6 zero waste chyb, které pořád děláme

Upřímně, bylo by naivní si myslet, že i když píšeme o zero waste, jsme s odpadem skutečně na nule. To mimochodem není ani Bea Johnson (vemte si její sklenici). Pokud si vypůjčím text ze zadní strany její knihy, tak i pro nás je nulový odpad idealistický cíl, ke kterému se můžeme snažit co nejvíce přiblížit. Bohužel vzhledem k tomu, jaké jsou dnes běžné výrobní postupy, je zcela jasné, že absolutně bezodpadový život v současnosti jednoduše není možný. Ale nebudeme se tady vymlouvat. Raději se s vámi podělíme o zero waste chyby, kterých se dopouštíme a chystáme se na ně pořádně posvítit. Pojďme na to!

Vždyť je to drahé!

Když jsem šel před asi čtyřmi lety poprvé do bezobalového obchodu, radoval jsme se jak malý kluk širokým výběrem. Měli nejen základní potraviny, ale i různé pochutiny, oříšky a sušené plody a já nevím co ještě. Takový ten základ (obilniny, luštěniny, apod.), alespoň u nás v Novém Jičíně, se pohybuje relativně kolem průměrné ceny nebo lehce nadprůměrné. Bohužel, pokud se podíváme na to ostatní, tak jsou často ty částky astronomické.

Ano, je možná hloupé si říkat, že jednou, až vyšplháme po kariérním žebříčku výše, si všechny tyto dobrůtky dopřejeme. Tedy, jestli vyšplháme. Teď si je holt koupíme jen občasně a často sklouzáváme k baleným alternativám.

Bojíme se odmítat, abychom nebyli odmítnuti?

Člověk je často disciplinovanější, když je sám, a naopak dělá mu problém jít proti davu. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč v zero waste selháváme. Jak náročné je odmítnout něčí dárek? Ano, je fakt, že s odmítáním dárků se nesetkáváme příliš často. Kolikrát se k vám ale odpad dostane tak rychle, že to často nedokážete ani postřehnout.

Pokud třebas cestujete žlutými vlaky, často se po nastoupení ani nerozkoukáte a už vám usměvavá stevardka pokládá petku s vodou na stůl. Než stihnete cokoli říct nebo v sobě najít tu odvahu, je už pryč.

Podobně je to i s brčky. Fakt by mě zajímalo, kdo z vás reálně doma používá brčka? Já vlastně neznám nikoho, kdo by doma pil cokoli brčkem. Proto ani sám nemám důvod si kupovat kovové nebo bambusové, protože bych je holt nevyužil. A tak mě ani nenapadne, když jsme v restauraci a objednáváme si třeba domácí limču, že mám číšníka požádat, aby nápoj donesl bez brčka. Jednak dopředu nevíte, jestli brčka dávají, a když už vám ho donesou, tak není cesty zpět.

P.S. pokud s nejednorázovými brčky doma pijete – nic proti, já jen nemám tu potřebu 🙂

Jak je to možné? Ještě včera byl čerstvý?

Mě osobně plýtvání jídlem štve skoro ze všech ekologických neduhů nejvíce. A ano, možná je to i tím, že je to celospolečensky neschvalované. Vždyť, co by za to děti v Africe daly?! Jenže, když o tom všichni víme, proč se stále plýtvá?

A tak opravdu trpím, když nám občas něco zplesniví (ovoce, zelenina) nebo se nesní (hotové pokrmy, pečivo, mléčné výrobky), i když moc nenakupujeme navíc a dojídáme po sobě.

Částečně to ale pokrýváme dvěma způsoby: první skupinu máme možnost kompostovat a tu druhou dát slepicím. (To je mírně omezeno, poté co jsme se přestěhovali do města).

Ale přeci jen nás v tomto ohledu musím pochválit. Naštěstí se nám to stává už jen velmi málo, protože jsme odhadli množství toho, co kupujeme a vaříme pro dva.

6 zero waste chyb, které pořád děláme

Nepřipravení a překvapení

Stále nemáme erární pytlíky všude, kde by bylo třeba. Ano, je to tak, stává se nám, že razíme z práce a cestou se zastavíme v obchodě a nemáme po ruce doma šité pytlíky. U ovoce a zeleniny to nevadí, ta se dá většinově vzít bez pytlíků. Horší je to u pečiva a tak se k nám bohužel občas nějaký ten plasťák dostane. Naštěstí se pro něj vždy snažíme najít další využití, abychom ho proměnili z alespoň jednorázového na opakovaný. Psali jsme o tom v článku Co s nechtěným plastovým pytlíkem?

Každopádně, konečně to měníme psaním tohoto článku, zbavujeme se nadobro této naší zero waste chyby. Právě si dáváme, já – do batohu a Lucie – do kabelky, pro tyto případy alespoň jeden.

Dobrý úmysl, špatný výsledek

Pojďme se v krátkosti zamyslet na samovýrobou věcí, jako způsobu, kterým lze minimalizovat množství vyprodukovaného odpadu. Určitě takto může skvěle fungovat, ale častokrát tomu tak bohužel být nemusí.

Záleží totiž na tom, z jakého konce to vezmete. Pokud jde o jednodušší věci, tedy ty, na jejichž výrobu není třeba spousty různých materiálu, často zvládnete skutečně 100% bez odpadu. U těch komplikovanějších tomu tak, ale nemusí být.

Samotným se nám několikrát stalo, že domácí výroba (obzvláště drogerie) ve skutečnosti přinesla větší množství odpadu, než by tomu bylo, kdybychom ji již v obale koupili.

Postupně se snažíme více přemýšlet, než se pustíme do nějakého suprbioekobezobalového experimentu, nad tím, zda skutečně bude suprbioekobezobalový. Častokrát dojdeme k závěru, že čím jednodušší daná věc je, tím je to lepší. A vzhledem k tomu, že u nás na maloměstě už mají v bezobalovém obchodě stáčenou drogerii od Tierra Verde, nakupujeme u nich.

A má to všechno smysl?

A poslední a možná nejhorší zero waste chyby, které se dopouštíme, je to, že zapomínáme na pozitivní přístup a upadáme do ekologické úzkosti. Jednak z toho, že stále děláme tyhle chyby a taky pro to, že máme pocit, že stále stojíme na začátku. Skutečně toho odpadu stále produkujeme ještě hodně a čeká nás spousta práce.

Naštěstí, vaše pozitivní komentáře na webu, facebooku i instagramu, sdílení a e-maily na info@dvazelenaci.cz nás motivují v tom to nevzdávat a vytrvat v cestě k idealistickému cíli nulového odpadu.


Pokud jste dočetli až sem, chci vám poděkovat, že za námi stojíte. Také vás chci vyzvat, abyste se v komentářích s ostatními podělili o vlastní zero waste chyby, kterých se dopouštíte. Ne proto, abychom se sobě navzájem posmívali, ale třeba si poradili, jak se těmto chybám vyvarovat.

Uvidíme se u dalšího článku,

Matouš


Použité odkazy na články: