Jak to může dopadnout, když se muž rozhodne minimalizovat svůj šatník? ŠPATNĚ! Mám podezření, že jde minimalismus proti zero waste a vlastně i proti k přírodě šetrnému životnímu stylu. Co mě k tomu vede? Vyvrátíte mi to? Pojďte to zjistit!
Kolik toho vlastně muž potřebuje na sebe?
Přibližně od Vánoc střádám postřehy k článku věnovanému mužům, pomalé módě a ekologii. Námětů mě napadla spousta, ale ten nejsilnější se objevil před pár dny.
Rozhodl jsem se pro netradiční nápad, a to spočítat úplně veškeré své oblečení a udělat si vlastní interní statistiku. Před tím, než vám prozradím celkové číslo, chci říct, že jsem do svého velkého sčítání lidu oblečení zahrnul úplně vše: od spodního prádla, přes věci do města, na sport, k práci na zahradě, ale i na doma; od věcí jako je oblek či župan až přes drobnosti typu motýlky, pásky nebo plavecké brýle.
No a konečné číslo je, tadáá, cca 200 kusů. Upřímně, trochu, resp. hodně, mě to vyděsilo.
Dává vám smysl to, co děláme? Staňte se naším patronem!
Je to moc, málo nebo akorát?
Jak se to vlastně vezme?! Když jsem došel k tomuto závěru, číslo mě docela překvapilo. Hned jsem začal googlit: kolik kusů oblečení má váš šatník a odpověď mě naprosto dostala. V ženských magazínech psali, že 30-40 kusů. Já teda nevím, jak na to přišli, ale asi jsem horší než pět žen najednou.
Pak jsem se ale pokusil na toto číslo podívat z opačné strany. Pokud se rozhlédnu po lidech kolem sebe, dojdu lehce k závěru, že vlastním podstatně méně oblečení, což je mizerná cena útěchy.
Když jsem se rozhodl svou statistiku projít detailněji, zjistil jsem, že ve většině kategoriích mám 1-3 kusy oblečení, což je dle mého ideální. Dvoje tepláky pro případ, že si jednu zašpiníte, jsou ideální. No a pak jsou tady kategorie, ve kterých mám přehršel oblečení stejného užitku. Tak třebas sedmery rukavice, přes třicet párů ponožek (půlka ještě nerozbalená), čtrnáct triček s krátkým rukávem na doma nebo jedenáct košil.
Kde se to všechno vzalo?
Fakt č. 1: Vím, že mnozí naši čtenáři-minimalisté mají podobný problém s rodinou, která má neustálou potřebu jim něco kupovat. Jo, tak to mám úplně stejně i já. (Už jsem o tom psal v Průvodci: Jak poekologičtit hygienu svého muže.) Mí drazí rodičové mě a mého bratra (oba jsme už nějakou dobu plnoletí) obdarovávají tam novými ponožkami, tam novým tričkem nebo mikinou. Už několik let s nimi svádím boj a snažím se stále dokola vysvětlovat, že je mi to proti srsti. Bohužel zatím marně.
Fakt č. 2: Stále je mi vyčítáno, že chodím oblékaný jako houmles. Uznávám, že některé kousky by bylo už zapotřebí opravdu vyměnit. Ideálním příkladem je vybledlá původně černá softshellová bunda, kterou mám od svých 15 let a stále s ní vyrážím za turistikou. (Asi to jde vidět i na jedné z našich fotek na Instagramu.) To je navíc podpořeno tím, že úplně nesnáším nakupování čehokoli a do obchodu chodím opravdu nerad.
Fakt č. 3: Když se nad tím tak zamyslím, tak jsem v obchodě s oblečením byl naposledy před půl rokem a pořídil jsem si mokasíny, přičemž staré jsem už totálně zdemoloval. Nosil jsem je od gymplu. Jo, ale zatím je syslím.
Fakt č. 4: Jeden z nejsilnějších důvodů konečného čísla: 200, je fakt, že děsně nerad vyhazuju staré oblečení a raději si ho nechám na donošení na doma nebo na práci na zahradě. No a tak mám na práci na zahradě poloroztrhané čtvery boty.
