Mám takový pocit, že je všude spousta článků o tom, jak se věcí zbavovat, jenže vyhazování věcí je jen řešením důsledků, nikoli příčin hromadění. Právě tomu, jak předejít hromadění věcí, bych rád věnoval dnešní článek.
Kde se vzala potřeba věci hromadit?
Před tím, než se ale podíváme na konkrétní tipy, jak předejít hromadění věcí, bych se rád zamyslel nad tím, proč vlastně my – lidé máme onu neustálou potřebu něco syslit. Těch důvodů může být zřejmě několik. Za mě jsou to například:
a) Dědictví totáče
Mám dojem, že tohle zná úplně každý, a to, že naši prarodiče často mívají potřebu věci hromadit. Jedním z důvodů je dle mého jistá vnitřní potřeba kompenzovat si nedostatek, který zažívali za minulého režimu. A ani ne tak dopřát si všechny ty výdobytky dnešní společnosti, jako spíše předzásobit se pro případ potřeby, která v současnosti pravděpodobně již nenastane.
Takže typicky plná dílna starých hliníkových okenních úchytek, které by se jednou mohly určitě hodit a podobně.
b) Kompenzace z dětství
Ta je dle mého de facto stejná jako předchozí bod až na to, že není limitována faktorem doby.
Obecně lidé, kteří v dětství zažívali nedostatek, mají potřebu si ho v dospělosti, tedy v době, kdy už jsou ekonomicky produktivní kompenzovat, a to často přes míru.
c) Držet krok se společností
Tato příčina vychází z psychologicky definovaného stádního chování člověka (bez negativní konotace). Tedy potřeby srovnávat se s ostatními lidmi. Příliš nevybočovat z davu. Nebýt jiný. Když se podíváme do historie, tak jednoduše lze konstatovat, že lidé, kteří šli s davem měli větší evoluční šanci přežít.
Typickým příkladem jsou sousedi, co mají stálou potřebu pořizovat si věci stejné, jako máte vy. Když to má on, tak to chci i já.
d) Zaplnit bílé místo
Nejsem psycholog, ale podle všeho nemá lidská mysl ráda bílé místo nebo volný prostor. Jen se stačí kolem sebe rozhlédnout, jak na tuto naši slabinu dokáží cílit prodejci.
Zkuste se zamyslet, proč neustále roste velikost nákupních košíků? Nebo proč se neustále zvětšuje velikost ledniček? Jedna lednice může vypadat se stejným množstvím potravin úplně plná, ale jiná poloprázdná.
e) Okázalá spotřeba
Okázalá spotřeba je pojem z populárně-vědecké ekonomie. Jedinci, kteří jí trpí mají potřebu kupovat si luxusní šperky (zlaté řetězy), drahou spotřební elektroniku, velká auta a podobně. Obrazně si tak kupují vyšší společenský status. Chtějí se blýsknout před svým okolím. Ukázat, že na to mají, i když opak často může být pravdou.
Například nákupy na úvěr nebo neadekvátní nákupy vztažené k výší výplatní pásky atd.
Povídal mi jeden známý, který prodává mobilní telefony, že většinu ajfounů prodá lidem, co pracují ve fabrice. Naopak když přijde nějaký manažer, tak si často koupí jednu z nejlevnějších variant, poměr cena/výkon. Celkem paradoxní.
(Ještě bych rád dodal, že k okázalé spotřebě některá etnika náchylnější než jiná. Příkladem mohou být právě zlaté řetězy v afro-americké komunitě nebo značkové oblečení českých Romů.)
Zajímá vás, jak na minimalistické a etické finance? Přečtěte si článek!
f) Štědří příbuzní
Jsem rád, že už je za námi doba, kdy příbuzní k narozeninám či jmeninám přinášeli jako dary porcelánové jeleny.
Na druhou stranu dnešní doba nabízí tolik absurdních věcí, které často pozbývají jakéhokoli využití, a ty často z nějakého zvláštního důvodu přitahuje obdarovávající.
