Už od pradávna byla zvířata a lidé ve velmi úzkém spojení. Navzájem se doplňovali – svým způsobem pomáhali. Naše spojení se zvířaty se ale začalo vytrácet, když se na scénu dostaly vymoženosti a inovace hospodářství a etiky jako takové.
Tehdy volná zvířata jsme nacpali do velkých hal a laboratoří bez možnosti pohybu, čerstvého vzduchu nebo jakékoliv důstojnosti. Oddělili jsme je od všeho přirozeného v naději ve větší zisky a urychlení neurychlitelného. Ze zvířat se stali stroje.
Věděli jste, že na celém světě se ročně chová asi 70 miliard hospodářských zvířat a z toho dvě třetiny prožijí svůj život ve velkochovech? (zdroj: Farmagedon)
Vím, že vegetariánství a veganství je v naši společnosti docela kontroverzní téma. Pro lidi, co jí maso je nepochopitelné, jak se někdo mohl vzdát něčeho tak “chutného” a pro vegetariány/vegany je nepochopitelné, jak v tom někdo může pokračovat i přes bolest, kterou to způsobuje.
Občas je to těžké i frustrující zároveň. Já osobně ale vnímám každou menší změnu jako posun dopředu. Jsem ráda, že Matouš, i přesto, že nemá v nejbližší době v plánu přestat jíst maso, vynakládá veškeré úsilí na to, snížit jeho množství, anebo nekupovat produkty testované na zvířatech.
Přečtěte si o tom, jak se stravuje naše mužská polovička.
Chápu, že pro některé, je možnost vyřadit maso a mléčné produkty ze svého jídelníčku těžké nebo ze zdravotních důvodů ne zrovna na místě. (Prosím vás, ale argument, že “nemůžu přestat jíst maso, protože mi chutná”, je hloupý argument 😉 ) Pro ty z vás, kdo se ale alespoň trochu zajímají o blaho zvířat a jejich utrpení jim není lhostejné, jsem se rozhodla sepsat pár tipů, jak pomáhat zvířatům, když se (zrovna teď) nechcete stát vegetariány/vegany.
Tak se na ně pojďme podívat.
01. Kosmetika netestovaná na zvířatech
Jak jsem zmínila o pár řádku výše, já i Matouš, nakupujeme pouze produkty, které nebyly testovány na zvířatech. Ve většině případů se jedná hlavně o kosmetiku nebo čistící prostředky.
Takovéto produkty, které nejsou testovány na zvířatech, poznáte hlavně podle toho, že na sobě budou mít značku některého z certifikátu. Jedná se především o známý certifikát Vegan (pozor, nezaručuje, že daný produkt nebyl testován na zvířatech, pouze neobsahuje žádné látky živočišného původu), HCS – Humane Cosmetics Standard (zaručuje, že žádná z ingrediencí ani samotný produkt nebyl testován na zvířatech), Cruelty-free (značka udělována organizací PETA; zaručuje, že finální produkt ani žádná ingredience nebyla testovaná) nebo CPK – Certifikovaná přírodní kosmetika (český certifikát, který zaručuje, že nebyly použity žádné syntetické nebo škodlivé látky a kosmetika nebyla testovaná na zvířatech – bohužel tohle je ale trochu sporné a nemusí být 100%).
Mohu doporučit z vlastní zkušenosti např. značku Alverde, Navia, Friendly Soap nebo Ecozone či Yellow&Blue.
02. Nekupovat věci z kůže či kožešiny
Vím, že mi většina z vás může oponovat tím, že kůže je kvalitní a pevný materiál. A že kožešina zase v zimě zahřeje. To možná je, ale utrpení a znečištění, které se za ní schovává už tak skvělé není.
Navíc, žijeme ve 21. století, kde vynalézavost lidí nezná mezí, a tak už není nutné, abychom se oblékali do utrpení druhých. Dnes už totiž existuje několik alternativ, které můžeme zvolit místo kůže nebo kožešin. Tak například, slyšeli jste už o Eko kůži? Je to skvělý materiál, který je odolný vůči poškrábání a je oboustranně prodyšný. Navíc je levnější. Nebo je libo korek? I tento materiál je skvělou alternativou kůže, protože je voděodolný, snadno omyvatelný a pružný. Dejte šanci třeba i navoskované bavlně – svými vlastnostmi se nejvíce podobá právě kůži, takže z ní dělá nenahraditelného dlouhodobého společníka do nepříznivého počasí.
