Pamatuju si, že plány na naší svatbu jsme začali s Matoušem (teda hlavně já) spřádat už před tím, než jsme se zasnoubili. Na začátku jsme samozřejmě nad eko svatbou nijak neuvažovali. Jak se však proměňoval náš vztah k přírodě, začali jsme přemýšlet, jak bychom tento náš velký den mohli uskutečnit v souladu s přírodou.
Samozřejmě nejvíc eko by bylo, kdybychom svatbu neměli žádnou. Ale snad i tomu největšímu ekologickému nadšeni pookřeje při tak krásné životní události, jakou je svatba. Takže tady nebylo, co řešit: svatba bude!
Teď však na řadu přišla ta těžší část: jak to udělat ekologicky?
Upřímně, neměli jsme žádný plán. Věděli jsme jenom to, že chceme promítnou ekologii všude tam, kde to bude příjemné jak nám, tak i našim hostům. Ze začátku však pro nás bylo opravdu těžké najít tu správnou hranici ekologie, která neškodí. Nakonec se nám to podařilo a myslím, že byli všichni spokojeni.
Pojďte se tedy podívat, jak se nám vydařila naše (skoro) eko svatba.
Kde to uděláme?
Místo, kde se naše svatba uskuteční, jsme měli vybrané jako první. Vlastně jsme ani dlouho nehledali. Dostali jsme tip na krásný penzion v malé vesničce obklopené přírodou. Součástí penzionu byla krásná zastřešená terasa v rustikálním stylu, kde se měla uskutečnit hostina. Bylo rozhodnuto! Hned po prohlídce jsme si zarezervovali termín!
Majitelka penzionu nám doporučila i místní kostelík, který se skrýval pod úpatím okolních kopců. Prý, že bychom tam mohli mít obřad, když už to máme tady ve vesničce. Tak jsme popojeli o kousek dál a šli si prohlédnout i kostelík. Později jsme si rezervovali termín i tam.
Někdy však nejdou věci podle plánu. Kromě Covidu nám do obřadu hodil vidle i místní pan farář, že prý staví v kostele lešení a že prý jestli nám to tam nebude překážet, tak to tam můžeme mít…
Byli jsme tedy nuceni přemístit svatbu někam jinam. Věděli jsme, že chceme, aby se obřad a hostina uskutečnili na jednom místě, abychom zabránili zbytečnému popojíždění. Nakonec nám tedy štěstí přálo a bylo nám umožněno udělat hostinu na zahradě u rodičů a obřad v naší rodné vesničce.
Kromě deště, který přepadnul naše hosty během cesty do kostela (a potom i zpět na hostinu), to bylo vše dokonalé! Nikdo nemusel nikam jezdit – kostel je kousek od zahrady rodičů – a rodinná atmosféra zahradní svatby působila na všechny více než příjemně.
A co budeme jíst?
Nebudu vám lhát, tohle byla ta nejtěžší část. Pamatuju si, že dlouho před našimi zásnubami jsme spřádaly plány na bezmasou (a dokonce i bezalkoholovou) svatbu. Bezmasou hostinou jsme chtěli dát totiž najevo, že to jde i bez masa a že to může být i chutné!
Plány na bezmasou svatbu se začaly hroutit, když jsme dali slovo i ostatním hostům. Že prý to nikdo nebude jíst, lidi na to nejsou zvyklí. Po dlouhých a spletitých debatách jsme dospěli s Matoušem ke kompromisu: 50/50.
Hosté na naší svatbě měli možnost vybrat si jak z bezmasého menu, tak i toho masového. Všichni měli možnost volby a nikdo nikoho do ničeho nenutil. Ale můžete hádat jednou, čeho se snědlo nejvíce.
S odstupem času jsem vlastně ráda, že naši hosté měli možnost volby. Ze zkušenosti vím, že skočit jen tak po hlavě do bezmasé stravy může být pro někoho obtížné. A pokud jídlo není dobře připraveno, může mít i odstrašující efekt.
