- Tamtéž. ↩︎
- Microplastics from textiles: towards a circular economy for textiles in Europe – European Environment Agency ↩︎
- Toiling away for Shein: Looking behind the shiny façade of the Chinese “ultra-fast fashion” giant – Public Eye ↩︎
- Toxins at 622 times legal limit found in kids‘ clothes from Chinese platforms – The Korea Herald ↩︎
- Rychlá móda a textilní výroba – jaký mají dopad na životní prostředí (infografika) – Evropský parlament ↩︎
- Od ledna bude platit povinnost třídění textilního odpadu, obce si stěžují na příliš vysoké náklady – iRozhlas ↩︎
- Zákaz ničení neprodaného oblečení od půlky roku 2026 a digitální pasy výrobků – EkoNews ↩︎
- Digitalizace dělá módní průmysl šetrnějším – Priorita ↩︎
Myslím, že nejdůležitější je nenakupovat bezhlavě, chodit pro zábavu do obchoďáku a kupovat si tam oblečení jen tak pro radost s výmluvou „stálo to pár korun“. A s takovou bych teda nechodila ani do toho sekáče… i když pár věcí koupené proto, že byl konec kolekce a všechno stálo dvacku, mám. 😇
Radši ale šetřit a pak si pro radost koupit něco českého. Nebo dům, no.
Jj, je to děs.
Je to o přenastavení mindsetu. Protože je jedno, jestli budu kupovat bio vegan fair trade, pokud toho budu kupovat pořád stejný kvanta – z hlediska odpadu teda a vyčerpávání půdy, těm lidem by se asi ulevilo.
Ta Atacama je vůbec zajímavý téma. Skládka je tam už dvacet let, když mají přijet inspektoři, tak najednou shoří… Psal jsem na to článek, jsou tam i videa, kdyby to někoho zajímalo: https://bejkuvmls.cz/textilni-odpad-v-chille/