Už je to chvíli, co nás s Lucií uchvátil minimalismus. Snažíme se zbavovat/darovat/prodávat věci staré či nehodící se a velmi pečlivě promýšlíme, zda si koupíme nějakou novou věc. Ve většině oblastech života to bylo velmi jednoduché, třeba u oblečení byla debordelizace bezbolestná.
Ovšem, co s knihami?
Jsme dva knihomolové
Popravdě tempo, kterým s Lucií čteme a hromadíme knihy je neudržitelné. Když si otevřu všechny skříně ve svém pokoji, docházím k závěru, že knihy zabírají přibližně polovinu veškerého prostoru. Není to úctyhodné? Co myslíte? Nebo je to spíše děsivé?
Knihy mají v mém životě naprosto zásadní roli. Vlastně čtení považuju za vůbec nejdůležitější dovednost, kterou jsem se ve škole naučil. Miluji knihy. My Češi milujeme knihy. Víte, že je v Česku vůbec největší koncentrace knihoven na světě?
Jen od doby, co jsem si přečetl Domácnost bez odpadu Bey Johnson a zároveň začal objevovat taje minimalismu, uvažuju nad tím, zda je hromadění knih opravdu to, co mě uspokojuje. Není to jen o egu? O chuti se blýsknout? Není pro mě jako knihomola velká knihovna stejná vějička jako rychlé auto pro mladíka s napoleonským syndromem?
Ano i ne.
Zjisti více o minimalismu!
PRO a PROTI hromadění knih
Nejsilnějším argumentem PRO hromadění knih je to, že nám přinášejí radost. Otázka zní, zda nám přináší radost, když je čteme nebo když jimi máme nacpané k prasknutí knihovničky? Podle mě, snad, to první. Jenže mám takový pocit, že v rodinách, které jsem za svůj život poznal a měly kladný vztah ke čtení, byly knihovny vždy středobodem jejich obývacích pokojů. Vlastně takový styčný bod, který ospravedlňuje samotnou existenci obývacích pokojů.
U nečtenářů jsou to patrně televize. Jenže já na TV nejsem a pokud by neměla být středobodem obývacího pokoje knihovna, co tedy? A není, celý tenhle myšlenkový pochod jen jistou zástěrkou argumentující za existenci monstrózních knihoven?
Když se nad tím tak zamyslím, tak mí rodičové i prarodiče z maminčiny strany měli vždy velké knihovny. Jen, když se nad tím zamyslím, si nepamatuji, kolik knih jsem z nich sám vzal do rukou, abych si je přečetl? Obávám se, že jen jednotky. Bojím se, že by to tak mohlo být v budoucnu i s mými knihami, vlastně tužba je dál půjčovat přátelům a přenechat potomkům, je silným argumentem PRO. Jenže, když jsem si sám z jejich knihoven nic nevzal/nepřečetl, učiní tak mé děti, až nějaké budu mít? Obávám se, že ne.
Najít PROTI je v podstatě velmi jednoduché. Hromadění zabírá spoustu místa, práce, stále myslíme na to, co s nimi, a taky to žere ohromné množství peněz, zvlášť pokud čtete hodně, a to i když kupujete antikvariátní.
Jak vybrat nejen vánoční dárek pro zeleného minimalistu?
Veřejná knihovna či čtečka?
Upřímně, ve veřejné knihovně, nepočítám-li univerzitní a vědeckou, jsem nebyl od základní školy. Vlastně ani nevím proč. Je to divné, ale vždy mě bavilo knihy vlastnit a čekat na někoho až knihu vrátí, abych si ji mohl přečíst… no nejsem příliš trpělivý. A taky obávám se, že veřejná knihovna mi nenabídne tak široké množství knih, resp. tak specifické knižní tituly jaké mě zajímají.
Jsem knižní fetišista, a taky technologický zpátečník, takže u mě koupě čtečky pravděpodobně nehrozí. Na šustění stran při listování, vůni recyklovaného papíru a designové obálky nedám dopustit.
Je elektronická čtečka ekologičtější než klasická kniha? Zjisti více!
A i když jsou obě tyto varianty pravděpodobně dost minimalistické a svým způsobem i nejšetrnější variantou – neoslovily mě.
BTW, aby bylo jasno, knihy se ke mně dostávají dvojím způsobem. 95 % nakupuji na Databázi knih, kterou jestli neznáte, tak byste měli navštívit. Lidé prodávají lidem. Takže můžete nakoupit velké množství knih za hubičku. No a když náhodou nemohu knihu sehnat tam, tak většinou nakupuji na Megaknihách či některém ze zahraničních e-shopů, hlavně Bookdepository.
