Co je slow fashion a proč by nás měla zajímat

Co je slow fashion a proč by nás měla zajímat
6 min. čtení

Pamatuju si, že když jsme byly se sestrou malé, velké nákupy sezonního oblečení byly pro nás docela raritou, takže každý kousek oblečení, který jsme dostaly, jsme střežily jako oko v hlavě. To znamená, že jsme ho nosili tak dlouho, dokud bylo nenositelné (to znamená, že mělo v sobě díru jako do chléva nebo jsme z něho vyrostly). Takhle nějak by se dala definovat slow fashion mojeho dětství.

Dnešní móda se stala něčím, co bychom mohli nazvat rychlou módou, neboli fast fashion. Jde vlastně o aktuální trend, který se snaží v co nejkratší dobu za co nejnižší cenu vytvářet nové módní kousky. Ve většině případů se jedná o nekvalitní oblečení ušité člověkem, který za svou práci dostává velice bídně zaplaceno (nemluvě pak o podmínkách, ve kterých pracuje).

Možná si pamatujete, že módní přehlídky většinou přinášely inspiraci pouze pro čtyři roční období (sezóny) – jaro, léto, podzim, zima. S příchodem fast fashion se jedná až o několik desítek sezón ročně (ve filmu The True Cost jsem zaslechla až přes 50 sezón) – to znamená, že skoro každý týden se v obchodech objevují stále nové a nové kousky.

Co je slow fashion a proč bychom o ní měli vědět?
Fast fashion

S tím souvisí i naše neustálá potřeba kupovat si nové a nové oblečení. A pokud to není z důvodu kvality (protože tyhle kousky nemají dlouhou životnost), tak určitě proto, že už se nejedná o kousek, který je IN. A tak jdeme a koupíme si zase něco nového=nekvalitního. Svým způsobem se jedná o začarovaný kruh, nemyslíte?

Co je to Slow Fashion, neboli pomalá móda?

Poprvé se o pomalé módě, neboli slow fashion, začalo mluvit po události, která se stala v roce 2013 v bangladéšském městě Dhaka, kde se zřítila osmipatrová budova Rana Plaza. Při této události zemřelo okolo 500 lidí.

Jednalo se o textilní továrnu, kde pracovalo přes 1000 pracovníků, kteří vyráběli oblečení mj. i pro známou módní značku H&M. Tito lidé byli podle svědectví donuceni nastoupit ten den do práce i přesto, že vedení vědělo, že budova není v dobrém stavu.

Po této události se začalo volat po lepších pracovních podmínkách a taky se začala formovat slow fashion, která měla být reakcí na již zmiňovanou fast fashion.

Pomalou módu můžeme definovat jako etický, ekologický a pomalý způsob výběru oblečení. Jde o to, abychom při výběru každého kusu oblečení nekoukali pouze na to, jak vypadá, ale i na to, jak dlouho nám vydrží (tzn. kvalita).

Značky, jejichž mottem je slow fashion, jsou takové, kterým záleží na tom, aby jejich oblečení bylo:

  • etické – lidé, kteří jej vyrábějí dostanou řádně zaplaceno
  • šetrné k přírodě – látka je vyrobena z kvalitního materiálu (většinou bavlny nebo bambusu), neznečišťuje vodu chemikáliemi apod.
  • a jednoduché – protože v jednoduchosti je krása.

Proč fast fashion není (a nesmí být) naše budoucnost

Možná už jste si řekli, že fast fashion není určitě to, co byste rádi podporovali. Nevím, jak to máte vy. Ale začínám si uvědomovat, že kvalita by určitě měla stát nad kvantitou. Ročně si totiž koupíme 80 mld. oblečení, což je podle statistik až o 400 % více než před dvaceti lety. Nezní to děsivě?

Co je slow fashion a proč by nás měla zajímat?
Největší značky fast fashion, kterým se vyhnout

Jak už jste určitě pochopili, fast fashion není něco, co by se mělo dále podporovat. Móda se totiž považuje za 2. největšího znečišťovatele životního prostředí. V dlouhodobém měřítku není udržitelná jak pro nás, tak i pro naši planetu. A proč nemůže být rychlá móda naší budoucností?