Pokud bych se měl zamyslet, jaký dar naše rodina dostala, ale reálně ho nikdy nevyužila (ale stále ho rodičové moji syslí), tak je to chladič na šampaňské.
BTW, jaký nejabsurdnější dárek, pro který nemáte využití, jste dostali? To mě fakt zajímá. 🙂
g) Diogenův syndrom, patologické hromadění, …
No a pak je tady hromadění jako duševní nemoc, ale do toho bych nerad pouštěl, protože nejsem lékař. Ale zároveň doufám, že se týká co nejméně z nás.
3 praktické tipy, jak předejít hromadění věcí
Následující tipy vycházejí z vlastní zkušenosti, ale také jsou také inspirovány knihou Bey Johnson Domácnost bez odpadu, o které jste u nás na blogu pravděpodobně již několikrát slyšeli. Haha, a asi ještě i uslyšíte, protože je to náš podrobný průvodce bezodpadovým životem.
1. Několik otázek na tělo
Jednou z účinných praktik, jak předejít hromadění věcí, je pokládat si před jejich koupí otázky, které napoví, zda věc skutečně potřebujeme nebo je to jen nějaký akutní “stav mysli”, pomíjivá tužba nebo tak něco. Jsou to otázky typu:
- Opravdu to potřebuji?
- Využiji to pravidelně/opakovaně?
- Není to nebezpečné pro zdraví mé rodiny?
- Nemám už věc, která obstará tutéž potřebu?
- Potřebuji jich více?
- Není to rozbité? Opravdu to nechám opravit? Není to prošlé?
- Nechávám si to, protože “musím”?
- Nechávám si to, protože “to má každý”?
- Stojí to za ten čas, který mi zabere úklid/údržba?
- Nevyužiji ten prostor lépe?
- Neexistuje alternativa, která by byla minimalističtější? Například k tištěné knize ta elektronická.
2. Málo prostoru, málo nepořádku
Když jsme byli s bratrem menší, měli jsme společný pokoj. Potom se naši rodiče rozhodli ještě jeden dostavět, a to v podkroví, kde původně byla půda. Když jsme řešili, kdo si vezme nový pokoj a kdo zůstane v tom starém, pronesl bratr památnou větu: “Já chci ten menší pokoj, protože v menším pokoji neudělám tolik nepořádku.”
Vím, že to může znít až příliš banálně, ale opravdu si myslím, že v čím menším domě žijeme, tím máme menší potřebu shromažďovat harampádí. To samé podle mě platí i pro již zmíněnou lednici, ale i pro veliké skříně či poličky.
Ano, ve skutečnosti se lidé stěhují z menších bytů do větších, ale přeci jen se třebas najde nějaký minimalista, který se rozhodne pro opačný postup.
3. Peníze nebo život?
Jo a abych nezapomněl na ty jeleny, tak zkuste známým říct, ať vám nekupují hlouposti, ale raději darují peníze. Ušetříte jim nervy s výběrem a vlastní nervy, co s tou věcí udělat.
Vím, že darovávat peníze hodně lidí z nějakého důvodu nemá rádo. Pro ty je tu lepší alternativa, a tou je wishlist. Dokážu si představit, že to lze prakticky využít třeba nejen u svateb, ale třeba i u narozenin. Já tak dal před Vánoci rodičům a bratrovi svůj wishlist, lépe řečeno knihlist, protože tam nic jiného, než knihy není, a ti se jen podívali a vybrali to, co je zaujalo. De facto win-win dárková strategie.
4. tip, jak předejít hromadění věcí, je měsíční nákupní test, o kterém jsem již psal. Zjisti více!
Doufám, že jste si z dnešního článku alespoň něco odnesli. Budu moc rád, když se s námi podělíte o vlastní tipy, jak předejít hromadění věcí!