Přečti si o minimalistických a etických financích!
Jak minimalizovat množství knih?
Vím, že vlastním něco okolo 150 knih. Nejsem si jist. Rozhodl jsem se proto, že začnu tím, že si udělám kompletní seznam všech, abych měl jasnou představu nejen o počtu, ale i o jejich žánru. Vím, že je tam velký balík poezie, kterou jsem dříve hodně čítával, kompletní Paulo Coelho, knihy o financích a burze a taky dost duchovní literatury, jako je Chatrč, a abych nezapomněl, tak i několik ruských knih, žejo, když už jsem vystudovaný rusista.
U každé knihy si chci položit otázku/y, zda se chystám ke knize vrátit či jsem se k ní již vracel, a také zda k ní nemám nějaký větší emocionální vztah, který by bránil se ji zbavit. Pokud bude odpověď na otázky negativní, bude kniha vyřazena z knihovničky.
Rád bych se tímto způsobem dostal na několik jednotek, maximálně snad do 20 knih, které mají v mém životě naprosto nezastupitelné místo. Uvidím, jak to půjde.
Co s knihami s nálepkou vyřazeno?
Před posledními Vánocemi jsem dělal takový menší giveaway přes facebook stránky zaměřené na prodej knih. Napsal jsem inzerát, že daruji za poštovné asi patnáct knih, které jsem už nepotřeboval. Knihy zmizely během jediného dne. A snad jsem i někomu udělal radost.
Další variantou je samozřejmě prodej, který je sice nejzdlouhavější a je s ním nejvíce práce, ale na druhou stranu nám dá možnost získat peníze zpět a koupit si knihu jinou. A když to jde dobře a nakoupíte za sto a za sto prodáte, tak vlastně pořád čtete zadarmo.
A abych nezapomněl, nejlepší je knihu darovat. Jsem přesvědčen, že kniha je vlastně nejlepší dárek, pokud víte, jaký má obdarovaný knižní vkus.
To už si nebudu kupovat/číst knihy?
Samozřejmě, že nepřestanu. Vlastně si myslím, že na to budu mít ještě více sil i prostředků. Kupovat si knihy nepřestanu, jen po tom co je přečtu, pečlivě zvážím, zda má cenu si ji nechat (viz. otázky výše) nebo bude nejlepší ji poslat dál.
Zkuste se opravdu zamyslet nad tou čtečkou …. a nebo si ji rovnou vyzkoušet u někoho známého… moje žena přečetla za svůj středněvěký život 1000ce knih a dodnes tvrdí, že její nejlepší dárek byl od Ježíška když ji nadělil čtečkou… kvalitní a dobrou. Má také ilustrace, obálku, možnost poznámek, kopírování a odesílání citací a dá se s ní číst i v noci, když děti potřebují spát a mít zhasnuto. Alespoň si utvrdíte argumenty, když si budete stát za svým při odmítnutí:-) !!! Jinak díky za článek a celkové téma o odpadech.
Asi časem k tomu dospěji, myslím si. Já se vždy technologiím urputně bráním, ale časem vždy podlehnu. Jen mě mrzí, že už není digitalizováno úplně vše. Nemohl bych tam mít jen jedno zařízení a nic víc, což je škoda. To my děkujeme za váš komentář 🙂 jsme moc rádi!
Jde vidět, že jsi v knihovně opravdu dlouho nebyl. Já tam dokážu najít i tituly, které v podstatě zrovna vyšly. Jen málokdy se mi stalo, že bych v knihovně něco nesehnala. Počkat. Stalo se mi to vůbec někdy? Možná fakticky nikdy. 😀 Maximálně byla knížka propůjčena někomu jinému, ale já si do knihovny nesu vždy seznam, takže se pokaždé něco najde. 🙂
Jinak. Já mám knih málo. Na to, že jsem celkem sečtělá, jich vlastním asi jen 50.