1. Ekologicky neudržitelné

Jedním z hlavních důvodů (je jich samozřejmě více) je ekologický dopad fast fashion na naše životní prostředí. Spousta oblečení totiž končí na skládkách, kde se ale tyto kusy oblečení nerozloží, protože jsou vyráběny z materiálu jako je akryl, polyester nebo kombinací dalších syntetických vláken. Zároveň na těchto skládkách vytvářejí jedovaté plyny, které se dostávají do ovzduší. Dalším důvodem je znečišťování vody – při výrobě kožených výrobků se k jejich ošetření používají speciální chemikálie, které poté často unikají do vody (až 40 miliónů tun). Nehledě na to, že se ve většině případů jedná o vodu, kterou používají místní lidé pro své potřeby (pití, mytí apod.). Častokrát tak u nich dochází k vytváření různých druhů kožních problémů, ke vzniku rakoviny či mentálního postižení.

2. Nerespektování lidských práv

Žijeme ve 21. století, kde i přes všechen pokrok světa můžeme stále najít oblasti, ve kterých dochází k porušování lidských práv. 85 % pracovníků v těchto nehumánních textilních továrnách tvoří především ženy, které si za celý den tvrdé práce vydělají pouhé 3 dolary na den (asi 65 Kč) (a to je možná ta lepší varianta). Nemluvě o tom, jak se s těmito pracovníky zachází – jsou ponižováni, biti a mají minimální čas na odpočinek. V důsledku to vypadá tak, že i prostitutky si vydělají více peněz za méně náročnou práci, ať už to zní sebehůře (nevěříte? doporučuju shlédnout tento krátký dokument Vysoká cena levného oblečení).

3. Sweatshopy

Určitě už jste o tomto druhu “továrny” slyšeli. Jedná se o většinou menší továrny vyrábějící produkty od módy po elektroniku, ve kterých pracují lidé v podmínkách porušujících lidská práva. To znamená, že např. pracovní doba v těchto továrnách se pohybuje od 10–14 hodin (není výjimkou i více), bez nároku na přestávky, bez vhodných pracovních potřeb a ze velice nepříznivých pracovních podmínek (vysoká teplota, nebezpečné chemikálie, nedostatek vzduchu apod.). Tito lidé si vydělají v přepočtu necelý dolar na hodinu. Nejhorší však na tom celém je, že v takových továrnách pracují i děti.

Pusť si 5 dokumentů, které mi změnily život!

Co je slow fashion a proč by nás měla zajímat?
Buy less, choose well, make it last. – Vivienne Westwood

Principy etické módy

Možná si říkáte, jak teda poznám, co je slow fashion a co ne. Podle mě, by měla etická móda dodržovat pár principů, které ji zaručeně oddělí od té neetické.

1. Kvalita nad kvantitou – když si kupujeme spoustu nekvalitního oblečení, většinou vydrží jenom chvíli a potom nám leží někde ve skříní a zabírá spoustu místa, nebo co hůř – končí na skládce. Etická móda se nezaměřuje na množství, ale na to, jak dlouho tento kousek oblečení může sloužit a prospívat svému majiteli.

2. Etika především – etická móda dbá především na to, aby lidé, kteří toto oblečení vyrobí, dostali to, co si zaslouží za svou dobře odvedenou práci.

3. Udržitelnost – materiály, které se používají k výrobě etického oblečení, pocházejí z udržitelného a místního zdroje. Na výrobu látky se nepoužívají žádná nebezpečné chemikálie ani barviva, tudíž netrpí ani příroda ani člověk.

4. Hlavně pomalu – etická móda se nesnaží vytvářet módní kousky každý týden. Naopak dává prostor pomalému a osobnějšímu výběru jednotlivých kousků. Člověk nemá tak potřebu hromadit spoustu nepotřebného oblečení, ale v klidu se rozmyslet, zda si daný kousek pořídí.

