Upřímně, bylo by naivní si myslet, že i když píšeme o zero waste, jsme s odpadem skutečně na nule. To mimochodem není ani Bea Johnson (vemte si její sklenici). Pokud si vypůjčím text ze zadní strany její knihy, tak i pro nás je nulový odpad idealistický cíl, ke kterému se můžeme snažit co nejvíce přiblížit. Bohužel vzhledem k tomu, jaké jsou dnes běžné výrobní postupy, je zcela jasné, že absolutně bezodpadový život v současnosti jednoduše není možný. Ale nebudeme se tady vymlouvat. Raději se s vámi podělíme o zero waste chyby, kterých se dopouštíme a chystáme se na ně pořádně posvítit. Pojďme na to!
Vždyť je to drahé!
Když jsem šel před asi čtyřmi lety poprvé do bezobalového obchodu, radoval jsme se jak malý kluk širokým výběrem. Měli nejen základní potraviny, ale i různé pochutiny, oříšky a sušené plody a já nevím co ještě. Takový ten základ (obilniny, luštěniny, apod.), alespoň u nás v Novém Jičíně, se pohybuje relativně kolem průměrné ceny nebo lehce nadprůměrné. Bohužel, pokud se podíváme na to ostatní, tak jsou často ty částky astronomické.
Ano, je možná hloupé si říkat, že jednou, až vyšplháme po kariérním žebříčku výše, si všechny tyto dobrůtky dopřejeme. Tedy, jestli vyšplháme. Teď si je holt koupíme jen občasně a často sklouzáváme k baleným alternativám.
Bojíme se odmítat, abychom nebyli odmítnuti?
Člověk je často disciplinovanější, když je sám, a naopak dělá mu problém jít proti davu. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč v zero waste selháváme. Jak náročné je odmítnout něčí dárek? Ano, je fakt, že s odmítáním dárků se nesetkáváme příliš často. Kolikrát se k vám ale odpad dostane tak rychle, že to často nedokážete ani postřehnout.
Pokud třebas cestujete žlutými vlaky, často se po nastoupení ani nerozkoukáte a už vám usměvavá stevardka pokládá petku s vodou na stůl. Než stihnete cokoli říct nebo v sobě najít tu odvahu, je už pryč.
Podobně je to i s brčky. Fakt by mě zajímalo, kdo z vás reálně doma používá brčka? Já vlastně neznám nikoho, kdo by doma pil cokoli brčkem. Proto ani sám nemám důvod si kupovat kovové nebo bambusové, protože bych je holt nevyužil. A tak mě ani nenapadne, když jsme v restauraci a objednáváme si třeba domácí limču, že mám číšníka požádat, aby nápoj donesl bez brčka. Jednak dopředu nevíte, jestli brčka dávají, a když už vám ho donesou, tak není cesty zpět.
P.S. pokud s nejednorázovými brčky doma pijete – nic proti, já jen nemám tu potřebu 🙂
Jak je to možné? Ještě včera byl čerstvý?
Mě osobně plýtvání jídlem štve skoro ze všech ekologických neduhů nejvíce. A ano, možná je to i tím, že je to celospolečensky neschvalované. Vždyť, co by za to děti v Africe daly?! Jenže, když o tom všichni víme, proč se stále plýtvá?
A tak opravdu trpím, když nám občas něco zplesniví (ovoce, zelenina) nebo se nesní (hotové pokrmy, pečivo, mléčné výrobky), i když moc nenakupujeme navíc a dojídáme po sobě.
Částečně to ale pokrýváme dvěma způsoby: první skupinu máme možnost kompostovat a tu druhou dát slepicím. (To je mírně omezeno, poté co jsme se přestěhovali do města).
Ale přeci jen nás v tomto ohledu musím pochválit. Naštěstí se nám to stává už jen velmi málo, protože jsme odhadli množství toho, co kupujeme a vaříme pro dva.
Nepřipravení a překvapení
Stále nemáme erární pytlíky všude, kde by bylo třeba. Ano, je to tak, stává se nám, že razíme z práce a cestou se zastavíme v obchodě a nemáme po ruce doma šité pytlíky. U ovoce a zeleniny to nevadí, ta se dá většinově vzít bez pytlíků. Horší je to u pečiva a tak se k nám bohužel občas nějaký ten plasťák dostane. Naštěstí se pro něj vždy snažíme najít další využití, abychom ho proměnili z alespoň jednorázového na opakovaný. Psali jsme o tom v článku Co s nechtěným plastovým pytlíkem?