1) jak už jsem říkala, chodím do knihovny (od té doby, co umím číst)
2) knížky si půjčuji od mámy, táty, kamarádů…
3) hodně knih mám od babičky (na jednu jsem fakt pyšná, je to Temno od Jiráska na cigaretovém papíře), protože ty knihy nechce, zbavuje se jich, takže si beru záměrně i knihy, které nejsou kdoví jak (pro mě) zajímavé a nosím je do Knihobudek, případně do školy, kde máme police na knihy, kterých se chceme zbavit (určitě tyhle místa znáš, pokud ne, tak zkus koukat víc okolo sebe, všude jich je habaděj :-))
4) v knihobudkách si knížku vezmu, přečtu a zase vrátím 😀
Takže pak si kupuji úplné minimum knih. 🙂 Teď se chystám na velkou čistku, takže mi zbude asi 30 knih. 😀
Jooo a čtečky taky nesnášim. 😀
Ahoj! Moc ti děkuji za výživný komentář 😀 Nebyl, resp. byl, ale jen v univerzitní a vědecké, v klasické jak jsem psal od základky ne :/ Možná to zkusím napravit. Ono je to těžko, část knih tady vůbec nevychází, resp. nejsou ani k ppodeji, kupuju za zahraničí (Rusko/Anglie), často sháním knihy, které jsou vyprodané a nikde jinde než ve vědárně je nenajdeš, třeba o translatologii nebo o finanční anylýze. Asi je to hodně i o žánru, co čteme no..
Knihobudky moc dobře znám 🙂 většinou tam jen nahlédnu, resp. ne většinou, vždy. Málokdy mě něco v nich osloví. Jsem asi divný čtenář 😀
Děkuji ti za tvé zastavení 🙂 Budu rád, když se zase ukážeš 🙂
Matouš
Celou dobu jsem čekala, čekala, čekala jestli se objeví to číslo. Kolega knihomol nebude mít přece jen pár knížek…. Nejsem jediný magor široko daleko, říkala jsem si.
A pak se objeví 150 knih. Jestli to není překlep a nemá tam být 1500, tak musím říct, že mám knih o dost víc a furt mám pocit, že mám málo. 😀
Haha, no upřímně, není to překlep 🙂 vlastně jsem i rád, že jsem si to začal uvědomovat už teď a nenahramadil jsem ještě více knih. Ono je to asi dáno i věkem, i když jak se tak dívám, tak jsme stejný ročník 🙂 já si začal knihy aktivně kupovat někdy na gymplu a je pravda, že vlastně už skoro žádnou z té doby nevlastním, že jsem je už dříve prodal/daroval a pořídil si jiné. 🙂
Kolik máš knih ty? 😛 A v jekém žánru?
BTW, skvělý blog. Jsi první o kom vím, že je zapálen do hradů a muzeí! Já se alespoň emailově snažil zjistit, jestli se stane něco s chatrající hrobkou http://www.zriceniny.eu/hrobka-rodu-von-baillou , kolem které poměrně často jezdím vlakem a trhá mi srdce její stav.
Díky moc za zastavení! Budu moc rád, když se zase ukážeš 🙂
Matouš
Já sama za sebe můžu říct NIKDY! A znova NIKDY! Knihovnu svých rodičů a prarodičů jsem začala louskat, jen co jsem rozum brala a sama moje knihovna čítá o dost víc než 150 svazků (dodnes si při vzájemných návštěvách taháme knihy z polic a dohadujeme se, co je čí 😀 ). Mám knihy, které jsem 10 let nevzala do ruky a pak vím, že si je potřebuju přečíst, takže nějaké vyřazování nepřichází v úvahu. Ve svých knihách objevuji jako záložky obaly od žvýkaček, které už se nedělají, a zapomenuté vzkazy, jejichž nostalgie se nedokážu vzdát. Veřejné knihovny mají – to byste se divili! – záviděníhodnou škálu knih, akorát se svojí pracovní dobou prostě nemám šanci. Takže jednou dvakrát do roka popustím uzdu své vášni a vyplením antikvariát nebo burzu. 🙂 Naštěstí můj muž je na tom velmi podobně. Letos jsme koupili další knihovnu.
Haha, každý to máme holt jinak. On i u mě to byl dlouhý vývoj a jsem teprve na počátku. Já vlastně absolutně rozumím vašim postojům, protože jsem měl naprosto totožné. Jen nevím, jestli mě uspokojuje vlastnění nebo čtení, a pokud je to to první, nevím, jestli je to úplně zdravé. 🙂
Děkuji vám za komentář a naviděnou u dalšího článku!
Matouš
Ahoj, knihy miluji, tak je pro mě těžké je dávat pryč a tak trochu v tom hledám tu správnou cestu.