5. Vzájemná propojenost – etická móda vytváří prostor pro vytvoření spojení mezi kupujícím a výrobcem. Kupující chápe, že na jeho kusu oblečení se podílel člověk, který dostal dobře zaplaceno a pracoval v dobrých pracovních podmínkách. Výrobce naopak může vyhovět potřebám svého zákazníka.

Přečti si, jak na minimalistické a etické finance!

Co dělat?

Může vás to překvapit, ale nejlepším řešením není zavření všech těchto fast fashion továren. I když se to může zdát jako ta nejlepší věc, kterou můžeme udělat v důsledku by to mělo ještě horší dopad – hlavně na pracovníky těchto továren. Přišli by totiž i o tu poslední možnost vydělat si peníze, což by pro ně mohlo znamenat ještě větší existenční krizi.

Některé továrny mají i přese všechno své odbory, a pokud k bojkotu nevyzývají právě ony, je nutné zvážit, zda je právě bojkot na místě.

Další možností je samozřejmě nakupovat oblečení pouze od etických a lokálních značek, což je však pro studenta nebo člověka s nižším příjmem trochu méně vhodná varianta. Ale možnost tu je, a to je super. V České republice najdete hned několik slow fashion značek (Meera Design, Reparada, Koshiless, Kuráž, SistersConspiracy atd.).

Udržitelná móda nemá smysl pouze z hlediska ekologického a etického, ale také stačí jediný kus, který vydrží.

Někde jsem našla i fajn nápad, jak si přidat do šatníku více etické módy: slečna zvolila způsob 60/40. Kdy 60 % tvoří etická a 40 % zbývající. Myslím si, že to zní docela fajn a hned se vám to neprodraží (samozřejmě si počet můžete upravovat podle sebe).

No a nakonec starý dobrý způsob: sama si ušít to, co se vám líbí.

Pokud jste dočetli až jsem, děkuji za přečtení! A u příštího článku na viděnou.

Kupujete pouze slow fashion? Nebo máte nějaký systém? Podělte se s námi o něj v komentářích.

Lucie


Zdroje:

Sweatshopy – základní otázky a odpovědi

V Bangladéši spadl osmipodlažní dům, v troskách zemřely desítky lidí

Seznam značek neetické módy 

Jak bojovat s fast fashion?

The True Cost – film

21 thoughts on “Co je slow fashion a proč by nás měla zajímat

  1. Bára says:

    Musím přiznat, že jsem se o původ svého oblečení začala zajímat až v poslední době. Říkala jsem si “To je všechno hezký, ale kde mám vzít na kecky za 1700?”
    No a teď jsem si jedny takové vybrala, protože mi došlo, že:
    – jedny kecky za 1700 nahradí X párů za 300 a mně ušetří čas se sháněním nových pokaždé, když se staré rozpadnou
    – když stojí víc, aspoň si rozmyslím, jestli je fakt chci
    – líbí se mi nosit něco, za čím vidím příběh, a to není příběh čínské švadleny zavřené v děsivé továrně a hromad kecek, které po půl roce nošení skončily na skládce.
    Chtěla bych se naučit nenechat se tolik ovlivňovat takovým tím “ježiš, to jsou krásný šaty a jenom za 250, ty musím mít!” Beztak nosím furt dokola to, v čem je mi pohodlně – a to jsou většinou věci ze sekáčů.