Fakt č. 5: Když se nad tím tak zamyslím, tak průměrné stáří jednoho kusu oblečení u mě v šatníku je 5+ let, spíš ještě víc. To úplně nenasvědčuje tomu, že bych byl nějaký šopaholik 😀
Už více než 200 čtenářů odebírá pozitivní novinky ze světa ekologie? Přidejte se také!
Minimalismem proti zero waste?
Konečně jsme se dostali k hlavní myšlence článku. To sčítání veškerého mého oblečení mělo jednoduchý důvod. Stejně jako tomu bylo dříve u minimalizování množství knih, rád bych se pustil do minimalizování množství oblečení, které vlastním. Když už mám pevná čísla, zjistil jsem, čeho a v jakém množství bych se mohl zbavit. Troufám si říct, že kdybych snížil počet věci přibližně o třetinu, nijak zásadně bych to nepocítil.
Má to však jeden háček. A tím je?
Bohužel mé rozhodnutí vyvolalo vlnu vnitřních pochyb o správnosti celého minimalizačního procesu. Střetávají se ve mně dva pocity:
Pocit č. 1: Mám pocit zahlcení materiálními věcmi, kterých ve skutečnosti zase tolik není ve srovnání s ostatními. Pravděpodobně vyvolaný jako antagonismus potřeby mých středostavovských rodičů stále něco hromadit. Mám pocit, že čím více toho vlastním (ale i oni vlastní), tím více vzrůstá potřeba minimalizovat. Tedy pocit a potřeba razantně snížit množství vlastněného oblečení.
Pocit č. 2: Mám pocit, že bych téměř všech 200 kusů mohl nosit do úplného roztrhání. To by však mohlo trvat klidně i desítky let. Když si vezmu, kolik vody a dalších zdrojů je zapotřebí na výrobu jediného trička, připadá mi naprosto nemravné a anti ekologické a anti zero-waste, se těch věcí zbavovat (bez ohledu na to, jakým způsobem).
Psst! Na Econea.cz teď mají 15% slevu na slovenskou přírodní kosmetiku vyrobenou s láskou. Zamilujte se do ní!
Zajímá mě, co si o tom myslíte? A jak byste podobnou situaci řešili?
Mám ohromnou radost, že kolem blogu o naší cestě za zelenějším životem vzniká komunita, která je ochotná si pomáhat a sdílet vlastní postřehy.
Před tím, než váš požádám o radu, rád bych doplnil poslední fakt: Před nějakou dobou jsem se snažil zjistit, kam všechno to oblečení z kontejnerů putuje. Bohužel se mi to už nepovedlo dohledat původní zdroj. Ale pamatuji si, že k lidem v nouzi/lidem ve zemích třetího světa putuje sotva 10 %. Zbytek se většinou zpracuje do průmyslu (zateplení domů) nebo pravděpodobně jde do tepláren (spálí se).
Navíc podle toho, co jsem zjistil, je ve většině charitativních organizací neskutečný přetlak v množství oblečení, prakticky jsme jím zahltili planetu. Pokud bych se oblečení tedy zbavoval, beru to tak, že bude vyhozeno bez dalšího využití.
Rád bych se vás tedy zeptal: Co si o tom myslíte a jak byste podobnou situaci řešili Vy? Upřednostnili byste pocit potřeby minimalizovat nebo naopak byste raději syslili pro blaho planety?
Matouš
Zajímá vás tématika minimalismu? Přečtěte si také:
Super článek a zamyšlení. A mě díky tomu napadl nový námět na článek na můj DárkoBlog: Co darovat k narozeninám člověku, co jede v minimalizmu? Za případné rady na dárky předem děkuji. 😀
PS: Oproti svým kamarádkám mám minimum oblečení a strašně nerada vyhazuju, takže ten komínek triček, co už mi jsou snad na pupík, ale stejně je přece pořád můžu donosit doma…. Kdy se jen odvážím s nimi něco udělat?