U nás tomu bylo naopak! Největší eko odměnou byl pro nás dobrý pocit, že jsme mohli našim hostům předvést, že i hlívový guláš může být dobrý! Nebo že tatarák nemusí být jen ze syrového masa, ale dá se připravit i z tvarůžků.
Tip! Naše delikatesní svatební menu a večerní rauty nám připravilo Nashe Bistro. Byli ochotní připravit jak bezmasé varianty, tak i ty masové. Doporučujeme všema deseti!
Svatební dort a sladké dobroty pro nás upekla paní Urbánková z Maon dorty. Jak výborné to všechno bylo dokazuje to, že na druhý den už nám vlastně nic nezbylo!
Co si vezmeme na sebe a čím se nalíčíme?
Já měla v šatech hned jasno: nechci, aby to byly šaty, chci, aby je ušila lokální slow fashion značka a nechci, aby mi po svatbě ležely vzadu v šatníku, ale mohla je nosit i po svatbě.
Po dlouhém pátrání se mi podařilo najít úžasné švadlenky z Czechwedding, které byly ochotné naplnit mou představu svatebních (ne)šatů za každou cenu! Po všech útrapách a mé nezkrotitelné náročnosti se holkám z Czechwedding podařilo vytvořit ty nejvíc nejkrásnější (ne)šaty, jaké jsem kdy na sobě měla! Během dne jsem se v nich cítila tak sebevědomě, že jsem to později rozjížděla i na tanečním parketu.
Sukýnka je ušitá z šifonu, který sice není úplně přírodním materiálem, ale kvalitou sukýnka vydrží dlouhé roky nošení. A topík je ušitý z viskózy – přírodního materiálu, který je známý svou lehkostí a vzdušností během letních horkých dní.
A v líčení jsem měla taky jasno: hlavně jednoduchost a přírodní kosmetika. Nejsem zvyklá se malovat, takže jsem chtěla něco, co na sebe nebude strhávat tolik pozornosti, ale zároveň řekne, že jsem nevěsta.
V tomto směru jsem měla štěstí na úžasnou vizážistku Janu. Kromě její schopnosti vás proměnit v princeznu, je úžasná i v tom, že používá částečně i přírodní kosmetiku. Za což jsem byla samozřejmě vděčná, protože i sama se snažím z větší části používat přírodní či netestovanou kosmetiku.
Matouš zpočátku spoléhal na upcyklací svých starých obleků, které zažily i maturitní ples. Nakonec však zjistil, že jeden mu je moc velký a do toho druhého už nevleze. Proto se rozhodl investovat do nového kvalitního vlněného obleku, který vydrží dozajista i další roky a možná i maturitní plesy našich dětí.
Květiny a dekorace aneb hlavně nic nekoupit a nevyhodit
Ve jménu minimalismu jsem už na začátku věděla, že nebudu chtít kupovat žádné zbytečné dekorace. Představa, že to budeme muset po svatbě někde skladovat byla pro mě dostatečně odstrašující.
A tak jsme hledali alternativy. Na seznamu byly i svatební půjčovny dekorací, které se mi ale nezamlouvaly velkou zodpovědností za zapůjčené věci a možná někdy trochu i vysokou cenou. Později jsem zvažovala i to, že bych si mohla dekorace sama vytvořit, ale na to už postupně nebyl čas ani nálada.
Nakonec jsme dostali tip na paní květinářku z Květinových klenotů, která nám byla ochotná udělat jak květinovou výzdobu, tak zapůjčit dekorace na výzdobu tabule i stanu. Takto jsme ušetřili místo a čas s hledáním a nakupováním dekorací, které by nám stejně později ležely někde na půdě. Jediné, co jsme na naší svatbu v rámci dekorací pořídili, byly svíčky, protože bez nich jsem si to prostě nedokázala představit.
Úžasné bylo i to, že paní květinářka si pěstovala vlastní květiny, takže nemusely kvůli naší svatbě cestovat přes půl planety. Později, když už bylo po svatbě, jsme si část květin nechali a část květin darovali do vázy ostatním hostům pro radost.
Naše drobnost hostům
Jak jsme zabránili stodesátému talíři?