Celkem nečekaný název článku na blogu věnujícímu se ekologii, ochraně životního prostředí a podobným tématům. Ale nechte mě to vysvětlit: Přemýšlel jsem nad tím, kde dělá zelené hnutí chybu, která má za následek nevoli poměrně značné části lidí nejen tady u nás v české kotlině. A možná i to, že nejsem takový ten „typizovaný moderní zelený člověk“, mi umožnilo se na to dívat optikou někoho z venku, někoho, kdo všemu tomu zelenému pachtění nerozumí.
Vytipoval jsem si tedy 5 důvodů, proč nesouhlasit s ekologickým hnutím. Pojďme na ně!
Aktivističtí exoti v čele
Upřímně, znám lidi, kteří takové Grétě nemohou přijít na jméno. A do jisté míry je vlastně chápu. Pokud je jim třebas přes padesát, celý život žijí a pracují na vesnici nebo maloměstě, a najednou se v televizi objeví puberťačka, která jim vyčítá, že ji zničili dětství a já nevím kde co… no nenaštvalo by vás to? Naprosto rozumím, že jsou minimálně v rozpacích. Určitě by se takový člověk díval na to poselství jinak, pokud by mu ho přednesl uznávaný profesor, který by místo výčitek chrlil data a studie.
A vlastně mám i pochopení pro odpůrce extrémního aktivismu. Nikdy jsem nechápal, jak někdo může vybíjet výlohy řeznictví a stříkat je rudou barvou. Tyhle invazivní metody mi připadají nejen mimo nějaký právní řád, ale i ničí celý pohled na hnutí a každého člověka, co se byť jen krapánek snaží a možná ho to i demotivuje, aby taky kvůli blbému třídění odpadu nebyl za toho šíleného maníka, co ho ukazovali v televizi.
Řešení hloupostí namísto skutečných problémů
Všichni řešíme zákaz jednorázových brček a příborů, a to, že bychom se měli vyvarovat jednorázových plastových pytlíků, což je zajisté bohulibé, ale upřímně to má jen minimální pozitivní dopad. Mám dojem, že řešíme jen drobnosti, které ve výsledku sice nikomu nijak zvlášť neublíží, ale planetě jejich zákaz nijak zásadně nepomohou. To samé takové to, mikrošetření vodou v domácnostech.
Mnohem více vody se ušetří, pokud člověk upraví svůj jídelníček směrem a omezí živočišné výrobky. To samé platí pro změnu přístupu ke krajině. Pokud člověk omezí cestování autem a letadly, vznikne podstatně méně CO2.
Rozumím, že zákaz brček se dá lépe medializovat, ale přál bych si, aby to u nich neskončilo.
Zelený konzumerismus
Z titulků magazínů a influencerů X ekologických vychytávek, které si musíte pořídit, Y věcí, které vám změní život, Z tipů, co si musíte pořídit… je mi s prominutím na zvracení. To se skutečně nedokážete napít bez kovového brčka? Skutečně potřebujete ekobiovege vychytávku na mytí každého kousku těla zvlášť? A neztratily tyto značky už jakýkoli význam, když je plácáme na každou prkotinu. Dnes jsme dokonce viděl nápis biokadeřnictví. Můžete mi někdo říct, co to jako je?
Vždyť ve skutečnosti by celé naše snažení mělo jít opačným směrem, k minimalizaci spotřeby. Nebo ne?
Komunita pro vyvolené, zelení pokrytci a ti dobří a ti zlí
Někdy mám pocit, že tohle hnutí je jen pro městské liberály a mám za to, že podobný pocit mají lidé z periferie. Někdy to krásně demonstrují facebookové diskuze nejen pod našimi články, i když často jsou vedeny pozitivně. Velmi mě mrzí, že se v tomto hraje na ty dobré a ty zlé, tedy na ty, co chtějí spasit svět a na ty zloduchy, co jim v tom chtějí zabránit, přičemž tohle je zajisté hloupost. Neznám člověka, který by neměl pozitivní vztah k planetě, životnímu prostředí či ochraně fauny a flóry. Jen každý jinou měrou a jiným přístupem, takže skutečnost je taková, že není ani černá ani bílá, ale spíše šedivá.
Zoufám si, když jsou napadáni ti, kdo se sice snaží, ale nejsou tak daleko, nebo když se celé národy háží do jednoho pytle, viz. prohlášení, že za současný stav mohou Číňané nebo Indové, a že oni by měli začít, což je úplně mimo mísu, pokud vezmete v potaz jejich CO2 stopu na hlavu. Jen jde o to, že jich je víc a kdyby se všichni rozhodli žít, jako my tady… tak to planeta nezvládne.
Je šílené, že musíme zbytku světa říct: omlouvám se, ale nemůžete se mít tak dobře jako my, planeta by to neunesla. To je ryzí pokrytectví.
Zelené politiky vedoucí k ekologickým katastrofám a selektivizaci
Upřímně kroutím hlavou nad některými nápady pokrokových zelených stran a nadšení lidí v jejich prosazování. Smutné na tom je, že tyto zelené politiky jsou prosazovány pomocí regulací a restrikcí a často zbytečným hašením neexistujícího problému vytvoří několik dalších.
Pláču nad tím, že lidé neprohlédli tu hloupost se zaváděním povinného přimíchávání biomasy do paliv. Právě ti, co toto prosazovali a také jejich voliči, mají na rukou krev orangutanů a třísky deštného pralesa, na jehož místě se sází palmové a kokosové plantáže. Tady by se hodil citát, který je přisuzován mému oblíbenému ekonomovi Hayekovi, a to, že: cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Navíc tyto zelené politiky a peníze na ně určené směřují často nikoli tam, kde by mohly pomoci, ale bohatým a privilegovaným skupinám. Příkladem by mohly být dotace na elektromobily. Můžete mi vysvětlit, jakému člověku, který ještě dnes jezdí ve Felicii z roku 1994, pomůže dotace pár stovek tisíc na elektromobil, na který bude muset z vlastního vynaložit milion?
Moje přání. Proč tohle všechno?
Určitě jsem tento článek nepsal, abych vás plísnil. Já sám některé z těchto věcí dělám a vlastně je to zdvižený prst pro nás pro všechny. Přál bych si, abychom si na tohle všechno dávali bacha, protože to má dopad na to, jak celé hnutí vnímají lidé z venku a taky na to, zda zůstane jen zábavou pro vyvolené, nebo se stane skutečně masovým.
Matouš