Udržet svou domácnost bez odpadu samo o sobě vyžaduje značné úsilí. Obzvlášť, pokud to není “jednočlenná domácnost”. O to složitější je bránění se vzniku zbytečného odpadu mimo svou domácnost. Rád bych se v dnešním článku podíval na to, jak být zero waste v restauraci nebo třeba u street-foodu.
Před tím, než se ale do samotného článku pustím, je korektní říct, že jsem se inspiroval v knize Bey Johnson Domácnost bez odpadu, kde se tato problematika také rozebírá. Její poznatky bych rád doplnil o ty své a zasadil je do českých reálií.
Pojďme tedy na to!
Kde všude na nás číhá zbytečný odpad?
Upřímně? Úplně všude.
Ale teď vážně. Zbytečný odpad na nás číhá na každém kroku. Prakticky ani nelze říct, že by některý z typů stravovacích zařízení (bistra, jídelny, restaurace, hospody, fast-food nebo hladová okna), byl o mnoho šetrnější ve vztahu k odpadu oproti ostatním.
V tomto ohledu bych ze své zkušenosti vyzdvihl “jídelny na váhu” (třeba olomoucký Greenbar), který vás nenutí k žádnému zbytečnému odpadu. Vše si nabíráte dle svého, to samé platí pro příbory apod. Máte vše ve svých rukou a po obědě tak nemusíte litovat toho, kolik odpadu zase kvůli cizímu počínání vzniklo.
Pokud jde o stravování mimo domov, čeká na nás zbytečný odpad prakticky v každé maličkosti, ať už jde o podobu příborů či talířků, přes hygienické potřeby, ale taky dochucovadla či balení s sebou. Pojďme se na jejich konkrétní podobu podívat a taky nabídnout alternativy zero waste v restauraci.
15% sleva na britskou přírodní drogerii od malé rodinné firmy Bio-D
→ → → To chci! ← ← ←
A jakou má tedy konkrétní podobu?
a) plastovou
Brčka: Jsou opravdu nutná? Nedokážete se napít i bez nich? Odmítněte je. Nebo si doneste ty své bambusové či nerezové.
Kelímky na kávu a studené nápoje: Je opravdu nutné dávat si ten automatový humus? Není lepší si kávu uvařit doma nebo si zajít do kavárny a v klidu si ji vypít? Pokud nemáte čas si s ní sednou, je vhodné si pořídit nějaký TakeAway kelímek.
Víčka na kelímky: Když už si musíme vzít ten kelímek, je opravdu nutné brát si i víčko?
Míchátka na kávu: Opravdu zlepšíme chuť kávy z automatu plastovým míchátkem? Nemyslím si. Případně si noste svou vlastní lžičku.
Smetana do kávy: Je opravdu nutná? Je možné požádat o smetanu v konvičce či z většího balení?
Co se týká té kávy, tak bych ještě rád dodal jednu absurdnost, co jsem zahlédl cestou vlakem v regiojetu, a to: papírový ubrousek a dřevěné míchátko zatavené do plastového sáčku. To už je opravdu zhovadilost.
Plastové lahve: Nenapiju se až doma? Není možné požádat o sklenici vody? Příště bych si mohl vzít vlastní lahev.
Plastové talířky a příbory: Zvolit jiné místo ke stravování. Odmítnout. Nebo si donést vlastní krabičku/příbory.
Plastová “stolička” do krabice na pizzu, aby se nepromáčkla: Zajděte si do pizzerie, místo možnosti poslat si ji domů. Při objednání na to upozorněte a odmítněte.
Lžičky na zmrzlinu: Opravdu jsou nutné? Není lepší jedlý kornout a lízat?
Sáčky a pytlíky: Všeho druhu, k balení čehokoli, při balení s sebou. Odmítněte. Doneste si své vlastní tašky či pytlíky.
Obaly od tatarky, kečupu a dresingů: Opravdu všechna ta dochucovadla potřebuji?
Polystyrenové krabice: Pokud máte možnost, jídlo dojezte a vyhněte se takovým krabicím. Navrhněte alternativní řešení. Přineste si vlastní zavařovačku či krabičku.
Odmítli jste všechny zbytečné plasty? Gratuluji!
Chcete se dovědět více o šetrném stylu života?
→ → → Zapojte se do našeho newsletteru! ← ← ←
b) papírovou
Ubrousky či ručníky: Není možnost utřít se do látkového kapesníku, případně do látkového ručníku?
Obaly na cukr: Požádejte o cukřenku. Zvažte snížení spotřeby cukru.
Kelímky na studené a teplé nápoje: Sice z papíru, ale stále odpad. Pokud je to nutné noste vlastní lahev či TakeAway kelímky.
Kelímky na zmrzlinu: Nebude lepší jedlý kornout?
Pytlíky v pekařství: Sice z papíru, ale nebude přeci jen lepší vlastní látkový a opakovaně použitelný?
Košíčky na muffiny a další dezerty: Co takhle zvolit dezert bez obalu?
Podložky na tácky: Opravdu jsou nutné? Nejsou jen nosičem reklamy? Nemyjí se i přesto tácy samotné?
Krabice a balící papír: Lepší než polyester, ale není lepší vlastní (nerezová) krabička či zavařovačka?
Obaly na párátka: K čemu to? Co takhle vlastní kovové párátko?
Vlhčené ubrousky: Už jsem jednou psal, že je to největší zlo. Nikdy, nikdy, nikdy!
→ → → Jak rapidně snížit svou spotřebu papíru? ← ← ←
c) dřevo
Párátka: Počkejte se zubní hygienou domů. Přineste si své vlastní kovové párátko. / Není lepší na napichování vidlička?
Špejle: Jsou skutečně nutné? Není opět lepší na napichování vidlička? Požádejte o ni.
Míchátka: Jsou opravdu nutná? Není možnost požádat o lžičku, případně si nosit svou erární?
d) kov
Alobal: Často k balení jídla na cestu (například u kebabů). Není lepší použít vlastní krabičku či zavařovačku?
Napadá vás další zbytečný odpad, který vzniká během stravování venku? Nebo tip na to, jak být zero waste v restauraci?
Podělte se o to v komentářích!
A co když to nedojím? Nebo to chci s sebou?
Plýtvání je velké téma a určitě se k němu ještě vrátíme v jednom z dalších článků, ale rád bych přednesl alespoň pár tipů, jak neplýtvat a během neplýtvání nevytvářet zbytečný odpad.
- Předejděte zbytkům jídla: V tomto ohledu mi připadají ideální již zmíněné jídelny na váhu. Kdy si každý naloží přesně podle toho, kolik má hlad a domnívám se, že tím významně zredukuje množství vyhozených potravin. Obecně je lepší vzít si menší porci a dojíst se něčím dalším, než velkou a nedojíst ji.
- Připravte se na tyto situace rezervní zavařovací sklenicí nebo krabičkou. Vím, že mít s sebou nosič není příliš kůl, ale je to skvělá pomůcka.
- Pokud jste s přáteli – podělte se. Sdílení je aktem lásky 🙂
V případě, že jdete se záměrem vzít si jídlo s sebou, je tato situace podstatně jednodušší a je možné již být připraven s vlastními nádobami.
Nechat zabalit do polystyrénu nebo nechat vyhodit?
Na závěr bych rád položil tuto filozofickou otázku. Představte si, že byste se dostali do situace, kdy jste si s sebou nevzali vhodnou nádobu a zároveň už jídlo nedokážete dojíst. Nechali byste si zbylé jídlo zabalit do polystyrénu nebo ho nechali vyhodit? Co je pro vás víc? Zamezení plýtvání jídlem nebo zamezení vzniku zbytečného odpadu?
Podělte se o svůj názor v komentářích!
Matouš
Mohlo by vás také zajímat:
Polystyrenové obaly mi vadí (i proto, že za ně většinou musím platit), ale více mi asi pořád ještě vadí plýtvání jídlem. Protože když si nedojezené jídlo odnesu s sebou (v krajní nouzi v jejich polystyrenové krabičce), ve výsledku totiž ušetřím přírodu třeba od dalšího případného zbytečného odpadu při přípravě/kupování dalšího jídla. Obvykle totiž nedojím tolik, aby mi to pokrylo další porci (večeře, oběd druhý den). Někdy jsou ty porce tak velké a mně to pro mou potřebu vyjde na dvakrát. Pokud by mělo zbýt jen pár soust, snažím se je dojíst (je-li se mnou, což většinou je, dojí partner) anebo v nejhorším vrátím. Kvůli pár soustům si krabičku fakt brát nebudu.
Nicméně obecně platí, že pokud tuším, že půjdu na oběd do restaurace, snažím se mít krabičku preventivně u sebe. A když ji nemám a zbude mi řízek, zabalím ho třeba do ubrousku, což je přece jen méně bolavé, než jednorázová krabička.
Moc vám děkuji za názor! Mám ho v podstatě stejný 🙂
Štve mě jedna věc, a to že si spousta restaurací myslí, že dávat lidem jídlo do vlastních krabiček je zakázané. Stalo se mi to několikrát. Přitom nic takového v žádném zákoně ani vyhlášce pokud vím není 🙁 Možná by to chtělo nějakou takovou osvětu i směrem k restauracím.
