…a na poli ekologie také ne! V podstatě bych mohl jen říct: sami nic nezmůžete.
Omluvte mírně štiplavý titulek, ale přišel mi ke článku relevantní. Doufám, že vydržíte až do konce a necháte mě vysvětlit můj postoj, který prezentuje.
Pohodlně se usaďte a pusťte se do čtení!
Nejprve bych rád řekl, kde se ve mně tato svatokrádežná myšlenka vzala.
Asi jste si už všiml, že jsem teď měl pauzu ve psaní článků. Tu zapříčinil můj přechod z čistého volnonožectví na full-time zaměstnání + večerní volnonožectví. Je to vlastně má první zkušenost s prací v zaměstnání klasického střihu, protože od zletilosti jsem vždy pracoval na sebe.
No a nejenže jsem se za tu dobu naučil spoustu nového v oboru, ve kterém pracuji, ale zároveň jsem měl možnost vidět, jak to funguje s odpadovým hospodářství ve velké firmě. Teda nefunguje, a to i když se na všechny strany firma snaží tvářit zeleně a eco-friendly.
Jenže co s tím?
Jak jsme zaváděli ekologii v korporátě
Denně jsem viděl, jak se plýtvá tak drahocennými zdroji, jako jsou papír ale i plast. Zároveň jsem si uvědomoval, že to, že já se na tomto plýtvacím koloběhu nepodílím, je jen kapička v moři.
Věděl jsem, že na to musím nějak upozornit, něco s tím udělat, protože mě ten každodenní pohled dováděl k šílenství.
Naštěstí se před nedávnem objevila vynikající příležitost na tuto skutečnost upozornit. Vždy po uplynutí zkušební doby jsou firemní nováčci pozvání na sezení s naším nejvyšším, kde mají možnost mluvit o tom, co se jim na fungování firmy líbí, co nelíbí a co by se dalo zlepšit.
Nadchlo mě, že se za můj pohled na věc postavili i ostatní nováčci. A ještě větší radost mi udělalo, že se po tom našem setkání opravdu začaly dít věci k lepšímu.
Co se povedlo protlačit:
- omezení počtu košů a každodenní vynášení jejich odpadu i s plastovým pytlem – do teď měl každý u svého stolu vlastní směsný koš a pravidelně se vynášely, i když v nich byl třeba jen pytlík od čaje… od teď bude na celou kancelář jediný směsný koš a koše na tříděný odpad
- z kuchyněk zmizely papírové utěrky (to si vážně někdo suší hrnek papírovými utěrkami?)… ty dnes nahradí látkové, kdy každý tým má svoji a sám si ji pere
- přibudou koše na tříděný odpad tak, aby každý měl možnost bez větší námahy vytřídit cokoli
- návštěvám z vyšších míst se (snad) už nebude dávat pohoštění na plastové/papírové tácky a kelímky… a pořídí se erární set
Jsou to jen malé krůčky k lepšímu, ale když si uvědomíte, z těch dvou set lidí v baráku, tohle řešila jen hrstka a teď budou lehce pošťouchnuti i ostatní 🙂 (Přečtěte si knihu o pošťouchávání.)
Vím, že je možné, že v každé firmě to tak lehce nepůjde, ale jděte na to přes náklady – na to každý manažer slyší a třeba i malé krůčky se odehrají.
Povedlo se vám něco podobného?
Dočká se naše obec rozložitelných sáčků na psí exkrementy?
Vím, že pytlíky na psí exkrementy, ať se to zdá sebevíc absurdně jsou mé téma, protože jsem pejskař a vytáčí mě, že rozložitelný bobek naší fenečky, musím v naší obci dávat do nerozložitelného pytlíku.
To mi hlava nebere.
Tak jsem se po vzoru jedné z našich čtenářek rozhodl kontaktovat naše zastupitele. Zatím čekám na vyjádření. Jediné, čeho se skutečně obávám, že možný racionální argument, že to vyjde nákladově dráž, což jsem upřímně nepropočítával, ale myslím, že při větším odběru, na který by měla obec dosáhnout, se musí dostat na podobnou cenu jako u těch nerozložitelných.