Jo a jeden tip nakonec: přítelovy roztrhané trenky třeba používám místo hadrů! 😉
Haha, tak to díky teda 🙂 Upřímně, vím, že to není úplně populární, ale pro mě je jeden z nejlepších dárků hotovost. Člověk sám ví, jak s ní nejlépe naložit. Nebo pak různé kupóny do knihkupectví apod. Psali jsme o tom článek, kdyžtak mrkni: https://dvazelenaci.cz/jak-vybrat-vanocni-darek-pro-zeleneho-minimalistu/
Díky za tip! Jen je otázkou, kolik těch hadrů skutečně potřebujeme?! :/
Pokud něco opravdu potrebuju vyhodit, třeba proto, že už se do daného kousku nevejdu 🤣, tak nabídnu k výměně-swapu, za úsměv nebo něco jiného co využiju já, ale ten druhý už ne. Nedávno jsem se chtěla zbavit starších plyšáků a psacích potřeb. Po tom co mě vyhodili ze dvou dětských domovů, že toho mají přehršle, dala jsem se na swapování. Jistotu využití nemám, ale ne to lepší pocit než hlodavý červíček, který nevyužité věci háže do kotle.
Neplýtvání zdar. 🙂
Paradoxně s těmi dětskými domovy mám podobnou zkušenost. A na swapy jsem až moc velký asociál, ale třeba jednou 🙂
Zajímavé zamyšlení. Já jsem bohužel docela dlouho nakupovala oblečení hlava nehlava, než mi došlo, že stejně nosím furt to samé. A ty věci, které nenosím, by u mě zbytečně ležely, protože většinu z nich nenosím z nějakého důvodu – nesedí mi, nelíbí se mi a podobně. Proto je za mě lepší, když takové věci dám kamarádkám nebo do bazárku, které často organizují útulky. No a u nových věcí hodně dlouho přemýšlím, jestli je fakt potřebuju a jestli to neseženu v sekáči.
Ahoj Báro, jsem rád, že se ti mé zamyšlení líbilo. Jen fajn, že nejsme v tom minimalizování sami. A o možnost bazarů pro pří útulky jsem doposud neslšel, tak na to určitě mrknu! Matouš
Článek jsem si přišla přečíst především proto, že si nemyslím, že by šly minimalismus v šatníku a zero waste proti sobě. Chápu tvé pocity, ale týkají se jen prvního kroku zbavování se oblečení, což lze dělat různými způsoby, ne jen vyhodit kousky do popelnice. Můžeš své věci prodat, darovat, hodit do kontejneru na textil k dalšímu využití, atp. A hlavně minimalismus není o tom vyhazovaní a už vůbec ne o tom, abys měl ve skříni jen konkrétní počet oblečení a ani o jeden víc. Někteří lidé si to tak vykládají a na nějakém vyšším levelu je to asi ok, ale v základu by mělo jít o to, že člověk vlastní věci, které využívá, miluje a potřebuje. Takže jestli všech svých 200 kusů aktivně používáš, nevidím v ničem problém. Pokud nepoužíváš, pošli to dál, ať všechna ta voda a energie spotřebovaná na výrobu, jak píšeš, nepřišla nazmar. Syslit oblečení a nijak ho nevyužívat podle mě pro blaho planety moc nebude :-/
Radko, děkuji za tvé zastavení a postřehy. V podstatě ze vším, cos napsala se dokážu ztotožnit. Bohužel drtivou většinu věcí, kterých mám nadbytek tvoří věci, které jsou už v kategorii na práci či na doma, tedy věci často vybledlé, občas děravé a jednoduše neestetické. Takže u nich možnost “poslat dál” prakticky neexistuje. Leda tedy uložit do kontejneru, hader a pytlíků už mám milion. Matouš
Souhlasím, že mi vyhazování věcí nepřipadá jako ten šetrný přístup k věcem i životního prostředí. Jsem typ, co vydrží s málem, ale přitom mám spoustu věcí na donošení nebo i něco, co se chystaly prostě jen vyhodit kamarádky. Nezáleží ani kolik těch kusů člověk ve skříni má, ale spíš, jak k nim přistupuje. S těmi charitativními účely mi fungje jedině to, věnovat oblečení někomu, o kom vím, že ho potřebuje, využije a neskončí to nikde v sekáči ani zbytečně na skládce. Mezi holkama jsme si hadry povyměňovaly nebo porozdávaly a žádná z nás nikdy nemusela zůstat nahá, ani bysme ty hadry nově nakupovaly. Totéž děti – nikdy jsem nemusela kupovat moc nového a později jsem darované oblečení zase poslala dál…
Moc děkuji za pohled z druhé strany, doposud jsem slýchal spíše ten “minimalistický”. Máte naprostou pravdu, i dnes si občas něco s bráchou/tátou prohodíme, i když dříve to bylo podstatně častější 🙂 Děkuji za zastavení 🙂
Zdravím,
taky jsem došel k rozporu mezi tím minimalizovat vs. dopotřebovat až do bodu zničení, ale spíš u jiných věcí než oblečení. U oblečení jsem měl zprvu taky minimalizační tendence, ale pak stejně převážilo to, že rád střídám to, co nosím.