Každopádně, konečně to měníme psaním tohoto článku, zbavujeme se nadobro této naší zero waste chyby. Právě si dáváme, já – do batohu a Lucie – do kabelky, pro tyto případy alespoň jeden.
Dobrý úmysl, špatný výsledek
Pojďme se v krátkosti zamyslet na samovýrobou věcí, jako způsobu, kterým lze minimalizovat množství vyprodukovaného odpadu. Určitě takto může skvěle fungovat, ale častokrát tomu tak bohužel být nemusí.
Záleží totiž na tom, z jakého konce to vezmete. Pokud jde o jednodušší věci, tedy ty, na jejichž výrobu není třeba spousty různých materiálu, často zvládnete skutečně 100% bez odpadu. U těch komplikovanějších tomu tak, ale nemusí být.
Samotným se nám několikrát stalo, že domácí výroba (obzvláště drogerie) ve skutečnosti přinesla větší množství odpadu, než by tomu bylo, kdybychom ji již v obale koupili.
Postupně se snažíme více přemýšlet, než se pustíme do nějakého suprbioekobezobalového experimentu, nad tím, zda skutečně bude suprbioekobezobalový. Častokrát dojdeme k závěru, že čím jednodušší daná věc je, tím je to lepší. A vzhledem k tomu, že u nás na maloměstě už mají v bezobalovém obchodě stáčenou drogerii od Tierra Verde, nakupujeme u nich.
A má to všechno smysl?
A poslední a možná nejhorší zero waste chyby, které se dopouštíme, je to, že zapomínáme na pozitivní přístup a upadáme do ekologické úzkosti. Jednak z toho, že stále děláme tyhle chyby a taky pro to, že máme pocit, že stále stojíme na začátku. Skutečně toho odpadu stále produkujeme ještě hodně a čeká nás spousta práce.
Naštěstí, vaše pozitivní komentáře na webu, facebooku i instagramu, sdílení a e-maily na info@dvazelenaci.cz nás motivují v tom to nevzdávat a vytrvat v cestě k idealistickému cíli nulového odpadu.
Pokud jste dočetli až sem, chci vám poděkovat, že za námi stojíte. Také vás chci vyzvat, abyste se v komentářích s ostatními podělili o vlastní zero waste chyby, kterých se dopouštíte. Ne proto, abychom se sobě navzájem posmívali, ale třeba si poradili, jak se těmto chybám vyvarovat.
Uvidíme se u dalšího článku,
Matouš
Vím, že nikdy nebudu mít nulový odpad v domácnosti, ale netrápí mě to. Každá snaha se počítá. Igelitku jsem si v krámu nekoupila již hezkých pár let. Nosím si svoje vlastní. V kabelce mám neustále síťovku na drobné nákupy po práci a na velký nákup nosím tašky polyesterové kupované tak před 5 lety. V krámech tašky odmítám.
Jídlo se snažíme kupovat tak, abychom ho snědli a občas a netvořili se zbytky. Starý chleba suším a posílám slepičkám. Pokud se nám zkazí ovoce nebo zelenina, tak putuje na kompost.
Brčka doma používáme neb máme děti, ale i ty si je berou hodně málo, takže balíček brček z Ikei máme doma možná již 3 roky. Brčka po použití umyju a děti je používají dále.
Uvažovala jsem o koupi kovového brčka, ale riziko nabodnutí dítěte na brčko je hodně velké a tak jsem od tohoto nápadu upusitila. Přece jenom, zdraví dětí je přednější a když si spočítám, kolikrát brčko za poslední měsíc měly, tak mi to přijde jako špatná investice.
Pečivo dávám do igelitových sáčků – tam jsem ještě k vlastním nedošla.
Obědy pro sebe nosím v krabičce již 5 let do práce a krabičky měním cca 1x za 2-3 roky (podle opotřebení). Děti mají od loňského roku také svoje krabičky, takže pytlíky již nepoužíváme.