A i kdyby ne, pomalu se v naší obci daří protlačovat myšlenka, kterou jsem před volbami nadhodil staronovému panu místostarostovi, o participativním rozpočtu, a tak by bylo reálné se k plně rozložitelným pytlíkům na psí exkrementy dopracovat i takto.
Tak mě napadá, komunikujete se svými zastupiteli? Předkládáte jim své nápady? Povedlo se vám něco z nich realizovat? Pochlubte se s nimi v komentářích!
P.S. Tak už mám první zpětnou vazbu. Nad rozložitelnými pytlíky se uvažuje. Opravdu jde hlavně o náklady. To jsem čekal. No a od příštího roku bude naše obec testovat participativní rozpočet s vyčleněnými prostředky asi 200 tisíc korun.
Místa, která stojí za to zachránit
Vím, že je náš blog primárně věnován otázkám ekologie, ale když nám nabízí možnost podělit se s vámi i o jiných palčivých tématech, rád bych toho využil.
Moc bych si přál, aby se každý z nás snažil nejen o zachování planety alespoň ve stavu v jakém je teď, ale pokud má ve své blízkosti památku nebo nějaké zajímavé místo, které by si zasloužilo více péče tak, aby alespoň upozorněním přispěl k jeho záchraně, zvelebení či opravě.
Já si tak již několik let dopisuju s vedením obce Hustopeče nad Bečvou, ve kterých se vedle nedávno krásně zrekonstruovaného zámku nachází i chátrající pohřební kaple rodu von Baillou. Tu jsem vídával a vy také můžete vidět, pokud se rozhodnete jet vlakem z Valašského Meziříčí do Hranic na Moravě nebo na kole po cyklostezce vedoucí souvisle s tratí.
Zželelo se mi jí natolik, že jsem se rozhodl bombardovat, v dobrém slova smyslu, tamní zastupitelstvo a urgovat kroky k její rekonstrukci.
Víte o nějaké památce nebo zajímavém místě, které by si zasloužilo více péče?
Proč to všechno píšu?
To se jako chlubí, i když nic kloudného nedokázal? Ne, pro to jsem určitě tento článek nepsal. Spíše jsem chtěl poukázat na to, že i když budete sebevíc jako jednotlivec dokonalí a žít bez jakékoli produkce CO2 a já nevím, co ještě, tak to ve výsledku vlastně nic neznamená.
Tato planeta nepotřebuje hrstku lidí žijících dokonale v souladu s přírodou a zero waste, ale masu nedokonalých jedinců, kteří se snaží, byť jen malými krůčky, každodenně snížit svůj dopad na ni.
Proto jsem moc rád, za jakoukoli aktivitu směřující k nenásilnému zapojení dalších lidí, ať už jde o: různé facebookové skupiny, blogy, knihy, spolky či jednotlivce dělící se o své zkušenosti s ostatními.
A tak vás žádám – zapojte i ostatní.
Matouš
Přečtěte si také:
To je super, že se ti to povedlo ve firmě takhle změnit! U nás sice máme koše na třídění, ale… kolem nejsou restaurace (teda je jedna, kde je věčně smažené se smaženým a bezmasé jídlo jednou za 14 dní), takže si kolegové objednávají jídlo z firmy, která to vozí v plastech, které nebere zpátky (nejsou to ty bílé krabičky, ale takové pevné). A pro spoustu lidí je nekonečný problém nedojezené jídlo vysypat do směsného a krabičku hodit do koše na plast. Když na to upozorníš, jsi za rejpala. :/
A napadá mě: Můžu se zeptat, co tě vedlo k přechodu z volnonožectví na zaměstnání? Znám spíš opačné příběhy.
A s tím dovážením jídla je to na prd no.. jediné, co mě napadlo, navrhnout jim nosiče a že ušetří za balení, je to smutné, ale peníze jsou pro mnohé matovací.