Alternativ je spousta, stačí jenom hledat.
Věděli jste, že při výrobě kůže uniká do vody až 40 milionů tun chemikálii? (zdroj: The True Cost)
Zjišťovali jste někdy, jaká je opravdová cena našeho oblečení?
03. Weekday Vegetarian (Vegetariánem v pracovní dny)
Určitě jste o tom už slyšeli. A pokud třeba ne, doporučuji na začátek zkouknout tenhle krátký super TedTalk, ve kterém zjistíte, o co se jedná a jak to může pomoci zvířatům i vám.
V podstatě, jak už vyplývá z názvu, jedná se o to, že celých pět dní – od pondělí do pátku – nejíte maso a o víkendu si můžete dát cokoliv.
Není to zrovna vegetariánství, ale já to beru jako dobrý způsob, jak začít a objevit tak něco nového.
04. Zajímejte se o to, co nakupujete
Ještě před pár lety by mě nenapadlo nějakým zásadním způsobem koumat a číst si etiketu na zadní straně jakéhokoliv výrobku. Prostě jsem po něm sáhla a bezhlavě ho hodila do košíku.
A možná to takhle dělala spousta z nás. Nikomu se totiž nechtějí číst ty slohy na druhé straně každého jogurtu nebo tyčinky, kterou si kupujeme. Jenže ono to někdy stojí za to. Je dobré vědět, co stojí za mlékem, které si dáte do kafe, nebo vajíčkem ke snídani.
Když se zaměřím konkrétně třeba na vejce. Určitě už jste slyšeli tu skvělou zprávu o ukončení doby klecové. Ale do té doby, než se tak stane, zkuste pokaždé kouknout odkud vajíčko pochází. Hledejte buď slova “z volného chovu” anebo koukněte na kód, který najdete přímo na vejci. Na prvním místě byste měli najít číslo 1 – to znamená, že slepice měla možnost dostat se ven. Projeví se to sice trochu na ceně (jsou trochu dražší to je pravda) ale na druhou stranu přispějí vašemu zdraví – obecně platí, že tyto vejce obsahují více zdravých omega 3 mastných kyselin a antioxidantů. (zdroj: Farmagedon).
V případě mléka a mléčných produktů je to trochu obtížnější. Na jejich etiketách nelze častokrát najít výhradně nic, co by jednoznačně specifikovalo, zda byl kladen důraz na blaho zvířete. Proto se zaměřujte například na mléko z bioprodukce, nebo od lokálních výrobců. Zde je totiž možnost alespoň vidět, v jakých podmínkách zvíře žije a zda mu je umožněno pohybovat se venku.
Přečtěte si ještě o tom, proč jsem řekla ne palmovému oleji!
05. Zkuste novou veganskou/vegetariánskou kuchyni
Častokrát slýchávám nebo čtu názory, že člověk by se nikdy nemohl vzdát té chuti masa, nebo pořádného guláše se šesti. Že by mu prostě chyběl sýr nebo mléko.
Jenže vsadím se s vámi o cokoliv, že kdybych před vás postavila svíčkovou a veganskou svíčkovou (samozřejmě uvařenou od dobrého kuchaře), nepoznali byste rozdíl!
Znám hodně lidí, kteří když vyzkoušeli vegetariánskou/veganskou kuchyni, nemohli uvěřit, že tohle není maso a že ho tam určitě cítili. Jenže ono tam fakt nebylo. Prostě to bylo jenom hodně dobré a nikdo přitom nemusel trpět.
Proto je mým posledním tipem zkusit si vyrazit jen tak na oběd do nějaké vegetariánské/veganské restaurace a vyzkoušet pár jídel. A uvidíte, jestli vám to bude chutnat. My s Matoušem jsme si třeba v Olomouci oblíbili známou vegetariánskou restauraci Greenbar nebo VeggGo.
Pokud jste ale odvážnější a raději se ukuchtíte něco sami, pak doporučuji najít si třeba nějakou bezmasou kuchařku nebo zkusit nějaké Youtube video (z těch český mám ráda třeba Live with Any, StillOnTheWay, ze zahraničních třeba Caitlin Shoemaker nebo Ellen Fisher).
A tohle už je z dnešního článku všechno.
Budu ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o vaše skvělé tipy, jak jinak pomáhat zvířatům.
A u dalšího článku zase na viděnou.