U oblečení jsem šel na to tak, že jsem vyhodil to, co mi bylo malé a tudíž to dál ani nosit nešlo. Dále jsem si vytipoval, co nenosím vůbec. A když jsem to neměl na sobě déle jak rok a půl, tak jsem to vyhodil. Vyhazuji tím způsobem, že to mám nějakou dobu (i rok) v odkladovém pytli. Ten nechám projít návštěvy, hlavně tetu, která si z něj bere věci pro mladšího bratránka. Když ani po opravdu dlouhé době už nikdo nic nechce, házím do charitativního kontejneru s oblečením.
Podobně to mám i s jinými věcmi. Mám odkladovou krabici. Tu nosím k tetě, která je ještě víc sociální člověk než já a má opravdu velký počet návštěv. Snad nic se snad zatím nevyhodilo, vždy si to její kamarádky rozebraly. Teď jsem jí ani nestihl odkladovou krabici dát. Byla tu druhá teta a vzala si 90% věcí, co bylo v odkladové krabici.
Ještě k tomu oblečení, mám toho hodně, ale unosím to. Zajímám se o módu, ale zároveň nechci aby byl tenhle koníček nějak extra zatěžující, proto jsem se rozhodl koupit si jeden kompletní nový outfit ročně. A vybírat dlouho. Aby to bylo něco tak výjimečného, že mě nošení neomrzí ani po pěti letech. Plus nahrazování věcí, které se rozpadly. To znamená především nové ponožky a boxerky.
Zdravím,
v první řadě děkuji za vyčerpávající komentář.
Upřímně, já právě naopak vše, co se týká oblečení nijak nemusím, nezajímá mě to a vlastně je mi často i jedno, co na sebe vezmu. No a pak vzniká i to, že mám hrstku oblíbených věcí a tu nosím do úplného roztrhání a pak je spousta těch, které jen zabírají místo ve skříni.
Každopádně moc děkuji za tip s tím odkladovým pytlem/krabicí. Možná to vyzkouším. Jen se bojím, že v něm prakticky nebude tolik věcí, které by někdo chtěl ještě někdy nosit. Vyzkouším a uvidíme. Třeba se pletu.
Matouš
Ahoj Matouši,
také jsem nad tímto uvažovala kdysi také. Mám podobné kategorie jako ty – oblečení do práce, s dětmi na nákup, výlet a procházky, pak oblečení na doma a oblečení na zahradu a pak také oblečení na sport – třeba takové lyžařské kalhoty jsem měla ve skříní přes 11 let nenošené, ale vyhodit je mě ani nenapadlo. Přece jenom jsem si stále říkala, že jednou na ty lyže zase budu jezdit a letos se tak stalo.
Mám rozhodně více oblečení, než je 200 ks. Raději to nepočítám. Obleční do práce mám zimní, letní a jarně/podzimní. Jelikož pracuji v kanceláři a často k nám chodí zákazníci, tak podle toho musím vypadat. Nemůžu si dovolit chodit do práce v opraném oblečení, takže čas od času koupím něco nového, ale vždy dlouho přemýšlím co a kde koupím.