Určitě ten přechod není definitivní. Vedle mě k tomu několik faktorů, ale především asi fakt, že jsem potřeboval alespoň trochu stability a jednoduše jsem nechtěl brát každou sebehůře placenou zakázku, jen aby bylo na chleba. Teď mám z mého pohledu relativně zajímavé povolání, stabilitu a po večerech pracuji na překladě knihy a dalších drobnostech. Paradoxně teď dělám 10-12 hodin denně, je to vysilující, ale zatím mě to baví.
Tak u nás máme cca každý u stolu koš na odpadky, vysypává se denně, ale plastový pytlík mění paní uklizečka až když je hodně roztrhaný. Třídit třídíme – i dovezené obyly putují do plastů.
Jen ty papírové ručníky máme jak v kuchyňce, tak i na toaletě. Byl by problém s jejich praním. I když možná, kdyby se jednou za týden daly do prádelny, ale ….. Raději nemluvit.
Naštěstí máme v kruchňce k dispozici myčku, takže nádobí putuje tam.
Balená voda je pouze pro německé zákazníky neb kohoutkovou ze zásady nepijí.
Malé krůčky jsou také krůčky.
PS: náš pes naštěstí kaká buď na zahradě (to putuje na kompost) nebo chodíme kousek od pole a on to udělá na poli a tam to uklízet naštěstí nemusím, takže problém s pytlíky odpadá.
Lucka
Lucie, děkujeme za zastavení. Naprosto souhlasíme: “Malé krůčky jsou také krůčky.” To by se mělo tesat do kamene. 🙂
Taky jsem hodně přemýšlela nad tím, jak dostat ekologické problémy mezi lidi, kteří se o tohle běžně nezajímají. Skončila jsem u nápadu založit ekologický televizní kanál (televizi má doma přece skoro každý!:D) nebo se pokusit nacpat do zpráv na některou ze stanic (nabízí se Barrandov se Soukupem – ten rád dramata nebo pak třeba Nova). Nebo dělat přednášky ve vesnici bydliště? Ale tam je to právě o té iniciativě místních lidí. A já přemýšlím nad těmi, co ji nemají. Jak informovat ty? Nevím 🙁
Paradoxně těch pořadů o ekologii běží celkem dostatek, jsem teď na nemocenské a zjistil jsem, že kolem 12. je na dvojce vždy něco o ekologii/ochraně živ. prostředí – teď tam bylo o ochraně toků v Srbsku před stavbou elektráren, předtím bylo o zero waste. Ale nevím, jak přesvědčit, aby si na to lidé přepli a podívali se na to. Většinou jsou to starší lidé s menší vzděláním. Ty přednášky jsou bezva nápad! 🙂
Mě na tom všem zaráží občas i to, že lidé si ani neuvědomí, jak je to plýtvání zbytečné. Vždyť koupit za 200,- hezký set nádobí a používat ho pro návštěvy je určitě lepší, než jim dávat jídlo na plastovém talířku. Zvlášť, když je to někdo nadřízený.
Mluvily jsme o tom i s mamkou, která je tímhle spíš nepolíbená (třídí a tím to pro ni končí) a říkala mi, že u nich v práci měl každý (asi 500 lidí) k dispozici každý den tři malé balení vody v plastu. Jako WTF? Pak dali každému jedno velké. Inu, lepší než nic. A nakonec někoho osvítilo a dostali čerpací stanici, na kterou se dávají barely. Prý zjistili, že nejen, že mají méně odpadu, ale i ušetří vodu. Říkám si, kdy je asi napadne zavést jim na dílnu pitnou vodu (mají tam jen na mytí rukou).
Mluvíte mi naprosto z duše. A ona pitná voda z kohoutku je dnes už úplně všude, ale stejně mají lidé stále kupovat si tu v plastu… kdoví jaké chemikálie se z něho uvolňují a oni je pak pijí…
Díky za návštěvu! Matouš