Myslím, že spouta lidí to po prvním pokusu, když je restaurace pošle s vlastní krabičkou někam, vzdá. Ně každá má bohužel trpělivost tohle neustále někomu vysvětlovat… 🙁
Fakt? Tak to se mi ještě ani jednou nestalo. Ale chápu, určitě je to o osvětě!
Musíte vytrvat 🙂 až budete po patnácté říkat: ,, Můžete mi to kafe dát do vlastního hrnku? Můžete. Tak se běžte zeptat manažera prodejny.” Už vám to ani nepřijde 🙂 (na myšlenku mě přivedla sympatická slečna v McDonaldu, když jsem asi podruhé v životě chtěla kafe do vlastního hrnku. Netušila, jestli mi ho tak může dát – tak se šla zeptat. Od té doby vím, kam poslat obsluhu, která mi tvrdí, že to nejde/nesmí :-D) je to super i jako trénink asertivity 😉
S tím souhlasím. Je to o tom vytrvat! 🙂 Mimochodem, moc děkuji za tip!
Pěkný článek. Já mám třeba s jídlem na váhu trochu problém, protože úplně nedokážu odhadnout množství, které opravdu s ním, často mám velké oči :)) Ale na tom se pracuje…
A pak bych v souvislosti s tématem chtěla upozornit na některé skvělé projekty, které tady v Česku máme. V rozporu s úvodem článku už se o některých stravovacích zařízeních dá říct, že jsou na cestě k tomu produkovat méně odpadu, viz článek https://zajimej.se/cirkularni-nikoliv-prazska-kavarna-novy-projekt-incien-dostal-zelenou/. A další skvělý projekt, který se na tohle téma taky zaměřuje, je pak Fair Dining: http://fairdining.cz.
Díky za článek a těším se na další!
Jé, tak ono je to hlavně ze začátku těžké odhadnout, ale posléze si člověk zvykne. Stejně jsem to měl, když jsem začínal vařit, tak jsem vařil tu hodně, tu málo, ale teď mám v míře každou porci a většinou se všichni nají dosyta a ani nejsou zbytky.
Děkuji za zajímavé odkazy, určitě se na ně podívám! 🙂
Matouš
Na obědy si nosím krabičku, do které si přeliju polívku, kterou nedojím (většinou je děsně horká) nebo mi nechutná. Manžel má pak doma večeři 🙂 Na babinec nebo s rodinou na oběd mám většinou s sebou taky krabičku a nikoho se neptám, jestli můžu, prostě si nedojezené nabalím sama. Nechodíme do nóbl podniků, tak to zatím nikomu nevadilo 🙂
A ještě k těm jedlým kornoutům na zmrzku, děti jsou celiaci, tak je pro nás jednodušší nosit si plastovou mističku a svoji plastovou lžičku.
Ideální vlastní krabička, jak říkáte.
A s těmi “dietami” to člověku komplikuje život, to moc dobře vím, ale vidíte, že jste našli schůdné řešení 🙂 To je super!
Zero waste ve stravování mimo domov je pro mě pořád ještě dost problém. Už před lety jsem totiž v rámci minimalismu zredukovala svoje spíše zavazadlo na přijatelně malou kabelku, protože jsem začala inklinovat k známému Omnia mea mecum porto, tedy že jsem tahala v kabelce půlku svého majetku a následně chodila úplně našišato 🙂 Abych minimalizovala odpad venku, musela bych kromě látkové tašky a pytlíků, které do kabelky vlezu, a lahve s vodou (kterou vždycky nevlezu, ale měla bych ji mít pořád, protože strašně málo piju) nosit kelímek, lžičku, asi i nějakou menší vidličku a krabičku na jídlo. A jsem zase u spíš zavazadla než kabelky, ke kterému jsem se zařekla, že už se nikdy nevrátím :-))) Občas se mi stane, že po cestě z práce uvíznu na zastávce a teplý kelímek z nádraží mě zachrání před umrznutím, nebo že mě kamarádka vytáhne z práce na nějakou letní akci venku, ale nejsem schopna odhadnout, kdy se vybavit. Plánování je moje největší životní výzva, kterou jsem zatím neovládla.
Máte naprostou pravdu v tom nošení pytlíků, krabiček, lahví apod. Kolikrát je velmi obtížné odhadnout, kdy se bude co hodit. A s tím plánováním to máme taky dost podobné. Bohužel je to běh na dlouhou trať. Každopádně držím palce! Matouš