Už jste někdy slyšeli o bioplastech? A kdo by ne, že? Bioplasty se staly v současnosti docela žhavým ekologickým trendem, který má konkurovat běžným plastům. Ale jsou opravdu tak BIO, jak se tváří?
Tento námět na článek vznikl vlastně úplnou náhodou, když jsem hledala vhodnou houbičku na mytí nádobí. Chtěla jsem takovou, která bude co nejméně zatěžovat životní prostředí během používání i po něm. Když jsem ale zjistila, že houbičku představují jako “kompostovatelnou” a ve složení byl uveden polyethylen, hned mi přišlo, že tady něco nehraje.
Ani jsem nemrkla a skončila jsem u tématu bioplastu a jejich dopadu na životní prostředí. A nestačila jsem se divit, jak málo o tomhle tématu vlastně vím a jak snadno se my, zákazníci, necháme svést krásně znějícími slovy: “kompostovatelné” a “rozložitelné”.
Co to jsou bioplasty?
Jednoduše řečeno se jedná o plasty vyrobené z obnovitelných zdrojů – tzv. biomasy. Biomasa je pak látka organického původu – ať už rostlinného nebo živočišného. Pod tímto si můžeme představit “odpad”, který se vytvoří třeba při těžbě dříví v lese (pařezy, piliny, kůra) nebo v zemědělství (obilnina, kukuřice, řepka, brambory); a dále tady patří například i kravský hnůj.
Bioplasty jsou alternativou k běžným plastům vyráběným z fosilních paliv, mezi které řadíme například hojně využívanou ropu. Ale podle nejoptimističtějších prognóz máme na planetě zásoby tohoto paliva (pouze) na dalších 70 let.
Na první pohled byste asi nedokázali poznat rozdíl mezi běžným plastem a tím z biomasy. Oba tyto druhy jsou si totiž na první pohled (i dotek) hodně podobné. Bioplast má být však v přírodě rozložitelný a/nebo kompostovatelný. Otázkou zůstává, zda tomu tak opravdu je.
Jaký je rozdíl mezi kompostovatelným a biodegradabilním bioplastem?
Na začátek bych ráda zmínila dvě důležitá slovíčka, která mohou být pro některé trochu matoucí (i pro mě byly), ale je mezi nimi podstatný rozdíl. V obchodech by tak měly být tyto produkty správně označeny, aby nedocházelo k nesprávnému zacházení s produktem v jeho konečné fázi.
Kompostovatelný plast je takový plast, který se rozloží díky bakteriím a mikroorganismům, které se běžně nacházejí v kompostu, kde je vlhko a teplo. Důležitou vlastností je i tzv. paropropustnost, kdy voda, která prostupuje plastem s sebou nese i bakterie, které se postarají o jeho rozložení.
Biodegradabilní plast je naopak plast, v jehož složení se nachází biologická přísada, která se postará o to, aby se rozložil (většinou se jedná o tzv. oxo degradační činidlo). Mikroorganismy tudíž nejsou ve hře, a proto mají tyhle plasty na kompost přísný vstup zakázán.
Není všechno zlato, co se třpytí
Otázku, zda jsou bioplasty ekologické, si položili i čeští vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd a v laboratorních podmínkách zkoumali jejich rozložitelnost. Po pětiletém experimentu došli vědci k závěru, že bioplasty nejsou tak dobře a rychle rozložitelné, jak se předpokládalo a jak tvrdili sami výrobci.
Špatná rozložitelnost a skutečnost, že tyto bioplasty nemají v kompostu co dělat, je pravděpodobně důsledkem náročných podmínek, které tyto plasty ke svému rozložení potřebují, a které se v běžném kompostu často nevyskytují. Aby totiž došlo k nějakému rozložení, museli vědci vytvořit umělé laboratorní podmínky (např. teplota musela být navýšena až na 60 °C).
Podle společnosti EKO-KOM, která se podílela na spolupráci s českými vědci, můžou bioplasty tvořit taky zásadní problém pro proces recyklace. Častokrát se totiž jedná o sloučeninu několika přísad, které mohou při smíchání s běžným plastem napáchat velké škody. Jak už jsem psala na začátku, bioplast a běžný plast je pouhým okem těžko rozlišitelný a v současné době neexistují technologie, které by tyto plasty na recyklační lince od sebe oddělovaly. Navíc by bylo jejich financování obrovsky nákladné.
Je to tak černé?
Na druhou stranu se bioplastům přičítají plusové body především za to, že mohou mít velice nízkou (skoro až nulovou) uhlíkovou stopu. A to za předpokladu, že rostlina, která bude využita na výrobu bioplastového výrobku, do sebe absorbuje během svého životního cyklu takové množství oxidu uhličitého, které vytvoří na konci životnosti daného produktu.
Plusem může být i to, že při výrobě bioplastů se nepoužívají a nespalují fosilní paliva. Při výrobě bioplastů se totiž pravděpodobně produkuje asi o 40 až 70 % méně skleníkových plynů.
Naskytuje se však další otázka, a tou je udržitelnost. Podle vědců z univerzity Bonn může docházet ke stoupání nároků na vytváření větší plochy orné půdy, a to v závislosti na zvyšování spotřeby bioplastů. To vše ale na úkor lesů. Podle nich tak může dojít k násilnému odlesňování a následnému zintenzivňování zemědělství.
Greenwashing? Možná.
Asi všechny z nás někdy přilákal produkt, který měl na svém obalu napsané slova jako “kompostovatelné”, “biologicky rozložitelné” nebo třeba “bio” Jenže co si pod tím máme jako obyčejní zákazníci představit? V tomhle slovíčkaření je totiž zakopaný pes.
I přesto, že slovo “BIOplast” v nás často evokuje něco ekologického, zdá se, že ekologický je na něm jenom název. V ruce totiž můžete držet “bioplast”, ale podíl biomasy může být pouhých 30 % a méně. V důsledku totiž stačí, aby podíl biomasy tvořil pouhou 1/5, aby se v konečném důsledku mohl nazývat “bioplastem”.
Dobrým příkladem greenwashingu je například “inovativní” láhev PlantBottle, kterou před nějakou dobou představila na trhu společnost Coca-Cola. Slovo “Plant” v názvu může evokovat pocit, že se jedná o 100% recyklovatelnou láhev (tudíž EKO). Skutečnost je ale taková, že láhev obsahuje pouhých 30 % rostlinné biomasy a zbytek je tvořen obyčejnými fosilními směsmi – takže PET. Je tedy jasné, že proces recyklace se v tomto případě docela znehodnocuje.
Dává vám smysl to, co děláme? Staňte se naším patronem!
Co je “lepší”?
Toť otázka. Po dlouhé diskuzi s Matoušem jsme se shodli na tom, že jde určitě o správný krok vpřed. Každý ví, že plasty jsou díky nám lidem velikým a do budoucna ekologicky neudržitelným problémem, a tak každá snaha se počítá. Bioplasty by mohly představovat jisté řešení, ale zdá se, že na tento způsob řešení nejsme jako společnost ještě připraveni (jak technologicky, tak informačně).
Z hlediska výroby se bioplasty zdají jako vhodná alternativa, kdy dochází ke snižování produkce CO2 a pravděpodobně je jejich výrobu zapotřebí i méně energie. Ale na konci životního cyklu daného produktu narážíme na skutečnost, že jen hrstka bioplastů je vlastně kompostovatelná nebo rozložitelná.
Na druhé straně stojí běžné plasty, vyrobené z těžko obnovitelných fosilních zdrojů, u kterých je ale proces recyklace více méně zajištěn a není potřeba vytvářet nové a finančně náročnější technologie. Ale na jak dlouho?
Myslím si, že nejlépe to vystihla paní Lenka Mynářové, (jejíž přednášku vřele doporučují shlédnout ↓), když říká, že problémem nejsou plasty, ale člověk. Souhlasíte?
A to už je z dnešního článku vše!
Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, co si myslíte o bioplastech vy? Jste pro nebo proti?
U dalšího článku na viděnou!
Lucie
Už více než 250 čtenářů odebírá pozitivní novinky ze světa ekologie? Přidejte se také!
Zdroje a tipy na zajímavé články:
Bioplasty se v přírodě samy nerozloží, navíc jsou plné chemikálií, zjistili čeští vědci
Bioplasty: zatím jedná velká neznámá
Bioplasty nejsou bio. Možná jsou horší, než ty konvenční
Bioplasty nejsou spása. Mnohé škodí přírodě víc než běžné plasty
Já jsem určitě pro, jen by bylo dobré zároveň spotřebitele odkázat třeba na nějaký přehledný web, kde bychom se dozvěděli, jak s ním tedy po upotřebení nakládat, aby se rozložil. A pokud by to pro obyčejného člověka byl přímo nadlidský úkol, navrhuji zavést kontejnery na bioplasty, které by se pak odvážely na místo s vhodnými podmínkami k rozložení. Každopádně stále prioritně kopu za low/zero waste životní styl zaměřený na prevenci. Ta je totiž dle mne tím největším klíčem k úspěchu;)
Máte pravdu. Jenže jak už jsem se zmínila v článku, ne všechny bioplasty jsou rozložitelné a kompostovatelné. 🙁 A to člověk prostě nepozná a nepoznají to ani lidi na třídící lince nebo ve spalovnách. Aby se tomu totiž mohlo říkat bioplast, stačí jenom 1/3 biomasy a to prostě k (vhodné) recyklaci ani kompostování nestačí. Věřím, že bioplasty mohou být skvělou alternativou. Ale zatím ne. Zatím na to nejsme mentálně ani technologicky vybaveni. Děkuju za zastavení. Lucie