Před třemi měsíci jsme se totiž rozhodli začít bydlet spolu a odstartovat tak náš společný bezodpadový život. Přestěhovali jsme se tedy do malé garsonky, kde se spolu každý den snažíme posunout o něco dál na naší zelené cestě. Jenže ne vždycky to jde podle našich představ.
Víte, jak se vždycky říká, že „my budeme dělat věci úplně jinak než u nás doma!“? No, tak to není vždycky úplně pravda…
…aneb jak nám (ne)jde společné bezodpadové bydlení.
Proto jsme si řekli, že by bylo fajn průběžně zhodnotit to, jak se nám daří naplňovat cíle, které jsme si stanovili na rok 2020, abychom si připomněli, proč jsme vlastně začali a že to, co děláme (ať už v jakékoliv míře) má smysl. Taky bychom rádi sdíleli naše postřehy a dojmy ze společného bydlení a možná přidali i pár našich zelených tipů, které se nám osobně osvědčily.
Začněme tím, jak se nám daří plnit naše stanovené eko cíle.
Stravování
Jedním z hlavních cílů pro nás je snížit svou konzumaci masa, jehož produkce patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Tento cíl se nám daří úspěšně naplňovat, protože já sama maso nejím vůbec a Matouš si ho občas dopřeje jednou za týden, a to, když se rozhodneme vyjet k našim rodičům o víkendu. Překvapivě jíme méně mléčných výrobků, ale mléko do kávy nebo sýr do zeleninového salátu si ještě odpustit nedokážeme. Takže tady je určitě co zlepšovat.
V čem však trochu pokulháváme je plýtvání jídlem. Není to ale tak, že bychom vyhazovali každý oběd nebo každý kus svraštělého ovoce nebo pomačkané zeleniny. Je to spíše o tom, že občas se nám podaří koupit špatný kousek, který nejde na první pohled poznat. Třeba se nám takhle podařilo nakoupit kilo na první pohled krásných cibulí, které ale později bohužel skončily v koši, protože 95 % z nich bylo po rozkrojení plesnivých. Nebo okurka, která vypadala bez vad, musela skončit v koši, protože byla po rozbalení měkká a shnilá.
Otázkou pro nás zůstává, jak tomuto zabránit? Zvlášť teď – v době epidemie – kdy se nechcete ničeho zbytečně moc dotýkat?
Náš tip: Když nám po obědě (nebo jakémkoliv jídle) zůstanou zbytky, uskladníme je do krabičky. Když zbudou třeba brambory, Matouš z nich ukuchtí bramborové knedlíky (nebo noky?). Ze zbytku čočky nebo fazolí vyrábíme polévku nebo zeleninovou směs, kterou dochutíme třeba tofu.
Odpad
Díky tomu, že jsme se přestěhovali do menšího městečka, máme větší možnost nakupovat bezobalově. A tak se nám poměrně dobře daří redukovat zbytečné plastové obaly na minimum – co se dá, nakupujeme ve skle nebo v papíru, který později využíváme právě na nákupy v bezobalových obchodech. Pokud už něco koupíme v plastovém obalu, snažíme se tenhle obal v budoucnu taky zužitkovat.
Co se nám ale moc nedaří je efektivně využívat organický odpad (slupky, skořápky, zbytky apod.). Bydlíme v malém bytečku, kde šetříme každý centimetr místa, abychom se necítili zahlceni věcmi, takže například koupě vermikompostéru nepřipadá v úvahu. Možnosti kompostování tady ve městě určitě jsou – kontejnery na bioodpad, které si můžou občané zakoupit za poplatek. Popelnice jsou ale velkého objemu a to je pro nás dva zbytečné. V tuto chvíli ještě zjišťujeme, jak je to s „veřejnými“ kontejnery.
Mezitím jsme se však rozhodli využít toho, co už máme doma, a tak jsme začali odkládat tenhle organický odpad do plastové krabičky, která slouží jako provizorní „kontejner“.
Náš tip: Pokud se stane, že se nám domů zatoulá nějaký plastový obal nebo igelitový sáček, použijeme ho většinou jako sáček na plastový odpad.
Doprava
Bydlení ve městě má i své výhody – a jednou z nich je i ekologičtější cestování. U nás ve městě máme totiž všechno na dosah ruky, takže můžeme dojít všude pěšky. Kromě mého dojíždění autobusem za prací do vedlejší vesničky nebo návštěvou našich rodin, cestujeme dopravními prostředky opravdu málo.
A pokud už jedeme autem, tak se snažíme využít společnou jízdu s dalšími lidmi (většinou s našimi příbuznými). Což mě přivádí k dalšímu cíli, a tím je nekoupit si auto, což se nám daří plnit a podle mě ještě dlouho bude – právě tím, že žijeme ve městě a máme všechno hodně blízko, by byla koupě auta zbytečným výdajem.
Jestli se letos vydáme někam na dovolenou, toť otázka. Ale pokud ano, vlak je určitě ta nejpravděpodobnější možnost, jak se tam dostaneme. O tom žádná.
Oblečení
Jako dar z nebes se mi naskytla možnost vyzkoušet si ušít vlastní oblečení (teda konkrétně sukni). Řeknu vám, že to není žádná sranda, ale ten pocit vlastnoručně ušitého kousku (který se dá ještě k tomu nosit), stojí opravdu za to. Člověk si díky tomu začne uvědomovat spoustu věcí – třeba to, že chtít 500 Kč za vlastnoručně ušité triko není vůbec hodně a že každá poctivá práce má svou hodnotu. Na seznam jsem si tedy přidala další cíl, a tím je naučit se šít své vlastní oblečení.