Lucie
Zdroje:
Farmagedon – kniha, kterou by si měli přečíst všichni
Ekoista a jejich skvělý článek o alternativách kůže
Film The True Cost
Zrovna dnes, jsem nad stejnou věcí přemýšlela. jsou všemožné nové nesmyslné zákony, ale kdyby se zakázal velkochov, udělali by mnohem lépe. Kdo maso nebo mléčné výrobky bude chtít, sežene si je u kvalitního zdroje. Weekday vegetarian se mi moc líbí, asi to zkusím doma zavést. Moc pěkný článek 🙂
Děkuju! Jsem moc ráda, že se vám článek líbí. 🙂 Velkochovy jsou prostě (s prominutím) hnus. Jenže ono je to tak komplexní problém, že to bude chvíli trvat, než k něčemu takovému, jako je zákaz, dojde. Co se týká Weekday Vegetarian, naprosto doporučuju. Je to skvělý způsob, jak objevit nový způsob stravování a vlastně všeho, co je spojené s vegetariánstvím. 🙂 Pěkný zbytek neděle, Lucie
Super článek! I když jsem sama vegetariánka, myslím si, že hlavní problém není v tom, že lidi jedí maso, ale v tom, že nepřemýšlí, odkud ho mají. Nevidí za masem ze supermarketu zvíře žijící v otřesných podmínkách, protože už je maso hezky očištěné a zabalené… ale kdyby si každý dal tu práci a ujistil se, že má maso z farmy, kde se zvířata měla fajn, byl by to podstatný krok kupředu.
Děkuju! Jsem ráda, že se článek líbí. 🙂 Věřím, že cesta k vegetariánství a veganství vede skrz poznání kruté reality. Prostě zvířata trpí kvůli naším chutím. Na druhou stranu, někdo si to uvědomí hned a někdo později. 🙂 Mezitím může zkusit jiné způsoby, se kterými začít. Pěkný den, Lucie
Ráda bych s Vámi souhlasila, ale bohužel jsem se přesvědčila, že spoustu lidí by ani pohled na ta nebohá zvířata nepřesvědčil. Také jsem si myslela, že když lidé budou vědět, jakým způsobem se testují určité značky kosmetiky na zvířatech, lidi to odradí. Bohužel tomu tak nebylo a jen mi sdělili, že je to nezajímá a své značky se kvůli tomu nevzdají. Takže myslím, že často to není ani tak o neinformovanosti, jako o lhostejnosti a bezcitnosti.
Do práce si nosím krabičky většinou s veganským jídlem, ale někdy se neudržím a prostě si tam dám kousek másla, samozřejmě mám rada i vejce (když už tak z volného chovu). Kolegyně nemůže věřit, že ta jídla jsou chutná a když ochutná, vždy se zalizuje. Moje tajemství je cibule, sušená rajčata nebo kvalitní zeleninový vývar a jistě přijdu na spoustu dalších dochucovadel. Pokud máte tip na vegetariánské/veganské dochucovadlo, sem s ním. Díky.
Děkuju za sdílení vašich tajných ingrediencí. 😉 Žádná speciální ochucovadla nepoužívám. Vždycky to tak nějak dochutím solí a nebo pepřem. Ale moc ráda používám zase kmín, nehodí se do všeho, ale já ho mám třeba hrozně ráda. 🙂
Zajímavý článek. Líbí se mi, jak jste vypsala různé možnosti, co dělat. Jen se obávám, že kdokoliv, kdo “chce být víc eko”, tak už tyhle věci dělá. Já osobně zastávám zlatou střední cestu, živočišné produkty normálně jím, i když mnohem více dbám na vyváženou stravu a zařazování více zeleniny a luštěnin, některá jídla co jím, jsou už ze své podstaty “veganská”.
Nelíbí se mi ale ani jeden extrém, ač souhlasím s tím, že je každého věc, co jí – ale představa, že někam přijdu na návštěvu a jídlo se vyhodí jen proto, že “není veganské, tak si ho nedám” mi přijde dost nešetrná
a zároveň společensky neslušná (a bohužel to dělá spousta veganů :/ někdo donese jídlo a oni maso nechají na straně, aby se vyhodilo, protože to nejí 🙁 ). Na druhou stranu extrém obžerství s pěti klobáskami každý den taky není něco, co by mi bylo po chuti. Jen prosím nenazývejte veganské jídlo s příchutí svíčkové “veganskou svíčkovou” :). Svíčková je pojmenována podle masa.