Nelíbí se mi posty, kde většinou ženy přechází na minimalismu, 90% oblečení vyhodí do kontejneru neb přece nemůžou mít víc jak 30 ks. To by pak nebyl minimalismus. Přijde mi to plýtvání zdroji. Když už jsem si to jednou koupila, tak se to snažím unosit.
Raději budu mít více oblečení a budu šťastnější, než nešťastná, ale podle tabulky minimalistka z 30 ks.
Oblečení, které je mi malé putuje do šatníku mé dcery. To co už nejde nosit ani na zahradu jde do hadrů nebo do textilního kontejneru pro další zpracování.
Lucka
Ahoj Lucko,
děkuji ti za střízlivý pohled na věc. 🙂 Naprosto rozumím tvým postojů a líbí se mi, že se k tomu nestavíš nijak “radikálně”. Můžu se jen podepsat pod: “Raději budu mít více oblečení a budu šťastnější, než nešťastná, ale podle tabulky minimalistka z 30 ks.”
Přeji ti hodně štěstí!
Matouš
U nás byla k minimalizaci šatníku skvělá příležitost – stěhování. S velkou lítostí jsem se zbavila rockových šatů a triček, co jako máma už neunosím. Prima jsou stránky vinted 🙂 a naše děti mají spoustu oblečení po někom a pak je posíláme dál (oblečení ne děti).
Přístup máte správný – nosit do roztrhání a pak třeba nechat na hadry?
Asi to tak udělám. Ale i tak mám dost pocit, že je toho až až. Uvidím. Ono těch hader je milion, ale třeba se nějaké využití najde. Děkuji za komentář!
Ahoj Matouši. Můj pohled najdeš zde
https://www.le-na.cz/l/rovnovaha-v-dualite/
Děkuji za inspiraci, opět jsem si dovolila vložit odkaz na tvůj článek 😉
Jééé, děkuji! 🙂 Moc pěkné zamyšlení, také sympatizuji s veganství, i když jsem stále všežravce a taky nerozumím tomu, proč je low carb tak populární, ale naštěstí nemusím rozumět všemu na světě. Děkuji za zastavení! Matouš 🙂
“Na charitu” odmítám dát jediný kousek oblečení. Právě z důvodů o kterých píšete. I já trochu syslím, ale je pravda, že mám dostatek prostoru (dům s půdou a vedle stojící původní domek s půdou). Takže všechno, čeho se chci zbavit (ať už je i to malé, velké, mám moc kusů od jednoho druhu), nabídnu kamarádkám a to, co si nevezmou VŠECHNO zabalím do krabic a šoupnu na půdu. Dělám to už léta bez toho, abych měla kdysi povědomí o nějaké minimalizaci. A když další dvě trika a jedna sukně odejde do věčných lovišť a dcérka potřebuje nutně černý rolák, tak otevřeme krabice a hele…. Všechno tam je… A to co se už trhá – hadr na úklid, ze starých povlečení šiju polštářky, ze svetrů návleky a zimní ponožky atd… A pokud něco fakt dojde (není to v krabici) tak to koupím v sekáči. P.S. Nevím, nevím, ale 40 kusů oblečení u ženy v prádelníku… pokud má alespoň 7 ks kalhotek a sedmery ponožky (což je asi fakt minimum a to pomíjím další kousky spodního prádla), tak pak má už jen triko, rifle, svetr, kabát a čepici… Víc se mi do toho počtu nevejde… 🙁
Děkuji za vás střízlivý pohled na věc 🙂 Já taky právě netrpím nedostatkem místa (takže mohu syslit), ale i tak mi to vrtá hlavou. Mimochodem, já si myslím, že ty ženské magazíny s 40 kousky určitě kecaly 😀
Oni tam nepočítají podle mě právě to spodní prádlo, ponožky, pyžama atd. Myslím si, že těch až již 30 nebo 40 ks oblečení představuje pouze to, co je vidět – takže do počtu počítají pouze košile, saka, svetry mikči, kalhoty, sukně trička nebo šaty. To by pak vycházelo na těch 30 ks. Domácí oblečení, sportovní, boty atd tam prostě nezapočtou.