Matouš
P.S. Už jste slyšeli o možnosti stát se patronem? Pokud ne, tak na to hned mrkněte! Aktuálně pro naše patrony připravujeme exkluzivní rozhovor s tvůrci značky Curanatura, která vyrábí bambusové kartáčky a uchošťoury.
Mohlo by vás taky zajímat:
- Digitální minimalismus krok za krokem
- Jak na knižní minimalismus?
- Jak vybrat dárek pro zeleného minimalistu?
Ahoj,
děkuji za článek. U sebe nejvíc řeším dárky od příbuzných. Svoji rodinu se mi daří pomalu korigovat, ale rodina mého přítele se vyloženě vyžívá v hromadění hlavně věcí z bazarů, vetešnictví… kolikrát se u nich doma necítím ani dobře v té přemíře věcí a beru to jako odstrašující případ 🙂 K Vánocům jsme od nich dostali elektronický přenosný ohřívač jídla… vlastně dokonce dva! Nechápu absolutně smysl takovýho výrobku… v práci si oba jídlo ohříváme v mikrovlnce 🙂
Ahoj!
Přesně jak říkáš, kolem sebe to člověk celkem dokáže korigovat, ale pokud jde o širší rodinu nebo třebas přátelé, tam člověk nikdy neví. Taky se necítím příliš dobře, když mám kolem sebe nespočet věcí. Haha, ani jsem nevěděl, že nějaká taková věc existuje 🙂 Ještě ji máte doma nebo už se povedla někde udat? 🙂 Matouš
Ahoj, moc hezky napsané, leč v příčinách hromadění věcí jste opomněli důležitý faktor – genetickou zátěž z minulosti. Syslení bylo jedním ze základních předpokladů přežití – kdo nenasyslil dost mouky, rýže, sena pro zvířata, zašel v zimě bídnou smrtí. Kdo nenasyslil dost teplého oblečení, případně zboží na výměnu za výše uvedené komodity, zašel taky. Stejně tak v případě nenadálých událostí jako spadlý dům, morová rána a tak dál. Já sama nenávidím doma “pracholapky”, ale jsou věci, kterých se nevzdám a po letech je najednou bude zapotřebí. Jistě, mohla bych se jich zbavit a v případě potřeby je sehnat znovu z druhé ruky (aby to nebyl fakt konzum), ale proč vynakládat zbytečnou energii na pořízení zbavených věcí. Někdy je strašně těžké odlišit, co je zbytečné a co prozíravé hromadění věcí 🙂
Ahoj!
Vidíte, na to jsem úplně zapomněl, ale máte pravdu. Je to v nás jaksi zakódováno 🙂 Bohužel, dokud nebudeme mít věšteckou kouli na to, abychom dokázali zjistit, jestli tu a tu věc budeme v budoucnu potřebovat nebo ne, tak to bude vždy hlavně otázkou našich emocí k dané věci. Děkujeme za komentář! Matouš
no, dárky jsou asi věc nejošemetnější 🙂 máte k tomu to citové pouto a navíc vyhodit zcela novou věc? to je člověku fakt líto
Ošemetná věc to dozajista je, ale vyhazovat nic nemusíte, určitě existují lepší způsoby, jak se věcí “zbavit”. Třeba darovat (na charitu), prodat apod. 🙂
Ahojky,
moc komentů nepíšu ale tvoje otázka na dárky mě dostala a hned jsem si vybavila dřevěnou krabičku, kterou jsou dostala od táty. Je v ní výbava na to udělat si vlastní pečeť! I s mými iniciály. Dal mi to k vánocům před tím, než jsem psala diplomovou práci – že si jí jako můžu zapečetit.
Bohužel nevím co s tím a jen to leží v úložném prostoru pod postelí. Ale nějak to nemůžu vyhodit.
Ahoj!
Moc si vážím toho, že jsem tě přiměl k tomu napsat komentář. Určitě je to krásný dárek a hlavně darovaný s láskou. Naprosto chápu, že člověku je těžké se takového dárku zbavit.
Matouš