Stejně tak bych se vás ráda zeptala, kde mají to skvělé veganské jídlo? Už jsem za život zkusila spoustu různých veganských “mňamek”, mám hodně kamarádů, co se tak stravují, spousta jídel je dobrá, některá si jak jsem říkala vařím, ale zatím jsem nenarazila na takové, co by vyloženě maso a jiné živočišné produkty chuťově nahradily. Většinou se jen snažily něčemu přiblížit a to tím, že obsahovaly spoustu nějakého koření, ale chyběla tam ta chuť, co ji prostě jinak než z masa/másla/sádla/jiného živočišného produktu nezískáte.
V souhrnu si myslím, že je fajn myslet na to, co člověk dělá (v tomto případě jí) a tak, ale jako realista se srdcem ve vědě nesouhlasím s názorem, že může “každý jednotlivec něco změnit”, proto nevidím důvod v tom to přehánět a ubírat si zdravé živiny (ok, to je na delší debatu, je nezdravé jíst moc masa, ale zároveň je zdravější jíst rozumné množství než žádné, kromě toho různá acidofilní mléka jsem ve veganské verzi zatím neviděla – což dává ze své podstaty smysl). Takže se mi moc líbí, že myslíte i na takové lidi a nenutíte je (opět se odvolám na veganskou většinu – nebo alespoň se to tak jeví) skoncovat s živočišnými výrobky úplně :). Jen byste nemusela uvádět jako jediný důvod, proč lidi odmítají nejíst maso, kvůli “chuti” ;). Ale jinak super.
Díky moc za vyčerpávající komentář. 😉 Víte, ono je to hlavně o těch chutích. Když jsem přestala jíst maso, hodně moc se mi změnily chutě. Najednou už jsem tolik nepotřebovala třeba solit (i když přítel by s tím asi nesouhlasil, ale je to tak 😀 ) a přestala jsem používat různá “divná” dochucovadla. A tak, když jsem po nějaké době ochutnala poprvé veganský salám nebo párek, tak jsem opravdu nepoznala rozdíl! Prostě mi to přišlo, jako bych měla v puse normální vídeňský párek. Já si zase stojím zatím, že člověk maso k životu nepotřebuje (doporučuju shlédnout třeba film Raději vidličky než nože – najdete v něm nejrozsáhlejší studii ohledně plant-based stravy). Nezastávám se lidí, kteří jedí maso, protože jsem přesvědčená o tom, že to jde i bez utrpení, ale vím a respektuji fakt, že někdo má proto např. zdravotní důvody a každý si k tomu musí dojít svou cestou (ne násilím). Jen mi prost argument “nemůžu přestat jíst maso, protože mi hrozně chutná” přijde absurdní. To je jako když by někdo řekl, “nemůžu běhat, protože mi vadí pot”. To jakože nikdy nepoběžíte, protože se nikdy nechcete zpotit? To nikdy nezkusíte nejíst maso, protože se bojíte jiných chutí? 🙂 (Doufám, že to zní trochu rozumně 😀 ) Děkuju za zastavení. Pěkný den, Lucie
Děkuji za osvětlující odpověď 🙂 Je fakt, že já mám trochu odpor k náhražkám, takže asi by mě neuspokojilo, že něco chutná jako něco jiného, když bych věděla, že to není vůbec z těch hlavních surovin, které tomu dávají chuť, ale z dochucovadel. 🙂
Co se týče toho utrpení, dá se jíst maso, co není z velkochovů, od farmáře, nebo v ideálním případě si zvířátko chovat doma. To je opět morální otázka toho, jestli je podle vás lepší, aby to zvířátko nikdy nežilo, nebo prožilo půlku života krásně a pak bylo (bezbolestně usmrceno a) snězeno – což je za mě asi lepší varianta, vzhledem k tomu, že zvířata nemají dlouhodobé plány a žijí přítomností. A přecijen i rostliny vnímají určitý druh “bolesti”, jen není založený na nervové soustavě jako máme my, takže se to pro nás nedá představit, ale kdo ví, na co vědci ještě přijdou – třeba bude v budoucnu nehumánní jíst rostliny. O:)
Každopádně chápu, že se vám nelíbí argument “mě to chutná, tak to nepřestanu jíst”. Taky by u mě neuspěl, ale ani se nedivím lidem, pro které by to byl argument naprosto validní – zkrátka to už záleží na hodnotách každého člověka, a nemyslím si, že to nutně znamená, že daná osoba je arogantní hovado (:D já vím, že jste to neřekla, ale vím, co si spousta veganů myslí, tak se nezlobte, že to použiji).