    1. Dva zelenáči says:

      Přesně tak! Musím s vámi naprosto souhlasit. 🙂 Je fakt, že když si koupíte boty nebo triko za 1000 máte k tomu trochu jiný vztah a více si jich vážíte. Děkuju za zastavení. Pěkný den, Lucie

  2. Míša says:

    Už ani nevím jak dlouho jsem nebyla v obchodě kupovat oblečení. Roky už totiž dědím a to od různých kamarádek nebo od rodiny. Věci, které by jinak dotyčné vyhodily, protože už nejsou IN nebo už nevypadají tak hezky – mě ale dělají službu ještě několik let. Jsou to sice kousky neetické, ale říkám si, že alespoň se to donosí, přesně tak jak píšete ve článku na začátku – buď je tam díra nebo ještě větší 😀 a potom takový kus oblečení ještě schovávám, pokud se to dá, že z toho něco ušiju jiného nebo použiju jako hadr na podlahu. Pokud něco potřebuju “nového” tak jdu do sekáče. A ikdyž bych si ráda někdy koupila hezký nový etický kousek oblečení, bohužel na to nemám dostatečné finance, tak to dělám alespoň takhle.

    1. Dva zelenáči says:

      Já si myslím, že i tohle je fajn. Taky chodím do sekáče a do obchodu jako je H&M nebo podobné jdu jenom pro rifle, protože na tyhle mám fakt vysoké požadavky a v sekáči bych se musela hooooodně snažit, abych nějaké našla a nedokážu si představit, kolik můžou stát nějaké etické. 😉 Ale tak i k tomu snad někdy dojde. Děkuju za zastavení. Pěkný den, Lucie

  3. Wercca says:

    Už pár let všechno šiju – celé rodině, stojí to sice spoustu času, ale oblečení skvěle padne a vydrží. Třeba tepláky nosí dva roky starší a pak další dva roky mladší a klidně ještě můžeme poslat dál, protože je bez závad 🙂

    1. Dva zelenáči says:

      Tak to je skvělé! Já si myslím, že je fajn, když je v rodině někdo tak šikovný a obětavý, že si sobě a své rodině dokáže ušít oblečení. 🙂 Taky bych to tak chtěla mít. 😀 Děkuju za zastavení. Pěkný den, Lucie

  4. Pavla says:

    Nemluvě o tom, jak se s těmito pracovníky zachází – jsou ponižováni, bytí a mají minimální čas na odpočinek.

    Bytí či biti? Ja vím, že se můj příspěvek netýká tématu, ale, prosím, opravte si to. Děkuji

    1. Dva zelenáči says:

      Děkuju za opravu! Přeji pěkný den, Lucie

  5. Karolína says:

    Taky dostavame obleceni, neco zdedene a neco od kamaradek. Co nam padne nechavam, co se da nejak zpracovat a vyuzit jinak tak presiju. Zbytek hezkeho obleceni davam na mistni swap. Kde si vybiram kousky jen co opravdu potrebuji. V obchode kupuji obcas jen boty pro rodinu. Mozna 1 par rocne. Je nas 5.

    1. Dva zelenáči says:

      Ja jsem teda ještě na žádném swapu nebyla, ale hodně lidí o tom mluví a docela by mě zajímalo jak to funguje a jestli vám to vyhovuje? Děkuju za zastavení. Mějte se, Lucie

  6. Veronika says:

    Tématem Slow Fashion už se taky nějakou dobu zabývám, tedy spíš se o něj zajímám. Článek je moc pěkně napsaný, obsahuje všechny potřebné informace a je srozumitelný pro ty, co se teprve s pojmem Slow Fashion setkali poprvé.
    Já to zatím udělala tak, že trička a další vršky nakupuji v sekáčích a nosím to, co už mám. V sekáčích se dají najít moc pěkné kousky a někdy nejen vršky. Z etického obchodu jsem si teď přála k Vánocům pyžamo, časem budu dokupovat další kousky. Do té doby si vystačím s tím, co mám a pokud bude opravdu nouze a budu vědět, že ten kousek, který si koupím maximálně unosím, koupím ho v nějakém obchodním řetězci (výjimečně). Zároveň se chci naučit šít, abych si případně mohla vytvořit něco svého, jak jsi psala v článku 🙂

    1. Dva zelenáči says:

      Moc děkuji jsem ráda, že se článek líbí. 😉 Taky to chci mít podobně. Většinou nakupuji v sekáči, ale přemýšlím takx o nějaké investici do slow fashion. Dekuju za zastaveni, Lucie

