Miluju myšlenku zero waste. Fascinuje mě představa domácnosti, která nevytváří skoro žádný odpad. Skleněné dózy v dokonalé řadě, vlastní prostředky na úklid, káva do znovupoužitelného kelímku, látkové kapesníky… ano, to všechno se snažím žít.
Ale.
Jsou oblasti, kde prostě zero waste nejde. Nebo ne tak úplně. A víš co? Už se tím netrápím. Protože udržitelnost není o dokonalosti — ale o rovnováze mezi ideálem a realitou.
1. Cestování ✈️
Ráda bych řekla, že na dovolenou jezdím výhradně vlakem. Ale občas prostě sednu do letadla. Když chci vidět moře, babičku na druhém konci Evropy nebo krajinu, která mi nabije duši.
A ano, uhlíková stopa je obrovská. Ale místo viny se snažím vyvážit to jinak – jíst lokálně, omezit jiné cesty, neletět pětkrát ročně, jen proto, že můžu.
Cirkulární myšlení totiž neznamená úplné odříkání, ale vědomé rozhodování.
2. Káva na cestu ☕
Můj keepcup má v batohu čestné místo. Jenže hádej co – nejčastěji tam zůstává.
Ráno spěchám, a než se naděju, stojím u okýnka s jednorázovým kelímkem v ruce.
Dřív jsem měla výčitky. Dneska si prostě řeknu: jo, stalo se.
Protože zero waste nemá být bič, ale nástroj. A jestli mě zachrání káva v papírovém kelímku, než abych byla mrzutá celý den, tak ať.
3. Léky a zdraví 💊
Zkoušela jsem přírodní alternativy, bylinky, domácí mastičky… Ale když mě bolí hlava, prostě sáhnu po ibalginu. A neřeším, že obal nejde recyklovat.
Zero waste končí tam, kde začíná zdravý rozum. Naše tělo není experimentální laboratoř. A jestli má být udržitelnost dlouhodobá, musí být i lidská.
4. Kosmetika a hygiena 🧴
Zubní pasta v tabletách? Byla to zajímavá zkušenost. Ale moje dásně si to nemyslí.
Šampony v kostce miluju, ale deodorant bez obalu mi nefungoval. A upřímně — když se necítím dobře, není to pro planetu žádná výhra.
Zkoušet nové věci má smysl. Ale není hanba vrátit se k tomu, co funguje.
5. Domácí mazlíčci 🐾
Můj pes je dokonalý. Jenže i on má ekologické slabiny. Granule v plastovém pytli, sáčky na exkrementy, občas pamlsek v obalu, který nejde recyklovat.
Zkoušela jsem kompostovatelné pytlíky, ale… řekněme, že to nedopadlo dobře.
A tak jsem přijala fakt, že mít zvíře znamená i trochu odpadu. Ale taky spoustu radosti – a ta se do uhlíkové kalkulačky prostě nevejde.
6. Dárky a Vánoce 🎁
Každý rok si říkám: letos to dám zero waste! Žádné obaly, žádné zbytečnosti, jen věci s duší.
A pak přijde realita – babička chce papírový balicí papír, děti chtějí plastové autíčko, a já se prostě nechci hádat o udržitelnosti u štědrovečerního stolu.
Dárky nejsou o materiálu, ale o vztahu. A ten se někdy zabalí do fólie, a jindy do obejmutí.
7. Technologie a práce 💻
Píšu, tvořím, žiju online. Můj notebook už dávno není etický, telefon taky ne. Ale bez nich bych si mohla psát tak maximálně na kůži.
Elektronika je největší zero waste paradox.
Snažím se aspoň nehonit za novinkami, kupovat repasované věci, prodloužit život těm, co už mám. Možná to není dokonalé, ale je to lepší než „koupit, použít, zahodit“.
8. Móda (s výjimkami) 👗
Sekáče miluju. Většina mého šatníku má za sebou jiný příběh. Ale občas přijde svatba, pracovní akce nebo prostě chuť na něco nového.
A tehdy si koupím nové šaty. Bez výčitek. Protože udržitelnost není o trestu, ale o rovnováze.
Když si 9× vyberu udržitelně a jednou ne, svět se nezboří.
Takže – co s tím?
Zero waste není soutěž o to, kdo má menší koš.
Je to způsob, jak přemýšlet o věcech jinak. Jak si vážit zdrojů, které máme, a nezbláznit se z toho, že svět není perfektní.
Myslím, že klíč je právě v té lidskosti. V přiznání, že občas selžeme, ale pořád nám na tom záleží.
Protože udržitelnost není o tom být „bez odpadu“.
Je o tom být s vědomím.
A jestli to znamená, že občas hodím kelímek do koše, ale zároveň donesu babičce kompost, pak s tím můžu žít docela v pohodě. 🌿