Etika je v dnešní době poměrně překrucované téma. Co je vlastně etické a co už nikoli? Co je v pohodě a co ne? I o tom, ale především o našem pohledu na problémy, ke kterým se eticky nepřistupuje, ale mělo by. Jak se s nimi pereme.
Pokud vás napadá nějaké téma, které by stálo za to rozebrat z pohledu etiky, neváhejte a pošlete nám ho na: info@dvazelenaci.cz či napište do komentářů. Díky!
Máte rádi podcasty? Já je zbožnuju. Pouštím si je, když pracuju, když uklízím, jedu do školy nebo občas když jsem na procházce sama. Za těch pár let, co je poslouchám, mám pocit, že můj život dostal docela jiný rozměr (a to si nedělám srandu). Může to znít trochu zvláštně, ale je to tak. Samozřejmě, knihy jsou super, a sem tam kouknout na nějaký TED Talk je taky fajn, ale podcast – to je úplně něco jiného.
V mém minulém článku jsem se rozepsala o tom, co je to slow fashion a proč bychom ji měli věnovat více pozornosti. Zdá se, že článek měl úspěch (za což jsem velice ráda) a zároveň s ním vyvstaly i otázky ohledně toho, kde nakupovat slow fashion, co dělat, když si nemůžeme dovolit investovat 1000 Kč do obyčejného trička apod. Napadlo mě tedy dát dohromady pár tipů, jak se oblékat eticky a zároveň nezbankrotovat.
Pamatuju si, že když jsme byly se sestrou malé, velké nákupy sezonního oblečení byly pro nás docela raritou, takže každý kousek oblečení, který jsme dostaly, jsme střežily jako oko v hlavě. To znamená, že jsme ho nosili tak dlouho, dokud bylo nenositelné (to znamená, že mělo v sobě díru jako do chléva nebo jsme z něho vyrostly). Takhle nějak by se dala definovat slow fashion mojeho dětství.
Po Lucčiném článku Být či nebýt vegetarián vyvstala spousta otázek. Určitě nechci rozebírat každou jednotlivou z nich, ale do jedné bych se pustil opravdu moc rád, a to: Když je Lucka vegetariánka, jak to mám já? Pojďme na to!
Být či nebýt vegetarián – to je oč tu běží.
Vím, že si tímhle článkem koleduju o pořádný společenský výprask. Většinou, když se začne probírat téma jako “jíst maso nebo nejíst”, nastane takové to ticho před bouří a všichni účastníci diskuse už nějak tuší, že se schyluje k pořádné mele: všichni se snaží prosadit si tu svou, protože věří, že jejich názor je ten nejlepší a nakonec to končí hádkou i pláčem. To znám. Číst dále
