Trvale udržitelný rozvoj, který napomáhá k zachování toho pěkného, co ještě nezmizelo lidským nešetrným jednáním. Krás přírody, tradic, života na vsi, životního prostředí a mnoho dalšího generacím, které přijdou po nás.
Už od pradávna byla zvířata a lidé ve velmi úzkém spojení. Navzájem se doplňovali – svým způsobem pomáhali. Naše spojení se zvířaty se ale začalo vytrácet, když se na scénu dostaly vymoženosti a inovace hospodářství a etiky jako takové. Číst dále
V mém minulém článku jsem se rozepsala o tom, co je to slow fashion a proč bychom ji měli věnovat více pozornosti. Zdá se, že článek měl úspěch (za což jsem velice ráda) a zároveň s ním vyvstaly i otázky ohledně toho, kde nakupovat slow fashion, co dělat, když si nemůžeme dovolit investovat 1000 Kč do obyčejného trička apod. Napadlo mě tedy dát dohromady pár tipů, jak se oblékat eticky a zároveň nezbankrotovat.
Pamatuju si, že když jsme byly se sestrou malé, velké nákupy sezonního oblečení byly pro nás docela raritou, takže každý kousek oblečení, který jsme dostaly, jsme střežily jako oko v hlavě. To znamená, že jsme ho nosili tak dlouho, dokud bylo nenositelné (to znamená, že mělo v sobě díru jako do chléva nebo jsme z něho vyrostly). Takhle nějak by se dala definovat slow fashion mojeho dětství.
Pamatuju si, že když jsem poprvé slyšela slovní spojení palmový olej, neměla jsem ani tušení o co jde, natož jaký dopad to má na životní prostředí nebo zvířata.
Jenže ono se z toho postupně stávalo čím dál diskutovanější téma a já už jsem nemohla jenom tak poslouchat a nic nedělat. Věděla jsem, že musím začít konat. Číst dále
Po Lucčiném článku Být či nebýt vegetarián vyvstala spousta otázek. Určitě nechci rozebírat každou jednotlivou z nich, ale do jedné bych se pustil opravdu moc rád, a to: Když je Lucka vegetariánka, jak to mám já? Pojďme na to!
Být či nebýt vegetarián – to je oč tu běží.
Vím, že si tímhle článkem koleduju o pořádný společenský výprask. Většinou, když se začne probírat téma jako “jíst maso nebo nejíst”, nastane takové to ticho před bouří a všichni účastníci diskuse už nějak tuší, že se schyluje k pořádné mele: všichni se snaží prosadit si tu svou, protože věří, že jejich názor je ten nejlepší a nakonec to končí hádkou i pláčem. To znám. Číst dále
Dnešní článek bude zřejmě trochu patetický. Rád bych vám pověděl o tom, jak moc miluju stromy, a proč byste je měli milovat i Vy.
Opravdu je to hodně složité. Vlastně složitější než se to zdá. Šetřit vodou. Vždyť pokaždé, když otočíme kohoutkem, je tady. Teče. Napájí nás. Je základem naší hygieny. Zavlažuje naše zahrádky. Je zdrojem života. VODA! Číst dále
Miluju filmy. Ne. To je příliš slabé slovo. Já zbožňuju filmy. Jsem naprostý fanatik do filmů. Zeptejte se Matouše, ten vám to potvrdí.
A teď, když jsem se začala zajímat o všechno ekologické, spojila jsem příjemné s užitečným a začala jsem se vzdělávat pomocí filmu. Nakonec jsem do toho uvrtala i Matouše, takže se takhle občas vzděláváme společně. Číst dále
Už je to chvíli, co nás s Lucií uchvátil minimalismus. Snažíme se zbavovat/darovat/prodávat věci staré či nehodící se a velmi pečlivě promýšlíme, zda si koupíme nějakou novou věc. Ve většině oblastech života to bylo velmi jednoduché, třeba u oblečení byla debordelizace bezbolestná.
Ovšem, co s knihami? Číst dále
Musím se přiznat, že ne vždycky jsme byli doma zapálení do ekologie a recyklace.
Vlastně každá přednáška o ekologii a třídění, kterou jsem jako žáci na základce museli absolvovat, šla mimo mě. Dokonce si pamatuju, že jsme hráli i takovou online třídící hru na počítači, která většině nedávala podle mě žádný velký smysl (ale většina z nás ji hrála jenom proto, že to byla jediná hra, kterou nám dovolili hrát online ve škole). Číst dále
Musím se vám přiznat. Co se týká nových technologií – jsem strašný zpátečník. Většinou se jim urputně bráním. Celkem divné v dnešní době, ale taková je moje povaha. Číst dále