  7. Marty says:

    Já často nakupuji v second handech, nebo na různých swapech (Zóna bez peněz, aj.). U slow fashion značek nakupuji především dárky, protože do těch mám tendence vrazit víc peněz než do sebe 😀 A hodně věcí taky dostávám od kamarádek, takže o oblečení opravdu nemám nouzi 🙂 Teď chci udělat i swap oblečení s kamarádkami – povyměňujeme si, co se nám bude líbit a zbytek odneseme na zónu bez peněz nebo do dobročinného obchůdku 🙂

  8. Markéta says:

    Nakupuji v sekáči. Šiji hlavně elasťáky z triček a šatů,které jsou materiálově příjemné. Ale mám např. triko za 600,je úžasné a je pravda,že si člověk toho dražšího víc váží. Zablácené boty za 1500 by nenechal stát na chodbě asi nikdo😊💚

    1. Dva zelenáči says:

      Přesně tak. Taky mám takový pocit, že člověk se k tomu chová jinak k tomu oblečení. 😉 Pěkný den, Lucie

  9. Mirka says:

    Já jsem dřív do fast fashion prodejen chodila často a pokaždé jsem si něco odnesla. Nutně jsem totiž potřebovala něco doplnit. Něco s čím bych zlepšila a obnovila nějaký outfit, ale na nic. První vyprání mi náladu zkazilo, protože byla věc najednou vytahaná, švy pootočené a najednou už ten kousek oblečení vlastně nebyl tak skvělý a skončil na dně skříně. Zatím jsem si žádný slow fashion kousek nekoupila. Skříň jsem roztřídila a už víc než rok nosím jenom ty věci, které mi tam zbyly. Chtěla bych si pořídit šicí stroj a naučit se šít, ale nějak se nemůžeme s přítelem shodnout. Tvrdí, že je to nerentabilní a já nevím jak ho mám přesvědčit :/ 🙁 Takže teď když budu něco potřebovat, tak radši navštívím sekáč nebo začnu objevovat slow fashion značky 😉 Díky za článek.

    1. Dva zelenáči says:

      Děkuju za komentář. Na začátku jsem to měla úplně stejně. 🙂 Nakupování, první vyprání, zlost, a kousek skončil na dně skříně. Nakonec jsem se zase odhodlala navštěvovat sekáče a nebo prostě investovat raději do jednich šatů než kupovat deset za stovku a stejně to houbeles vydrží. To šití je skvělý nápad. Držím palce, ať přítele přesvědčíte. Přeji pěkný den, Lucie

  10. Ani nevím, odkud jsem na tuhle stránku přišel, ale článek mě trknul, protože zapadá to toho, co mi běží hlavou, když se má paní večer noří do nekonečné internetové nabídky dalších a dalších krásných a ještě krásnějších šatů a vůbec oblečení. Na tom by nebylo nic mimořádného, jenže ty “krásné plesovky” stojí 179 Kč + poštovné. Nechci věřit vlastním očím a říkám si, že tady něco smrdí. Tady někdo nedostal zaplaceno. Někdo nám nabízí výdobytky otrokářství a to není fér. Řešení nemám, protože tuším, že je to hodně komplexní problém, ale nelíbí se mi to. Nakupování v sekáči a vlastní šití zní sympaticky, ale je to jen vyjádření postoje. Situaci to neřeší. Ač se tomu bráním, protože nechci působit hystericky, nemohu v sobě umlčet myšlenku, že to všechno je důsledkem prosté lidské nenažranosti. Snad by nám mohlo pomoci naučit se “mít dost”. Jasně, ekonomika (ta dnešní modla) by zpomalila. Klesla by její výkonnost. No a? Leccos bychom neměli. No a? A pokud si tohle neuvědomíme, nepřiznáme, tak z toho “pekelnýho tobogánu” neslezeme. Šťastou cestu a hladkou jízdu nám všem :).

    1. Dva zelenáči says:

      Děkuji za komentář. Máte pravdu plesovky za 180 Kč – to není o co stát, vypadaj sice dobře, ale za tímhle se skrývá něco hnusného a pěkně to smrdí (jak říkáte). Nakupování v sekáčích možná neřeší problém, ale alespoň do něho nepřispívá velkou měrou. Řešením je nevyhazovat peníze za další věci, ale vážit si toho, co máme. Pokud vás tohle téma zajímá, zrovna včera jsem našla docela zajímavý (trochu starší článek) právě na téma konzum: http://a2larm.cz/2017/05/uvedomely-konzumerismus-je-lez/ Nesouhlasím se vším, ale dalo mi to nový pohled na věc. Pěkný den, Lucie

  11. Lucie says:

    Krásně napsáno. Já nikdy nebyla ta, co by oblézala obchody a pokaždé by si něco koupila. Mám ve skříni hodně oblečení, ale snažím se ho unosit. Nové kupuji jen opravdu, když něco potřebuji. Někomu to přijde divné, ale mám oblečení rozdělené do několika skupin – oblečení do práce, na nákupy či výlety, na doma, na zahradu. Když si koupím nové tričko, tak to co se mi již do práce nelíbí (je žmolkovaté nebo pomalu po letech strácí barvu) putuje na hromádku nákupy či výlety, tam od tud pak na doma a nakonec na zahradu. Co už nemůžu nosit ani na zahradě putuje na hadry a to buď do kontejneru, či na domací potřebu nebo na chalupu ke tchýni. Ta hadry využívá docela často.
    Snažím se kupovat kvalitní oblečení. Můj zimní kabát stál v roce 2009 či 2010 skoro 7000 Kč. Nosím ho stále a stále vypadá jako nový.
    V práci jsem za blázna neb se snažím kupovat dětem oblečení tak, aby ho mohli co nejvíce dědit. Takže chudák dcera, která je starší má v šatníku pár klučičích mikin, náhradí budnu či kalhoty. Trička se snažím kupovat tak, aby byli neutrální. Tapláky chce naštěstí ta moje cácorka jenom černé bez obrázků. Takže prcek pak hodně věcí dědí. Také se snažím využít některé oblečení co nejdéle. Takže třeba prcek, kterému bylo letos 7 let ještě v létě nosil bavlněné kalhoty vel. 9-12 měsíců. I když jí, tak hodně běhá a je samá ruka samá noha. Takže bavlněné tepláčky nosil jako mimčo s plenou a ponožkami, pak jako 7/8 kalhoty na zahradu, poté jaké 3/4 kalhoty a letos vlasně loni na pozdim jsem je už poslala do textilného kontejneru – už by se do nich letos opravdu nevešel. Kalhotky byli na několika místech zašívané, ale na zahradě svůj účel plnily. Ve skříni má ještě pár takových pokladů, které s malým rostou.
    Kolegině mi říká, že ona by to nedělala. Proč dávám dceři klučičí oblčení. Její holčička by to nenosila. Nosí jen růžové. Nemyslím si, že je to OK. Proč by prostě holka nemohla nosit modré, šedé či černé tepláky po starším bratrovi. Nelíbí se mi, že do dětí neustále hustí, že holka musí nosit růžovou a kluk jenom tmavou. Vždyť i holka v modré vypadá super.
    Lucie

    1. Dva zelenáči says:

      Moc děkuju! Jsem ráda, že se vám článek líbí! 🙂 Co se týče toho předsudku “holka=růžová”, je to blbost. Já osobně jsem taky nikdy nebyla na růžovou. Vždycky mě bavilo více barev, ale povětšinou tmavší. Takže z toho si nic nedělejte. S tím rozřazováním to mám úplně stejně haha. 🙂 Je to systém, který funguje, tak proč jej nevyužívat i na dále. Občas je fajn trochu přemýšlet i nad nadčasovými kousky, které vydrží a trochu do nich investovat. Děkuju za zastavení. Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *