6 věcí, co jsem přestala kupovat jako ekologický minimalista

6 věcí, které si nekupuji jako ekologický minimalista
4 min. čtení

Na rozdíl od Matouše, ráda nakupuju. Užívám si, když si (pokud na to mám náladu) projíždím nabídku pěkného oblečení, voňavé kosmetiky nebo barevných přízí pro nedělní večerní háčkování.

Jenže všeho s mírou.

Při nakupování čehokoliv se řídím čeho je hodně, toho je příliš, a tak se vždy snažím si každý nákup rozmyslet. Vždy si při nákupu pokládám jednu až dvě otázky: “Opravdu tohle teď potřebuji? A pokud ano, najdu pro to využití i v budoucnu?” Pokud se k sobě snažíte být upřímní, dokážete si, stejně jako já, na tyto otázky i upřímně odpovědět a v budoucnu se tak vyhnete nepříjemnému syslení věcí.

Jenže než jsem přišla na minimalistickou stranu síly, ne vždy jsem k sobě dokázala být upřímná a ne vždy jsem nakupovala s rozvahou. Několikrát se mi stalo, že jsem si koupila věc, kterou jsem za týden zahrabala někam hluboko do skříně a v důsledku mi vlastně k ničemu nebyla (holky možná poznají éru nekonečného počtu papírových deníků, pro které jsme stejně nikdy nenašly využití a ještě teď nám pár z nich leží hluboko v šuplíku).

S přechodem na minimalismus jsem ale postupně začala zjišťovat, že mi tohle neuvědomělé nakupování a shromažďování věcí vůbec nepřináší žádné potěšení – možná tak akorát stres a pracné vymýšlení skrýší, kam všechny ty věci nacpat. Mimo to jsem si představila, kolik odpadu musím vytvářet svým zbrklým a častým nakupováním…protože přiznejme si to: kdo nemá rád slevy?

A tak jsem se rozhodla tomuhle neuvědomělému konzumu zatnout tipec a přestat si kupovat věci, které mě nečiní nijak zvlášť šťastnou.

A tady jsou některé z nich.

1. Tištěné knihy

Počkejte, počkejte! Než mě ukamenujete, nechte mě to vysvětlit.

Miluju čtení, miluju knihy a miluju vůni knih! Ale víc než to, miluju pocit čisté hlavy a pocit nezahlcenosti. A ačkoliv bylo vždy mým velkým snem mít ve svém domečku obrovskou knihovnu přes celou zeď, nelituji toho, že jsem se vzdala potřeby kupovat si nové knihy nebo je vlastnit.

Vyřešila jsem to dvěma způsoby: koupila si čtečku a překonala svůj odpor k veřejným knihovnám. Čtečkou si kompenzuju sen o obří knihovně a veřejná knihovna se pro mě stala druhým domovem a ve skutečnosti mě přiměla číst ještě o něco víc.

Jak jste si mohli přečíst na našem Instagramu, knihy jsem si přestala kupovat hlavně z důvodu nekonečného stresu, kam všechny ty knihy uložit. Důvod byl však i ekologický (a o něm si můžete přečíst tady).

2. Oblečení z konvenčních obchodů

Abych teda nebyla úplně za lháře a byla k vám upřímná, občas do nich vlezu. Jediné dvě věci, které nejsem ochotná nebo schopná kupovat v sekáčích jsou kalhoty/rifle a spodní prádlo.

U toho prvního se mi prostě ještě nikdy nepoštěstilo najít takové, které by mi padly (jsem moc náročná), a u toho druhého je to pro mě prostě nějak hygienicky nepřijatelné.

Každopádně v obchodech jako H&M, New Yorker, C&A apod. byste mě už nenašly. Ve většině případů se snažím (pokud je to finančně možné) nakupovat buď české poctivě ušité oblečení, anebo si prostě vyhradím spoustu času na moje oblíbené čmuchání v sekáčích.

3. Doplňky

Moc ráda si svůj pokoj i celkově náš dům, vybavuji dekoracemi a pěknými věcmi. Mé předminimalistické já by při první příležitosti běželo do obchodu a nakoupilo bezhlavě milión dekorací a bezvýznamných levných věcí, které by přežily jenom jednu sezónu nebo první (a poslední) útok našeho psa.

S nástupem minimalismu jsem si však začala uvědomovat, že všechna ta krása není o rychlém nákupu kýčovitých a levných cetek, které pořídíte v obchodě, ale hlavně tom, co prožíváte, když se rozhodnete si tyhle dekorace sami vyrobit.

V poslední době se ve mě probudila chuť pořád něco tvořit, a tak jsem se od háčkování dostala až k pletení košíku z papírových ruliček. A zrovna touhle technikou jsem se rozhodla vyrobit jednu z našich dekorací do kuchyně. Je to ekologické (upcyklujete staré noviny, které by jinak skončili v kotli), trénujete si přitom trpělivost (protože ty ruličky se vám stejně nepodaří namotat všechny) a máte dobrý pocit z toho, že jste ušetřili čas konzumem zbytečností.

4. Vložky

…ale teď nemám na mysli ty do bot.

Myslím si, že o menstruačním kalíšku slyšela už spousta z nás (a pokud ne, můžete si pro pobavení přečíst třeba mojí první zkušenost s kalíškem). Je pravda, že asi ještě před rokem, bych se ke koupi kalíšku snad nikdy neodvážila. Jenže když jsem se postupně začala dozvídat, co všechno se ve vložkách nachází (třeba kolik množství chlóru), zatočila se mi hlava a byla potřeba hledat alternativu.

Samozřejmě kalíšek je jedna z možností, kterou můžeme zvolit. Existuje však spousta dalších menstruačních potřeb (houba, kalhotky atd.), které mohou být pro ostatní více příjemné a dostupné než kalíšek.

5. Suvenýry

Pamatuju se, že snad z každého školního výletu jsem si pokaždé přivezla alespoň jeden suvenýr. Samozřejmě se ve většině případů jednalo o blbosti, které jsem koupila v zápalu nákupní horečky (protože to tak dělali ostatní, že jo), a tak většina ze “suvenýrů” končilo hluboko ve skříni.

Nemám ráda, když musím vytvářet bezcenné místo pro bezcenné věci. Takže teď už místo suvenýrů z výletů raději jezdím s plnou hlavou zážitků, které mi nahradí nespočet bezcenných suvenýrů, které by mi jinak leželi zaprášené na poličce.

6. Odličovací tampóny

Já nejsem moc makeupový nadšenec. Jediné, co jsem ochotná si na obličej napatlat, je řasenka a i tu mám občas problém udržet tam, kde patří, protože se mi vždycky nějakým způsobem povede ji mít hlavně pod očima.

Takže, když si jednou za čas potřebuju setřít makeup z obličeje, používám místo bavlněných tampónků ty vlastnoručně uháčkované.


“Příliš mnoho lidí utrácí peníze, které nemají, za věci, které nechtějí, aby ohromili lidi, které nemají rádi.” – Will Rogers


Pochlubte se nám v komentářích, jaké věci vnímáte jako zbytečnosti a už byste si je nikdy nekoupili?

Mezitím se mějte hezky a u dalšího článku na viděnou,

Lucie

10 thoughts on “6 věcí, co jsem přestala kupovat jako ekologický minimalista

  1. Čím míň, tím líp :) says:

    Začala jsem kupovat tuhá přírodní mýdla místo sprcháčů (i když byli přírodní, ale v plastových lahvích).. nekupuju téměř nic v supermarketech, pro většinu věcí chodím do bezobalového obchodu.. nekupuju papírové kapesníky, smrkám do těch látkových 🙂 Oblečení nosím do roztrhání 😀 Nekupuju aviváže, odličovací tamponky (mám pratelné), odličovací mléko (odličuji se kokosovým olejem ve skle), nekupuji domů žádné dekorace ani suvenýry z výletu, nekupuji tištěné kalendáře ani diáře, žádné knihy.. je toho tolik, co už považuji za samozřejmost v tom mém minimalismu, že si už na víc věcí ted nevzpomenu 😀

    1. Dva zelenáči says:

      Je fakt, že když se takové věci pro lidi stanou běžnou součástí života, už to neberou jako něco zvláštního, ale prostě jako něco, co je pro ně normální a běžně. 😉 Děkuju za zastavení, Lucie

  2. Péťa says:

    Třeba s těmi vložkami (v mém případě tampóny) úplně souhlasím. Když jsem zjistila, že si přímo na sliznici přikládám něco, co je bělené chlórem, bylo mi skoro do breku. Vložky jsem tak používala po porodu a s příchodem první menstruace jsem pak rovnou přešla na kalíšek. A jsem hrozně spokojená. I když si odmyslím tu ekologickou stránku věci, tak je to super. Dá se na tom totiž hrozně moc ušetřit!
    Z celého srdce souhlasím i s těmi suvenýry. Těch kravin, které si člověk natahá domů! Bože. Když už si chci něco dovézt, tak aspoň koukám, abych z toho měla užitek. Většinou si tak vozím jídlo (třeba oleje, koření atp.) 😀

    1. Dva zelenáči says:

      Ty vložky pro mě byly třeba taky největší šok a věděla jsem, že to musím určitě nějak změnit a zvolit jinou alternativu. 😉 A s tím jídlem zase musím souhlasit já – není nic lepšího, než si dovést jedlý suvenýr. Děkuju za zastavení, Lucie

  3. Osobně se ještě za minimalistu nepovažuju, ale plno lidí by si to o mně asi myslelo. Co se mě týče, tak já nakupování oblečení nesnáším. Ráda bych řekla, že je to dlouho, co jsem si něco koupila vyrobené ve špatných podmínkách, ale bohužel mě nedávno uchvátily v Kauflandu bio rifle (které jsem potřebovala, jelikož ty co jsem měla mi nejsou tak pohodlné a ani se mi tolik nelíbí) za 50 Kč. No umíte si představit jak to dopadlo – jsou pěkně vytahaný. Kalíšek je za mě jedna z nejlepších věcí. Co se knih týče, tak ty čtu většinou na internetu, ale tištěné jsou tištěné. Každopádně ty, které chci doma mít si hodně rozmýšlím (samozřejmě se někdy spletu a znovu už je nikdy neotevřu, tak je pošlu dál). Éra dekorací mě už taky celkem přešla, ono mít skříň plnou nějakých nesmyslů, co na sebe chytají prach ani moc hezký není. Já spíš přemýšlím, kolik jsem toho poslala dál a ulevilo se mi. Teď se snažím přemýšlet před úplně každým nákupem a beru jen to, co opravdu potřebuju, chci a využiju (teda párkrát se to taky nepovede). Pokud ráda vyrábíte, tak doporučuju mrknout na můj blog Vaření lásky a v sekci zero waste mám návod na výrobu květináčů, mimo jiné tam najdete i vegetariánské a veganské recepty. 🙂

    1. Dva zelenáči says:

      S tím oblečením jsem to mívala stejně. Ono je to těžko – člověk když vidí, že je něco “bio” nebo “eko”, tak to vnímá jako supr čupr věc, která mu určitě vydrží milion let. Bohužel v některých případech to tak vůbec není 🙁 Je dobré to oblečení, pokud chceme opravdu nějaké kvalitní hledat přímo od nějakých lokálních výrobců (jenže zátěžové pro finance), anebo alespoň se pídit u každého výrobce po nějaký ověřených certifikátech. 🙂 Moc děkuju za doporučení! Určitě se mrknu. 🙂 Krásný den, Lucie

  4. Pokud si chcete privest suvenyr, tak at se da snist, vypit nebo si proste kupte ponozky says:

    Mam jeden tip k tem suvenyrum. Osobne taky nejsem toho fanousek. Tak pokud uz neco chci vzit pratelu nebo rodine, tak je to neco co se da snist nebo vypit. Pokud uz si chci koupit neco pro sebe, tak jsem ted zacala koupovat jeden par ponozek z cest. Je to neco co vyuziji, casto to ma potis neceho lokalniho a ja mam radost, ze jsem si privezla praktickou pamatku. 🙂

    1. Dva zelenáči says:

      Skvělý nápad s těma ponožkama! 🙂 Tohle jsou věci, které se opravdu využijou a zároveň v každé zemi určitě vyrábějí ponožky různého typu s různými ornamenty a tak. Palec nahoru. Děkuju za zastavení, Lucie

  5. Věra says:

    Moc hezký a inspirující článek! Děkuji
    Už cca rok nekupuji prací prášek, aviváž, prostředek na nádobí, tělové máslo (vyrábím si ze surovin z bezobaloveho obchodu), sprchové gely, šampony, pastu na zuby (kupuji v bezobalovem obchodě). Oblečení jedině z Vinted s os. předáním. Knihy a časopisy též nekupuji. Hodně věcí se snažím vyměnit a tím vyřešit tak nákup nových.

    1. Dva zelenáči says:

      Děkuju, jsem ráda, že se článek líbil. 🙂 Máme to asi tak nějak podobně, až na to praní – u nás v rodině se mi těžko přesvědčuje třeba mamča k používání těch přírodních avivážů nebo prášků. Ale je fakt, že jsme jich pár vyzkoušeli a prostě nám vůbec neseděly. Takže tohle je oblast, ve které (bohužel) zatím používáme běžné prací prostředky. 🙂 Děkuju za zastavení, Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *