Dověděli byste se rádi něco nového na téma ekologie, ochrana životního prostředí, péče a šetření vodních zdrojů. Nebo taky jak zabránit kácení lesů, vzniku odpadů či a podobně? Tak to jste tedy na správném místě!
Navíc, pokud vás napadá nějaké téma, o kterém byste se rádi něco dověděli či je prostě zajímavé, a rádi byste ho viděli v našem podání, pošlete nám ho na: info@dvazelenaci.cz či napište do komentářů. Díky!
Včerejškem, tedy popeleční středou, začal čtyřiceti denní velikonoční půst. Minimálně tedy v křesťanské části světa. Bez ohledu na to, zda jste věřící či nevěřící, mám za to, že půst pro vás může být přínosem. A o tom, proč je dobré se postit, jakou netradiční verzi půstu zvolit a jaký může mít náš půst dopad na naše zdraví, vůli, ale i planetu, je tento článek.
Někdy mám pocit, že si všichni žijeme tak trochu pro sebe, že nás příliš nezajímá, co se děje za branami naší vlastní domácnosti, a to i když jsme třeba nadšenci do ekologie a svým jednáním se snažíme o zelenější svět. Jenže pokud chceme změnit svět, sami to nezvládneme, a holt budeme muset překročit práh a naší činností zušlechťovat tam, kde je to třeba.
A o pár takových nápadů, jak zušlechťovat své okolí, se s vámi podělím v dnešním článku. Pojďme na něj!
Možná, že jste zapáleným vlastníkem elektronické čtečky a možná, že jste člověk věrný voňavým tištěným knihám. Tak či onak. Obě tyto možnosti mohou mít určitý (ekologický) dopad na naši přírodu. A ten je dobré znát. Nemyslíte?
Máte rádi podcasty? Já je zbožnuju. Pouštím si je, když pracuju, když uklízím, jedu do školy nebo občas když jsem na procházce sama. Za těch pár let, co je poslouchám, mám pocit, že můj život dostal docela jiný rozměr (a to si nedělám srandu). Může to znít trochu zvláštně, ale je to tak. Samozřejmě, knihy jsou super, a sem tam kouknout na nějaký TED Talk je taky fajn, ale podcast – to je úplně něco jiného.
Pamatuju si, že když jsme byly se sestrou malé, velké nákupy sezonního oblečení byly pro nás docela raritou, takže každý kousek oblečení, který jsme dostaly, jsme střežily jako oko v hlavě. To znamená, že jsme ho nosili tak dlouho, dokud bylo nenositelné (to znamená, že mělo v sobě díru jako do chléva nebo jsme z něho vyrostly). Takhle nějak by se dala definovat slow fashion mojeho dětství.