Do bezobalového obchodu bohužel nechodím neb v blízkosti mého bydliště není a nejbližší je ve městě.
T.
Děkujeme za komentář.
Je fakt, že téma brček je docela populární a vlastně nám ani není jasné proč. Ale říkáme si přesto to stejné co vy, a to, že: zdraví je na prvním místě.
Matouš
Ekologické uzkosti určitě nemá smysl propadat. Nikdo z nás není stoprocentní, ale o to přece nejde. To by musel člověk žít třeba po indiánsku, odstěhovat se do teepee, živit se z darů přírody. Vždyt ani Bea se neobejde bez zavařovačky, a to je teda hard cord level;) Spíš bych se s tím naučila žít. Jasnéé, člověk se snaží, jak to jen jde, ale na druhou stranu se tím nemůže stresovat. Snažím se v tom spíš naopak hledat radosti. Když jsem si třeba objednávala látkové vložky, mohla jsem vzít čistě tělové, BIO, fairtrade apod. a ještě se stresovat, že kolik vody při pěstování biobavlny padlo, že jsem si vlastně měla radši vypěstovat len, vyrobit látku a ušít si je sama…:) Objednala jsem je od paní, co šije vložky s láskou, z krásných látek. Je to radost je nosit. A přitom člověk pomůže Přírodě. Toš jen takový příklad. Fakt bych se tím nenechala rozházet. Jste boží i tak!:))))
To máte určitě pravdu! 🙂 Je to hlavně o malých krůčcích každého z nás. A děkujeme za komentář. Hezký den, Lucie
Mojí slabostí je káva. Jelo to k nám přes půl světa, balí se to důkladně, ale prostě ji miluju. Střídám to s meltou, pampeliškovou kávou, ale není to ono. V kavárně, kam často chodím, už mě znají a ví, že vždycky do skla a bez brčka, tak to je fajn.
Teď nám v tom udělalo neplechu covidové šílenství. Nejprve jsem doma i chleba pekla, ale teď šel bezobal stranou. Chodíme na jídlo a skoro vždy do krabičky s sebou, což je hrůza. Má to své důvody, přítel se stará o nemocnou maminku a nechce ji nakazit. Partnerský vztah a naše setkávání je pro mě důležitější, navíc je to dočasné.
Aspoň po dlouhé době zavařuju kompoty. Budu mít bezobalové mlsání na zimu. 🙂
Já si myslím, že každý z nás má takovou nějakou malou “slabost”, ale určitě není důvod se pro ni hned bičovat. pokud to tedy doháníme někde jinde 🙂
Děkuji za zastavení a komentář, a taky přejeme brzké uzdravení maminky!
Matouš
Zdravím Vás teším sa týmto rozumným článkom pretože vyčnievajú z rady blogov ktoré propaguju ekologické výrobky a pritom vôbec eko nie sú. O slamkách brčkách veľká pravda mňa ide celkovo rozhodiť keď vidím kartónové, sklenené či kovové slamky. Je to pre mna absolútny ekologický paradox vyrobiť niečo čo vôbec nepotrebujeme a tváriť sa že je v poriadku. Tak isto aj voskové obrúsky veď máme tóľko možnosti ako uskladniť potraviny ako ich zakryť že novovyrobená vec nie je potrebná. Mojou životnou filozofiou je Použi čo máš a čo nemáš to ti netreba. Ak musím niečo kúpiť snažím sa z bazárov , sekáčov od priateľov či rodiny. Určite vaše články odporučím ďalším.
Zdravím! Děkujeme za komentář. 🙂 Určitě souhlasím/e. Je dobré nejdříve využít to, co už doma máme a potom až kupovat nové zero waste vychatávky. Ale třeba ty voskové ubrousky mi přijdou jako fajn věc – určitě se na výrobu mohou používat kousky látek, které už máte doma a vosk ze starších svíček, což mi přijde docela fajn (možná i dokonce lepší, než používat plastové misky, které časem ztrácí svoje schopnosti a mohou vypouštět do jídla škodliviny). Ale jak říkám, souhlasím/e s váma – kupovat si třeba brčka jenom proto, že jsou z bambusu/hliníku a jsou teď eko-in, to je špatné rozhodnutí a určitě to nijak neprospívá přírodě. Hezký den, Lucie