Jinak já také věci schovávám, mám jich víc než 30. Věci po dětech dávám do pytle – pokud je nikdo nechce. Zkoušela jsem prodávat, ale daleko víc času jsem ztrávila tím, že jsem fotila, oceňovala a neprodalo se toho tolik, kolik bych očekávala. Takže něco jsem rozdala kamarádkám, něco použila na hadry a ty co nikdo nechtěl mám v krabici ve sklepě. Mám 19 letého synovce, tak se to možná jednou bude hodit.
Na charitu moc nedávám neb to co vyřadím je tak akorát na hadry – nosím skoro až do roztrhání.
Zrovna předevčírem můj šatník navštívila moje skoro 11 letá dcera, a že prý jestli nemám nějaké mikči, které nenosím. Našla tam hned 3 ks. Je pravda, že už jsem je neměla nějaký ten pátek na sobě – jsou mi kratší rukávy a mám je tak do pasu (mám totiž vel. S). Takže mě jsou obtažené a dcera je má hezky volné, tak jak se teď nosí – říká ona.
Takže co neunosím já nebo se časem praním srazí putuje do šatníku dceři. No a dceři se snažím kupovat univerzální oblečení, aby to mohl nosit i syn na doma či zahradu. Znám lidi, kteří si myslí, že jsem divná, že dceři kupuji klučíčí tepláky, prý mají jiný střih než dívčí. Ale mě to nepřijde. Dcera nemusí mít na doma či zahradu růžové tepláky, ale modré to jistí. No a že dívčí jsou obtažené a klučičí né, tak to raději ty pohodlné klučičí než obtažené dívčí. Stejně je většina dívčích tepláků šitá na anorektické, malé holky. Když má holka trošku širší boky, tak se do oblečení made in China prostě nedostane.
Ahá, tak to jsem nevěděl, že se to počítá takto. Zároveň je to asi orientované na lidi městského/panelákového typu, kteří nepotřebují oblečení na práci/na zahradu.
Souhlasím, že prodávání je v dnešní přehlcené době naprosto nemožné!
Já mám taky někdy dojem, že v obchodě najdu v regálech pro muže dámské a naopak. Ve výsledku je to vlastně jedno. Je to stejná látka a je to na stejné tělo 🙂
Děkuji za vaše zastavení!
Matouš
Zdravím, taky to právě řeším. Část oblečení daruji potřebným na hearth.net, část věnují v nemocnici na oddělení s chronickými pacientky, kteří nemají moc peněz. Když mám chuť snažím se neco prodat na fb, část naší do obchodu, kde to mohou dále prodat a fakt horší kusy půjdou do kontejneru..
Zdravím, díky moc za komentář. Jsem moc rád, že se také snažíte měnit svět. O hearth.net jsem zatím neslyšel, ale mrknu na to 🙂 Díky!
Ahoj, přidávám i svůj postřeh :). Pokud ty věci mám a jsou mi, tak bych je měla používat. Mám také některé oblečení, kterých mám více (spodní prádlo, ponožky) a to záměrně. Mám na ně ve skříni místo. Nezbavuji se jich, z toho důvodu, že je postupně všechny nosím. Žiji sama a pak nenaplním pračku tak snadno, kdybych měla jen málo věcí a hlavně různě barevných. Tím, že dokážu skoro 2 měsíce neprat, tak pak mám akorát dost špinavého prádla na zaplnění pračky a tím využití celé její kapacity. Zjednodušeně peru 3 pračky: bílé, barevné, jemné prádlo. (+ jedna pračka na ložní prádlo, ručníky, který mám též více ze stejného důvodu). Nemám důvod věci více omezovat, protože pak bych nenaplnila pračku 🙂
U oblečení, které je staré či nenosím, tak dávám bokem do tažky – něco jde na hadry, něco by šlo i přešít a ušít z toho něco nového (dokonce existují v ČR návhářky, které se specializují na přešívání starých věcí, které dále prodávají – určitě je najdeš na netu). Ke swapu jsem se zatím neodhodlala (většinou bokem dávám fakt už nehezké koustky). Doposud jsem pěkné oblečení nosila do Sue Ryder obchůdků.