A taky s vámi souhlasím, že maso človek k životu nutně nepotřebuje. Ono se dá najít spousta různých studijí o tom, jestli je zdravé jíst maso, nebo není zdravé jíst maso, ale otázka “zdraví” je tak široká, že se zkrátka dá najít spousta různých věcí, ve kterých je maso prospěšné a naopak ve kterých nikoliv, existují prvky, které jinak než z masa nezískáme (pak je otázka, jestli do sebe chceme cpát výživové doplňky), nebo naopak že většinu těch opravdu podstatných složek získáme i z rostlinné stravy, a při tom mezi námi žijí šťastně lidi, kteří si ráno dají rohlík s máslem, na oběd nějaký hamburger, na véču chleba s pomazánkou, protože třeba nemjí peníze a kapacitu na to, aby řešili jakoukoliv stravu, a dožijí se 80. Já v jezení masa vidím hlavní plusy mimo jiné v příjmu kvalitnějších bílkovin, B12 a třeba železa, které je tělo schopno z masa lépe zpracovat, prokazatelně menší šanci na infarkt na úkor záporu, že se třeba zvýší šance na to dostat rakovinu tlustého střeva, která je v dnešní populaci vážný problém a jsou studie ukazující, že to souvisí s masem (zejména tedy uzeninami). Myslím si ale, že tím, že člověk sleduje co jí, přemýšlí nad tím a jí vyváženou stravu, tak se ta šance na rakovinu dost sníží. Že není rozšířená kvůliu tomu, že lidé jedí maso, ale že lidé na své stravování kašlou :D. No a mimo to zdraví ovlivňuje veliká spousta dalších faktorů, dnes v hlavní řadě stress, takže pokud člověk myslí na to, co jí, ať už je to vegansky, nebo nevegansky, tak si myslím, že je to dobře a že má naběhnuto k lepšímu zdraví 🙂
Já tomu spíše raději říkám alternativy. 😉 Když si vzpomenu, co bylo kolikrát v masovém párku, nebo třeba konzervě, nepřišlo mi to o nic vábnější. Nemám pocit, že vegetariánská/veganská jídla musí mít v sobě jenom “dochucovadla”, aby to mělo chuť.
A co třeba mít zvíře jenom tak. Jenom proto, že mu chcete dát lásku stejně jako dáváme kočce nebo psovi? Mě nejde o to, aby zvíře prožilo svůj život jenom proto, aby bylo zabito. Proč by nemohlo prostě jenom tak žít a umřít “přirozeně”? 🙂 Nebrat bezhlavě každý kus masa z regálu a číst, co za tím stojí je určitě krok vpřed, ale pro blaho zvířat se dá dělat více, nemyslíte?
Je to určitě o tom, vědět, co jím. A zajímat se. Lucie
Já tedy vegetarián nejsem, jednou za čas si maso dám, každopádně je mi vegetariánství/veganství sympatické víc z ekologických než etických důvodů (ale ano, velkochovy jsou smozřejmě zlo). Takže z mého pohledu mi nepřijde úplně jasné, že odmítat kůži je správná volba. Možná existuje eko kůže, která vydrží stejně jako kůže (nevím, já se s žádnou takovou nepotkala), ale i tak bych řekla, že její výroba asi nebude nic extra ekologického, nemluvě o následné likvidaci.
Ale jako ještě výraznější argument mi přijde, že ve chvíli, kdy většina lidí (hovězí) maso stejně jí, je lepší tu kůži využít než ji vyhodit. A někde jsem četla, že je to právě tak, že je aktuálně větší poptávka po mase než po kůži.
Jak už jsem psala v článku a taky zmiňovala v diskuzích na FB, kůže taky neni o nic moc ekologická,jelikož se na její výrobu a ošetření používá spousta chemikálií, které se dostavaji do pitne vody, která potom páchá nenavratné škody na zdraví místních obyvatel (doporučuji shlédnout film The True Cost). Netvrdím, že eko kůže je ekologická, má své proti. Ale jako vegetarián se nemusím zajímat o přebytky kůže z mrtvých zvířat. Pěkný den, Lucie