Musím se přiznat, že ne vždycky jsme byli doma zapálení do ekologie a recyklace.
Vlastně každá přednáška o ekologii a třídění, kterou jsem jako žáci na základce museli absolvovat, šla mimo mě. Dokonce si pamatuju, že jsme hráli i takovou online třídící hru na počítači, která většině nedávala podle mě žádný velký smysl (ale většina z nás ji hrála jenom proto, že to byla jediná hra, kterou nám dovolili hrát online ve škole).
Potom se to ale všechno nějak prolomilo a najednou se u nás doma objevila žlutá a modrá taška a my jsme začali třídit. Člověk z toho začne mít fakt dobrý pocit, že vlastně dělá něco dobrého pro přírodu a nepřispívá ke znečišťování.
Jenže.
Ono to není vždycky tak růžové zelené, jak se zdá. Fakt je, že dnešní dobu bychom mohli nazývat “dobou plastovou”, protože kamkoliv oko dohlédne, je to samý plast. Třeba v roce 2015 jsme celosvětově vyprodukovali až 380 milionu tun plastu – nevím jak pro vás, ale pro mě je to docela nepřestavitelné a vysoké číslo. Navíc každý rok skončí v oceánech miliony a miliony tun plastového odpadu, který si mořští živočichové spletou s potravou a následkem toho umírají (jedná se až o 100 tisíc mořských savců).
Dalším skutečností je fakt, že největším zdrojem plastového znečištění jsou (překvapivě) plastové obaly (igelitové tašky, jednorázové sáčky,…) a hned za ním je oděvní průmysl.
Docela krutá fakta.
Recyklace je (zatím) to nejlepší co máme
Aby to všechno nebylo jenom černé, a taky protože se vždycky snažím vidět sklenici na půl plnou, říkám: recyklujme co nejvíc to jde, protože je to (zatím) to nejlepší co máme. Vždycky je to lepší vidět v kontejneru než v lese na procházce, že jo?
Podle EKO-Komu jsme v ČR během posledních 15 let vytřídili až 8,3 milionu tun plastového obalu, což bychom si mohli představit co do velikosti objemu jako horu Říp.
Pozitivní také je, že se zvyšuje počet žlutých kontejnerů (cca 75 tisící), do kterých můžeme vhazovat jak plastové obaly, tak i některé kartóny od nápojů (tohle záleží na každém městě i vesnici, jak si nastaví třízení obalů od kartonových nápojů.
Jenže.
Přečti si: Jak na bezplastovou koupelnu?
Proč recyklovat nestačí
Problém, který však recyklace neřeší je ten, že ne všechny plasty, které vytřídíme můžeme znovu recyklovat. Odhaduje se asi 50-60 % recyklovaného plastu skončí na skládce nebo ve spalovně. Je to tím, že takto recyklovaný plast může mít špatnou kvalitu (už se několikrát recykloval) a nebo se jedná o sloučeninu několika surovin najednou.
Všechno tohle je způsobeno tím, že plast je sice levnější záležitost, zároveň je však jeho recyklovatelnost velice nízká. Průměrně se plast dá recyklovat pouze 1–3 krát, potom tady zůstane dalších 50–500 let (a v některých případech se nerozloží vůbec).
Navíc, recyklace není ekologický šetrná k přírodě, protože se během ní využívá spousta energie, dochází ke znečišťování vodních toků a vytváření škodlivých zplodin, které se vypouštějí do ovzduší.
“Recyklace je sice věc dobrá, ale nikoli všespásná, nehledě na její finanční nákladnost,” říká ředitelka neziskové organizace Bezobalu Veronika Nováčková.
Má teda vůbec smysl recyklovat?
No jasně že má! To, co jsem tímto článkem chtěla říct není to, aby se přestalo recyklovat a třídit. Ani to, že nejlepší je to hodit někde do potoka nebo v lese. Tímto článkem jsem chtěla pouze poukázat na fakt, že recyklace není spásná. Že to všechno nemusí skončit u recyklace. Že i bez plastu to jde. A že nejlepší varianta je (skoro) vždycky ta bezplastová a bez obalu.
„Neseďte na místě v naději, že vaše vláda schválí zákony, nedoufejte, že váš soused začne recyklovat. Jděte a dělejte něco sami. Jděte příkladem – postavte se výzvě a vy sami se spolu se svou rodinou vypořádejte s problémem plastů a postupně hledejte jejich alternativy.“
– Jennifer Lavers
3 komentáře / Napsat komentář