Když už se nějakou rozhodnu dát pryč, tak se nejprve mrknu, zda ji má městská knihovna. Pokud ji nemá, tak putuje tam. Dále využívám knihobudky či jiná místa, kde se dají odložit knihy (nádraží) – Dle tématu knihy a žánru je zanechávám např. v čajovnách, kavárnách (ty, které toto vítají), v práci mohu nechat také pár knih (spíše odborných)…. Něco jsem se pokoušela prodat i na databáze knih či přes bazary, ale povedlo se mi to jen u pár knih. Další daruji, když vím, že by to téma či žánr toho druhého zajímalo. Některé knihy dávám i do nemocnice, protože ji mám blízko. Nosím tam i časopisy – velice rychle se rozeberou. Dříve jsem tam dávala i dětské knížky, také se po nich zaprášilo :). Časopisy jsem dříve nechávala i v čekárných u lékaře. Někde jsem slyšela, že i ve věznicích by se jim hodili knihy, ale zatím jsem to moc nezkoumala (jsou dál ode mě). Možná na tom něco bude, protože toto je takové opomíjené místo, kterému se každý spíše vyhýbá. Třeba by se jim tam hodili i jiné věci (oblečení apod.)
Ahoj, to je to právě no, člověk by je i rád prodal, protože i když jsou většinově antikvariátní je v nich spousta peněz, ale je to velmi obtížné realizovat. S těmi věznicemi to zní zajímavě, zkusím se porozhlédnout a zjistit, jak to je. Díky!
Mám hodně knih. Čtu ale hlavně ty z knihovny. Při mém tempu by se opravdu nevyplatilo kupovat pořád dokola nové… 😀
Dlouho jsem knihy hromadila a doslova na nich seděla. Když došlo na stěhování, uvědomila jsem si, že to tak dál nejde. Ty, ke kterým jsem neměla vztah, jsem odnesla do antikvariátu. O rok později jsem udělala další kolo.
Přesto jich zbývá hodně… a musím říct, že mi nedělá radost je jen číst, ale i je prostě MÍT. Vidět tu plnou poličku a kochat se. Bot mi stačí málo, kabelek taky, ale knihy jsou prostě knihy. <3 😀
Snažit se o nějaký minimalismus nemá v tomto případě smysl, bylo by to spíš trápení. Sama si novou knihu pořídím tak jednou dvakrát ročně, ale běžně je dostávám k svátku, narozeninám a Vánocům. Většinou jde o tituly, které jsem už četla a zamilovala si je natolik, že je potřebuju u sebe.
Přesně, jak píšeš. Radost člověku dělá nejenom je čísle, ale je i MÍT. A kochat se 🙂 Asi jde o nějaký balance, já si teď často pokládám otázku, zda si tu či onu knihu přečtu někdy znovu a zda si ji třeba v budoucnu budou chtít přečíst mé děti. Bohužel, ve většině případů si myslím, že odpověď je dvakrát NE. Ale stejně je zatím nepouštím 🙂
Ahoj, krásné číst, jak je někdo stejně uchylný ve vztahu ke knihám, jak také cítí, že jejich hromadění je cestou do pekla, a jak se tomu bránit. Já jsem teprv ve stádiu úvah, jak dál… Knih mám stovky, staré, nové, poezii i prózu, české i citojazyčné….miluju je…
Pokud jde o knihovnu, doporučuju pražskou městskou knihovnu – skvělý online systém.
A pokud jde o čtečku – mám uz nějaký rok, využívala jsem, dokud jsme žili v Praze, do mhd je výborná, ale co jsme na venkově , raději sednu ke knize.
Janina .
Janino, děkujeme za komentář 🙂 Ta knižní úchyla je strašná řehole, ale stále nás baví 🙂 Měj se, Matouš
Tý jo. Koukám podle komentářů, že všichni řešíme podobná dilemata. Svou knihovnu jsem začal redukovat minulý rok a rozhodoval jsem se dost podobně … budu ji ještě chtít někdy číst? Ne? Tak proč ji mít? (víc jsem se o tom rozepsal letos v lednu https://cavalh.eu/2022/01/06/to-vyhod/)
Co jsem si ale zamiloval, jsou knihovny. V Praze je jich bambilion. Jejich online systém objednávání je boží, stejně tak i automatické výpujční a vracecí stanice 🙂 Mám seznam asi třiceti knih, které si chci přečíst. Některé jsem přečetl, u některých jsem teprve ve frontě… pokud by ti zrovna nevyhovovalo, že se na tebe dostane s knihou v období, kdy na ni nemáš čas, můžeš rezervaci pauznout, o místo ve frontě nepřijdeš … ber to jako přímluvu a dej knihovnám šanci 🙂
Knihy miluju, ale jejich shromažďování už tak ne. Je to asi tím, že bydlíme v malé garsonce a každý volný m2 je k dobru a nechci ho zaplňovat knihami, které si už nikdy nepřečtu. Takže volím v naší knihovně si občas půjčit i e-knihy, které se mi stáhnou do aplikace a je hotovo. 😛 Seznam mám taky obrovský, tak snad se přečte během prázdnin. 🙂 Hezký den, Lucie