Ale je mi jasné, že šití vlastního oblečení zabere spoustu času a někdy je prostě fajn koupit si kousek, který se mi líbí a podpořit tak svými financemi malého prodejce. Tím se snažíme dodržovat náš cíl investovat do kvalitního etického oblečení, anebo nakupovat co nejvíce oblečení z druhé ruky.
Náš tip: Předtím, než si koupíte nějaký nový kousek oblečení, zkuste se podívat, jestli nějaký podobný nenajdete v second-handech nebo bazarech. Na internetu je spousta možností, jak dát oblečení druhou šanci a předejít tak zbytečnému plýtvání materiálu.
Takže, jestli se nám daří naplňovat naše cíle pro rok 2020? My si myslíme, že jo. Ale. Určitě je co zlepšovat! Nejsou to totiž cíle jednorázové, ale cíle pro běh na dlouhou (zelenou) trať.
Pokud jste dočetli až sem, děkujeme! A u dalšího článku zase na viděnou.
Lucie
Myslím, že i tak jste na tom hodně dobře:) S tím šitím jsem si vzpomněla na sebe. Koupila jsem šicí stroj, celá nadšená, mrkla na pár tutoriálů na youtube, pohodička, to dám, vypadá to celkem snadně. Koupila jsem v sekáči kytičkové povlečení, že si ušiju tričko. Obkreslila jsem na látku svoje triko, rozstříhala, sešila. No řeknu Vám, to byla cesta do Mordoru a zpátky. Snad 4 hodiny jsem se nad tím potila. V závěru to mělo ďůry pod pažema a třešnička – nemohla jsem to na sebe narvat, páč moje předloha, tričko, bylo sice S, ale pružná látka, že. Jinak bylo hezké:) viz foto: http://nd06.jxs.cz/368/427/279e43e136_103405205_o2.png Nakonec jsem ho podarovala své 12leté kamarádce. K druhému pokusu se stále s neutuchající vervou odhodlávám;)
Zní to, jako že to byla opravdu velká “sranda” 😀 A náhodou, to tričko vypadá moc dobře! Na první šití – klobouk dolů. Děkujeme za zastavení, Lucie
Každá snaha se počítá. My naštěstí žijeme ve dvougeneračním domku se zahrádkou, takže bioodpad poslední 3 roky dáváme tam. Dřív jsme ho vyhazovali do kontejneru. Na kytky jsme neustále kupovali zem neb kompost na zahradě nebyl OK – máme psa a hovínka nosíme tam. Takže manžel mi koupil komposter, do kterého dáváme pouze posekanou trávu a kuchyňský odpad. Ono dávat tento odpod na otervřený kompost by stejně nebylo OK – kvůli myším, ptákům a také pes by tam neustále šmejdil. Takže teď máme kompost na domácí kytičky a na zahradu máme zem s normálního kompostu – konečně po letech je krásná. Už mám připravené záhonky na rajčata a okurky.
K šití oblečení jsem se párkrát dokopala, ale už jsem od toho upustila. Prostě mi to moc nejde – raději pletu nebo háčkuji. Na stroji (který mi po cca 3/4 roce opravil táta) šiji spíše záclony, závěsi nebo teď jsem ušila pár roušek a chystám se na dárky pro děti. Nějak na to není dost času. Pletení je takové skladné.
No a plastový obal je kapitola sama pro sebe. Teď v době koronavirové se vše balí do plastů, tak je ho více než dříve. Snažíme se ho ale omezovat. Zrovna včera jsem chtěla vyhodit naši tašku plastů do popelnice na plast. Když jsme cca kolme 16 hod kolem ní jeli, byla prázdná. Když jsem tam cca kolem 19 hodiny nesla odpad byla úplně plná (a to máme velký žlutý kontejner a bydlíme na konci města, kde jsou jen rodinné domky). Jen tak tak jsem tam nasypala tu naši taštičku. V kontejneru byl plastový stavební odpad, spousta polystirenu. Totéž bylo i minule. Někdo asi nechce platit ve svěrném dvoře a tak objíždí popelnice a dává to do nich. Prostě děs.
L.
To určitě ano! 🙂 S tím kompostem jste to vymysleli parádně! 🙂 My máme u našich rodin taky kompost a využíváme ho podle potřeb. Ale je pravda, že občas mám pocit, že ho nevyužíváme na maximu, třeba tak, jako vy. Ale je to o zkušenostech. Taky ráda háčkuji, ale já se zase naopak našla u toho šití. Uháčkuju si třeba tampónky na odličování, ale tam někde končím. Ne, že by mi to nešlo, jenom je to hrozně zdlouhavé 😀 a háčkujete něco konkrétního? No a ty plasty…to je škoda mluvit. U nás na vesničce si lidé začali stavět domy na okraji (kde jsou pole a lesy) a kde to samozřejmě hooodně fouká. Takže při každé procházce nacházíme kousky stavebního materiálu (polystiren, plastové obaly apod.) 🙁 Děkuju za zastavení! Mějte fajn den, Lucie
Teď mám rozháčkovanou deku, ale hlavně pletu.
Pokud chcete, můžete se inspirovat na mém Instagramu https://www.instagram.com/rptereza/?hl=cs nebo na blog http://barvinekafialkaa.blogspot.com/
Pletení či háčkování si můžu vzít všude, ale šicí stroj bohužel ne a většinou šiju večer, když dodělám co je doma třeba a děti usnou. Na tuto činnost potřebuji klid.
PS: Koukám, že už se mi pletou písmena. Místo T. jsem napsala L. u předchozího příspěvku. Jo homeoffice a dvě školou povinné děti dělají své.
Máte to moc hezké. Já bych si hlavně chtěla uháčkovat konečně ten svetr, ale nikdy to nevydržím tak dlouho, anebo v polovině zjistím, že už se mi tenhle vzorek nelíbí 😀 Lucie