Moje sestra sice není minimalistka a ani ji to nezajímá, ale dělá jednu věc, která by mohla ostatní inspirovat. Ráda cestuje, tak si takové to starší oblečení, klidně i potrhané nechává záměrně na cestování po světě, jednak ji nemrzí, že se rozthne, ušpiní. Buď se rozloží cestou – “čert to vem” 🙂 (nevím, kde a jak to vyhazuje, takže tady by mohlo být více dotazů a výtek od ostatních že to nemusí být ekologické či správné) nebo je nechá na místě či daruje (třeba v Indii nebo i jinde v Asii). To co my bychom už vyhodili, tak někteří žebráci si rádi vezmou a jsou za to vděční. Domů pak jede s větší lehkostí.
Ahoj Pavlo,
vidíš, s tou pračkou mě to vůbec nenapadlo, ale přitom je to celkem logický postřeh!
O těch návrhářkách jsem ještě neslyšel, ale zkusím vygooglit a podívat se. Taky jsem ještě na swapu nebyl a upřímně jsem spíše velmi konzervativní, tak je možné, že mi to bude ještě chvíli trvat, ale nikdy neříkej nikdy.
Haha, zajímavý postřeh k sestře. Vůbec jsem netušil, že by se to tak dalo využít, ale myslím si, že je to fajn. Ideální zvlášť do míst, kde je poškození a zašpinění velmi pravděpodobné.
Díky za tvůj komentář!
Matouš
Ahoj. Vůbec si nemyslím, že minimalismus a zero waste jdou proti sobě. Těch pár kousků oblečení, jejichž počet koluje v článcích na internetu, nepočítá s kabáty, sportovním vybavením a spodním prádlem. Kdo má zahradu, bude mít věci víc. Asi nemá smysl mít ctvery polorozpadlé boty, ale to je věc názoru. Mě se líbí v tomto směru myšlenka B. Johnson, co nepoužívám, může využít někdo jiný. A M. Kondo zase říká, že pokud máš oblečení, které se ti líbí a rád nosíš, je celkem jedno, zda těch kusů bude 20 nebo 100. Minimalismus zase tvrdí, že raději méně kvalitních věci než kupu “ma nějakou chybičku, tu tísni, materiál mi moc nesedí, ale je škoda to vyhodit”. Takže najít to, co je pro mě přijatelné. Věci zničené vyřadit, pohodlné ale málo reprezentativní na doma, kdyz kupuji něco nového, přemýšlím, zda to opravdu potřebují a hledám buď z druhé ruky (pokud je to jen na chvíli) nebo nové opravdu kvalitní, aby dlouho vydrželo a musí dokonale padnout, sedět k tomu, co mám a materiál být příjemný. A v neposlední řadě přihlédnout k tomu, jak daleko to je mně cestuje a jak jsou ohodnocení ti, co věc vyrobili. Pak vydrží dlouho, coz u minimalistickeho šatníku potrebuji. Je to jen věc názoru, každý může mít jiný pohled. A věci, co mi někdo dá, mohou udělat radost někomu jinému, když se mi nelíbí/nesedí.
Ahoj, já si to dříve myslel, že právě se to počítá a připadalo mi to divné. :/ S tou B. Johnson je to pravda, i když obávám se, že rozpadlé boty by už nikdo nevyužil – to ani charity neberou. Kvalita se opravdu důležitá, přesně jak píšete. Pod to bych se také podepsal a snažím se to i praktikovat. Poslední dobou dost uvažuju o barefoot botech/ponožkách, ale mám dvě překážky: 1. přepálená cena, 2. nedokážu si na otázku: “opravdu je potřebuju” odpovědět ANO. Hodně zdaru a díky za návštěvu! Matouš