Jak nám (ne)jde společné bezodpadové bydlení

Jak nám (ne)jde naše společné bezodpadové bydlení?

Před třemi měsíci jsme se totiž rozhodli začít bydlet spolu a odstartovat tak náš společný bezodpadový život. Přestěhovali jsme se tedy do malé garsonky, kde se spolu každý den snažíme posunout o něco dál na naší zelené cestě. Jenže ne vždycky to jde podle našich představ.

Víte, jak se vždycky říká, že „my budeme dělat věci úplně jinak než u nás doma!“? No, tak to není vždycky úplně pravda…

…aneb jak nám (ne)jde společné bezodpadové bydlení.

Proto jsme si řekli, že by bylo fajn průběžně zhodnotit to, jak se nám daří naplňovat cíle, které jsme si stanovili na rok 2020, abychom si připomněli, proč jsme vlastně začali a že to, co děláme (ať už v jakékoliv míře) má smysl. Taky bychom rádi sdíleli naše postřehy a dojmy ze společného bydlení a možná přidali i pár našich zelených tipů, které se nám osobně osvědčily.

Začněme tím, jak se nám daří plnit naše stanovené eko cíle.

Stravování

Jedním z hlavních cílů pro nás je snížit svou konzumaci masa, jehož produkce patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Tento cíl se nám daří úspěšně naplňovat, protože já sama maso nejím vůbec a Matouš si ho občas dopřeje jednou za týden, a to, když se rozhodneme vyjet k našim rodičům o víkendu. Překvapivě jíme méně mléčných výrobků, ale mléko do kávy nebo sýr do zeleninového salátu si ještě odpustit nedokážeme. Takže tady je určitě co zlepšovat.

V čem však trochu pokulháváme je plýtvání jídlem. Není to ale tak, že bychom vyhazovali každý oběd nebo každý kus svraštělého ovoce nebo pomačkané zeleniny. Je to spíše o tom, že občas se nám podaří koupit špatný kousek, který nejde na první pohled poznat. Třeba se nám takhle podařilo nakoupit kilo na první pohled krásných cibulí, které ale později bohužel skončily v koši, protože 95 % z nich bylo po rozkrojení plesnivých. Nebo okurka, která vypadala bez vad, musela skončit v koši, protože byla po rozbalení měkká a shnilá.

Otázkou pro nás zůstává, jak tomuto zabránit? Zvlášť teď – v době epidemie – kdy se nechcete ničeho zbytečně moc dotýkat?

Náš tip: Když nám po obědě (nebo jakémkoliv jídle) zůstanou zbytky, uskladníme je do krabičky. Když zbudou třeba brambory, Matouš z nich ukuchtí bramborové knedlíky (nebo noky?). Ze zbytku čočky nebo fazolí vyrábíme polévku nebo zeleninovou směs, kterou dochutíme třeba tofu.

Odpad

Díky tomu, že jsme se přestěhovali do menšího městečka, máme větší možnost nakupovat bezobalově. A tak se nám poměrně dobře daří redukovat zbytečné plastové obaly na minimum – co se dá, nakupujeme ve skle nebo v papíru, který později využíváme právě na nákupy v bezobalových obchodech. Pokud už něco koupíme v plastovém obalu, snažíme se tenhle obal v budoucnu taky zužitkovat.

Co se nám ale moc nedaří je efektivně využívat organický odpad (slupky, skořápky, zbytky apod.). Bydlíme v malém bytečku, kde šetříme každý centimetr místa, abychom se necítili zahlceni věcmi, takže například koupě vermikompostéru nepřipadá v úvahu. Možnosti kompostování tady ve městě určitě jsou – kontejnery na bioodpad, které si můžou občané zakoupit za poplatek. Popelnice jsou ale velkého objemu a to je pro nás dva zbytečné. V tuto chvíli ještě zjišťujeme, jak je to s „veřejnými“ kontejnery.

Mezitím jsme se však rozhodli využít toho, co už máme doma, a tak jsme začali odkládat tenhle organický odpad do plastové krabičky, která slouží jako provizorní „kontejner“.

Náš tip: Pokud se stane, že se nám domů zatoulá nějaký plastový obal nebo igelitový sáček, použijeme ho většinou jako sáček na plastový odpad.

Náš provizorní „kontejner“ na bioodpad

Doprava

Bydlení ve městě má i své výhody – a jednou z nich je i ekologičtější cestování. U nás ve městě máme totiž všechno na dosah ruky, takže můžeme dojít všude pěšky. Kromě mého dojíždění autobusem za prací do vedlejší vesničky nebo návštěvou našich rodin, cestujeme dopravními prostředky opravdu málo.

A pokud už jedeme autem, tak se snažíme využít společnou jízdu s dalšími lidmi (většinou s našimi příbuznými). Což mě přivádí k dalšímu cíli, a tím je nekoupit si auto, což se nám daří plnit a podle mě ještě dlouho bude – právě tím, že žijeme ve městě a máme všechno hodně blízko, by byla koupě auta zbytečným výdajem.

Jestli se letos vydáme někam na dovolenou, toť otázka. Ale pokud ano, vlak je určitě ta nejpravděpodobnější možnost, jak se tam dostaneme. O tom žádná.

Oblečení

Jako dar z nebes se mi naskytla možnost vyzkoušet si ušít vlastní oblečení (teda konkrétně sukni). Řeknu vám, že to není žádná sranda, ale ten pocit vlastnoručně ušitého kousku (který se dá ještě k tomu nosit), stojí opravdu za to. Člověk si díky tomu začne uvědomovat spoustu věcí – třeba to, že chtít 500 Kč za vlastnoručně ušité triko není vůbec hodně a že každá poctivá práce má svou hodnotu. Na seznam jsem si tedy přidala další cíl, a tím je naučit se šít své vlastní oblečení.

Ale je mi jasné, že šití vlastního oblečení zabere spoustu času a někdy je prostě fajn koupit si kousek, který se mi líbí a podpořit tak svými financemi malého prodejce. Tím se snažíme dodržovat náš cíl investovat do kvalitního etického oblečení, anebo nakupovat co nejvíce oblečení z druhé ruky.

Náš tip: Předtím, než si koupíte nějaký nový kousek oblečení, zkuste se podívat, jestli nějaký podobný nenajdete v second-handech nebo bazarech. Na internetu je spousta možností, jak dát oblečení druhou šanci a předejít tak zbytečnému plýtvání materiálu.


Takže, jestli se nám daří naplňovat naše cíle pro rok 2020? My si myslíme, že jo. Ale. Určitě je co zlepšovat! Nejsou to totiž cíle jednorázové, ale cíle pro běh na dlouhou (zelenou) trať.

Pokud jste dočetli až sem, děkujeme! A u dalšího článku zase na viděnou.

Lucie


Použité odkazy na články: